Black Narcissus
Kamera:
Jack CardiffHudba:
Brian EasdaleHrají:
Deborah Kerr, Flora Robson, David Farrar, Sabu, Esmond Knight, Jean Simmons, Kathleen Byron, Judith Furse, Jenny Laird, Margaret Scudamore, May HallattObsahy(1)
Dramatický příběh o krušném životě anglických řádových sester a snaze založit křesťanský klášter v indické oblasti podhůří Himálaje a skrýt se před jakýmkoliv pokušením domorodců, dále potkání křesťanské civilizace s mytologickým zobrazením orientu, plný tajů, skryté erotické touhy a nábožensky motivovaného asketického způsobu života. Kde se prolíná závist a vášeň lásky s rozpolceným dogmatickým světem. (tahit)
(více)Recenze (57)
Technicolorové blaho až na dřeň. Rigidní jeptišky v deprimujícím víru barev a znepokojivé hudby ukazují Powellův smysl pro kontrasty a latentní hrdin(k)y. ___ Jestli jeho současník a kolega Hitchcock rád revoltoval proti prohnilé společnosti, přičemž většinou dosáhl svého, Powell volí spíše potlačení a smíření se s trpkou realitou. Boj je nesmyslný, avšak nevyhnutelný, čímž vzniká drama (ani předchozí počin Otázka života a smrti z téhle vize nevybočuje, jen staví zamilovanou dvojici do opozice - ani samotná nebesa nedokážou přebít lásku, prapůvod všeho). Opatrně dávám téhle premise palec nahoru, ale chce to víc. ()
Příběhově jde o trochu lacinou variaci na generické exotické příběhy, které ve čtyřicátých letech tvořily nezanedbatelný námětový repertoár hollywoodských studií (kdo by si při té příležitosti nevzpomenul na Mazaného Filipa - "Lidi po tom teďka šílej - Čína, Buddha, exotika, medicínmani, mandaly... Jmenuje se to 'Usrana Nasrata'."). Přičemž psychologizace ženských postav zploštěná na potlačovanou sexualitu (sestra Ruth se z toho návalu vysublimovaných pudů orosila natolik, že zůstala zpocená až do konce filmu) dává vzpomenout na popularitu freudiánské psychoanalýzy. Ani jedno z toho ale nepovažuju za výrazné negativum. Myslím, že milovníci klasické éry, mezi něž se počítám, tenhle druh naivity považují za základní kámen dobového vyprávění. Po ostatních stránkách je film vypiplaný, ať už jde o skvělou práci s mizanscénou a kompozicí, nebo o působivé používání technicoloru. Skutečně lze dobře rozumět tomu, proč organizátoři LFŠ zařadili film do technicolorové sekce, protože režiséři z filmu v tomto ohledu vyždímali, co se dalo. Konec snímku pak dává jasně na srozumněnou, že jde o britskou, nikoli americkou produkci. ()
Tak, kde je aspoň nominácia na Oscara za špeciálne efekty? Tie spektakulárne, realistické maľované pozadia občas tlačia príbeh do úzadia, ale stále je patrné jeho poslanie. Antináboženský? Antikresťanský? Je to uhol pohľadu. Človek, s akýmkoľvek vierovyznaním, či už je to mních, alebo žobrák, by mal stále ostať človekom. Všetkého veľa škodí, náboženstvá sú toho najlepším príkladom. Nepovoľujú lásku tam, kde by mala byť, nedovoľujú život tam, kde by mal prúdiť, neakceptujú názor tam, kde by sa mal akceptovať. Mníšky z House of Saint Faith sú ľudské bytosti, ktoré vyššie zmienené aspekty nepostrádajú, ale kvôli cirkvi ich musia potláčať. Čo je najväčší zločin. ()
45. MFF Karlovy Vary ()
Hlavní myšlenkou filmu, kterou jsem si já odnesla.... Je nám blžší víra v Ježíše a zavírání se do kostelních zdí, kde všude na stěnách je zobrazeno utrpení nebo hluboce v sobě máme víru v krásno a volnost Matky Přírody? Můžeme v přírodě najít boha a nebo je to naopak? ()
Melodrama jako fík! Někomu mohou být přehnaná gesta, dramatická hudba a prostředí namalovaných Himálají protivné, ale mě zaujala ona pověstná eroticky dusná atmosféra, v roce 1947 jistě přelomová. Neustálý vítr vzdouvající jeptiškám sukně, monotónní, hypnotizující víření bubnů, svatý muž, jenž vše beze slova pozoruje... A skupina jeptišek, které pomalu upadají do šílenství a budou muset svést boj o svoji víru. Dnes možná trošičku vyčpělý, přesto však velmi precizní a zajímavý film. ()
Stále svěží zážitek s úchatným vyvrcholením, při kterém až oči přecházejí. Výprava je skutečně povedená a z technicoloru těží maximum. Škoda jen dobového melodramatického trendu, v němž se část filmu nese a který dodává osobitému dílu dvojice inovátorů hollywoodský nádech, který je zde spíše přítěží a jen zlehčuje psychologickou hloubku. I ve výkonu Kerrové se tento vliv trochu podepisuje, ale v závěru je nadmíru přesvědčivá. ()
