Duše

Chyběl mi tam krůček navíc, díky němuž bych šel s postavami a nervózně vyhlížel, co se ukrývá za zavřenými dveřmi. Mám pocit, že tu nebylo nejšťastnější rozdání karet, protože se víceméně nabízí jen pár variant řešení. Je to jako dívat se na detektivku, kde tvůrci představí dva podezřelé a tím to hasne. Doufal jsem, že zrovna v případě Pixaru najdou nějaké nečekané řešení, které na konci z předem vyjetých kolejí vybruslí, ale to se bohužel nestalo. Duši nelze upřít silné emoce i skvělé gagy, zatímco však "tam nahoře" se hýří nápady, na zemi to bylo jen tajtrdlíkování v duchu animovaných skečů (příliš nepomáhá i to, že vedlejší postavy z Joeova života vesměs působí jako nezajímavá výplň). V jednotlivých momentech každopádně Pixar nadále fascinuje tím, jak nápaditě umí vytvářet (s)nové světy. Celek ale tentokrát neohromí. Animák Charlie: Všichni pejskové jdou do nebe, v němž hrdina také urputně bojuje proti vlastní smrti, ve mně nechal před lety mnohem silnější otisk. Duši si nakonec budu pamatovat paradoxně hlavně pro to, že v ní můj oblíbený gay moderátor mluví postavu, co kormidluje růžový koráb (což mi prostě přišlo vrcholně absurdní, ať už šlo nebo nešlo o záměr)... (16.01.2021)

Vypadá to, že mnozí diváci se chytli do podobné pasti, jako hlavní hrdina - čeká na něco velkého, co jeho život změní, přitom si neuvědomuje, že každý den lze zažít neobvyklé věci, jen jde o to správně se dívat. Stejně tak je to s filmem - pomalu od od každého druhého bychom chtěli převratné věci a vymazlený, vtipný a promyšlený snímek, ke kterému by nemuselo být větších výhrad, tím zbytečně shazujeme. Škoda. Narozdíl od ostatních jsem se více nudil u nebeských pasáží, než na Zemi a to je u mě u Duše jediný zápor. 90%. (22.04.2021)

Na nepřímé pokračování špičkového animáku V hlavě jsem se dost těšil. Před pěti lety se totiž týmu kolem Petea Doctera podařilo nejen představit standardně chytlavý a dojemný příběh, ale i překvapivě názorně a rozumně představit řadu principů, na kterých náš mozek funguje. Od ponoru ještě o kousek hlouběji tedy nebylo třeba očekávat nic menšího než animák roku. Jenže vysoká očekávání se nenaplnila. Nechám stranou úvahy nad podivně seriózním konceptem, jenž pro málokteré prepubertální dítě bude dostatečně atraktivní; z pohledu dospělého diváka jsem totiž dostal příjemně vážný kus, který však na položení hutných otázek reaguje pouze velmi vlažnými a nepřekvapivými odpověďmi. Jako by Docter a spol. vlastně neměli co říct, ale přesto se chtěli pustit do už jednou úspěšně proplavaných vod. Pixar samozřejmě stále dokáže mnoho nabídnout – povedený dabing (Richard Ayoade!), skvělou hudbu mísící oduševnělé plochy Trenta Reznora a Atticuse Rosse s chytlavými jazzovými mezihrami, a nakonec i epicky působící, přestože trochu jednotvárně promodralý vizuál. Napětí se daří budovat, přestože málokterý zvrat překvapí a výsledné poselství sice pohladí, ale rozhodně vás nedostane do emocionální či myšlenkové bouře. Dospělejší tvář Pixaru neurazí, ale i v souvislosti s velkými očekáváními u mě převládá lehké zklamání. (22.05.2021)

║Rozpočet $-miliónov║Tržby USA ║Tržby Celosvetovo $32,500,000▐ Tržby za predaj Blu-ray v USA ║ Tržby za predaj DVD v USA ║ Pixar už v podstate ani nemá nejakú to silnejšiu konkurenciu (DreamWorks strašne poľavili) a tak sa ani už nemusí ani nejak prevratne snažiť ako tomu bolo pri animáku Vpred (Onward). V tomto prípade ale prekvapivo načreli zas do riadne pohnutej témy, posmrtný život. Nejako sa im táto téma zapáčila, veď sme tu mali už od nich vydarenú ducharinu Coco. Tak prečo sa v tejto téme trocha viac nepopaprať. Nakoniec to v celku slušne podali, v tomto sa vedia fakt neškutočne vyhrať. Hlavne režisér Pete Docter sa dosť opiera vo svojej tvorbe o dosť mentálne veci ako dobrý snový spánok (Príšerky s.r.o.), myseľ (V hlave), mentalita (Hore),... a teraz tomu chýbala len Duša. Doslova je psychológom cez animáky, fakt prazvláštny jav pri danej tvorbe, keď si to zhrnieme. /80%/ (07.01.2021)

Tuze pěkné, možná se to jen trochu obtížně prokousává k meritu věci, ale jakmile se to ustálí ve svém příjemně dospělém a maličko surreálném tónu, má to bezmála zázračné momenty. Pixaru to dospívání svědčí. V hlavě mělo dětsky hravé jádro, tohle už je spíš o dospělé kreativitě a velmi osobním tématu hledání smyslu a ukotvení v životě, který hlavní postavě plyne pod rukama. Dobře, že Pixar opustil antropomorfizování nesmyslů pro děti a začal vést dialog s rodiči v krizi středního věku. Bůh ví, že podobné pohlazení potřebujeme víc než naši haranti. (10.06.2021)