Je to jasný. Odteď když se řekne Technicolor, nenapadne mě Spartakus ani My Fair Lady, ale Černý narcis - techni(colori)cky dokonalý film, který rozhodně nevypadá na svých neuvěřitelných 70 křížků. Ty jsou bohužel znát jinde. Třeba v nakrémované Angličance hrající mlčenlivou Indickou krásku nebo v extrémním hraní (koulení) očima. To první je v pohodě, taková holt byla doba, ale holkám, v čele se šílenou sestrou Ruth, jsem to blouznění herecky moc nežral. Navíc jsem se během blbých 100 minut docela i nudil, protože je to celé tak nějak roztříštěné a nesoustředěné. Na druhou stranu musím pochválit, jak film pracuje s náznaky a vedlejšími motivy - těch věcí, co si může divák domyslet není málo. ()
Zajímavý námět, který utrpěl zpracováním. Mám technicolor rád, ale zde nebyl tak zcela na místě. Některé scény jsou kouzelné až pohádkově, což ale nějak neladí s tím psychologickým dramatem rozkladu komunity jeptišek (kterýžto mi připadá trochu povrchně pojednaný a senzačně vypointovaný bojem na zvonici, který by nedělal ostudu ani v Hitchcockově filmu). Navíc, vždy když se hlavní hrdina objevil v těch famózních kraťasech, čekal jsem, odkud vyběhnou i ostatní hoši od Bobří řeky. ()
Powell a Pressburger byli prostě filmoví géniové své doby a je skoro až neuvěřitelné, že se jim dvěma tak dlouho dařilo a natočili společně tolik úspěšných filmů. Není moc podobných dvojic, které by ještě měly tu sílu, aby jejich filmy byly většinou skutečně autorské. A je jedno, jestli je to satira, kritika, drama anebo fantastický příběh, oni prostě dokázali všechno. "Černý narcis" je krásnou ukázkou laskavého a krutého příběhu se skvělými postavami. ()
Dokonalý film, drama jak má být, úžasná Deborrah Kerr a charizmatickej Esmond Knight, jeden z nejlepších filmů této režisérské dvojice. Když vezmeme v úvahu, že se děj filmu odehrává celý v Indii a je přitom natočen v londýnských ateliérech a zahradách, tak je to k neuvěření, po vizuální stránce bezchybný. Jenom k ději filmu - jde v něm o snahu několika jeptišek o udržení ženského kláštera v podhůří Himálaje, kde tato snaha naráží na četné problémy týkající se styku s jinou kulturou, samotného chování jeptišek a mnohých pokušení, které je v klášteře čekají. Emocionálně vypjatý film, chvilkama dosahující až shakespearovských rozměrů. ()
Narcisse Noir - parfém pro milence, přestože (nebo snad proto) sestra Ruth říká: "Černý Narcissus? Nemám ráda vůně." Zručně sladěná romantika (včetně barev a kulis) s dramatem Domu žen (předtím jako předpoklad nynějšího), palácem Mopu, někde nad Darjeelingem. Závěrečný Exodus jeptišek byl, zřejmě bezděčně, chápán jako metafora odchodu britských úředníků z Indie v roce vzniku filmu. ()
Viac menej suhlasim s fragrem, na udajnom "cestnom mieste tohto snimku medzi filmami uk proveniencie " uz silne citit zatuchlinu casu. Jo, prostredie, kde cernoprdelniky ziju v Himalajoch je uchvatne, len celkovo film moc nedrzi pohromade. Kazdopadne Michael Powell ako reziser ma na konte podstatne lepsie filmy - Red Shoes 1948 napriklad . 60 % ()
O zvláštním místě v Himalájích a zkoušce, které jsou vystaveny všechny řádové sestry. Skvěle natočené. ()
5. Zlatý Glóbus za rok 1947 - cena (1) - *Nejlepší kamera - Jack Cardiff ()
45. MFFKV Jak to ti pánové dělají, že jejich film mají tak ohromné barvy? Z démonické postavy sestry Ruth v podání Kathleen Byron mě ještě teď mrazí. ()
Génius loci skrývajúci sa vo vysokohorskom himalájskom mieste zmieta všetkými postavami. Vetrom ošľahané sú nielen múry dávnej pevnosti, ale aj jej obyvatelia. Aj keď ide iba o štúdiovku, z filmu dýcha dobre spracovaná atmosféra. Dopomáhajú jej k tomu pekná farebná kamera a zaujímavý príbeh, v ktorom sa miesia dve rozdielne kultúry. Na jednej strane mníšky v dlhých habitoch, na druhej strane steny pokryté dávnymi maľbami neskrývane zobrazujúcimi ženskú krásu. Všetko podoprené kvalitnými hereckými výkonmi na čele s Kerrovou a Farrarom. Mladučká Simmonsová hrá síce iba tretie husle, napriek tomu je neprehliadnuteľná. ()
Ono to s tím erotickým dusnem je vděčný canc na upoutání pozornosti, ale ve skutečnosti (a ku prospěchu věci) mnohem větší roli v tom, co se holkám v hábitech děje, hrají hory, vítr, střet civilizací, náraz institucionalizované církevní mystiky na tu nezkrocenou, „vesmírnou“. Námět příjemně netypický, příběhový rámec možná naivní, ale má to magii jako hrom, a nejenom tu vizuální. ()
Po dlouhe dobe opet technicolor kousek, navic pribeh byl dostatecne prasteny na to, aby me film pobavil. Deborah, Kathleen i Jean v pohode. Ustredni borec v kratasech byl fakt srandovni a tezko mu clovek mohl uverit roli okouzlujiciho lamace jeptisskych srdci... :) ()