Šmírák

Spíš než horror je to další hraná esej o filmu. Těm, kteří jsou přesvědčeni, že Okno do dvora je o voyeurismu, že Zvětšenina je vyjádřením frustrace z nemožnosti konzervovat realitu na film a Vertigo úvahou nad tím, proč před ní dáváme přednost smyšleným ideálům, se Peeping Tom pravděpodobně zalíbí. Jeho hrdina žije filmem. Natáčí ženy kamerou a vraždí je stativem, aby si kompenzoval frustraci z dětství. Film je krásně nasnímaný, navzdory své skandální pověsti neukazuje mordy explicitně a budil ve mně spíš nervozitu než nějaký hmatatelný pocit strachu. Nenudil jsem se, ale ani si nejsem jistý, zda se na Toma někdy podívám znovu. 70% (29.01.2011)

Podpis britskej produkcie je u Peeping Tom vidieť najmä na nekonvenčnom prístupe k filmu, aký sa v dobovom Hollywoode nenosil (a nenosí ani doteraz) a hitchcockovsky ladenom motíve trochu utiahnutého, ale inak šarmantného vražedného psychopata s príjemným vystupovaním a zaujímavým vzťahom k ženám... Pri sledovaní som si spomenul práve na Hitchcockove Frenzy, ktoré malo v zásobe podobného antihrdinu, a dokonca sa podobne hralo s divákom, ktorý nevedel, či má voči nemu cítiť odpor alebo mu fandiť. Zatiaľ čo tam bolo rozhodovanie ťažšie, tu som prekvapivo už po pár minútach vrahovi fandil. A nehanbím sa za to. Citlivá drobnokresba jeho postavy sa Powellovi vydarila náramne. Miestami sa z temného thrilleru takmer dostávame až na úroveň psychologickej drámy, potrebnú hĺbku však na to film nemá a ani nepotrebuje, keďže sa koncentruje nielen na vraha, ale aj samotný skutok a obete. Konfrontácia s matkou je mrazivá a je dielom skvelého scenára, ktorý má síce pár mierne naivnejších momentov, ale inak mu nie je čo vytknúť. Zaujímavá je kamera. 60. roky boli obdobím najväčšieho rozmachu televízie v USA a západnej Európe. Kamera sa dostala prakticky všade, množili sa drobné štúdiá. V tomto bode by sa dal film chápať ako metafora dobovej spoločnosti, ktorá chcela stále väčšiu mediálnu prepojenosť a ktorú Mark Lewis pri tvorbe svojho "dokumentu" dovádza na hranicu dokonalosti podobne, ako predtým jeho otec. K tomu nás privádza už úvodná scéna bez zjavného strihu, ktorú natáča sám antihrdina na ručnú kameru. Posledným zaujímavým aspektom filmu (mimo technickej a kameramanskej zručnosti Otta Hellera - ako vraví Matty, viz. scéna s padajúcimi ceruzkami - a hudba Briana Easdalea) je modus operandi, ktorý je až do úplného konca filmu známy len divákovi a samotný Lewis akoby sa podvedome vysmieval polícii tým, že ich natáča tou istou kamerou. Diabolské, nemyslíte? A čo ešte len režisér, v ktorého hlave sa táto myšlienka zrodila... 85% (30.05.2014)

Když jdete o půlnoci na projekci osmačtyřicet let starého hororu, čekáte všelicos. Peeping Tom má opatrná očekávání nenaplnil, zcela se jim vyhnul. Nebyl tak úchylný, ani tak nudný, nebyl dokonce ani tak strašidelný, byl prostě jiný a to způsobem, jenž se mi zamlouvá. Nelze nesrovnávat s jiným psychothrillerem - Psychem, natočeným v témže roce a s podobně nenormálním hrdinou. Psycho ovšem navenek vystupuje mnohem seriózněji a jakkoliv je v něm morbidní humor také přítomen, převládajícím dojmem byl šok. Počínání filmového ostřiče Marka Lewise není tak děsivé jako počínání až za hrob milujícího synáčka Normana Batese možná i z toho důvodu, že jej žene vpřed stejná touha jako každého cinefila: dívat se. Powell neustále otáčí kameru přímo na diváka, na jeho touhu mít všechno zakonzervované na věčné časy a moci se k tomu kdykoliv vrátit. Což JE znepokojující, ale zároveň zvrhle vtipné svým nadhledem – nedává nám Powell symbolicky najevo, proč se sám stal režisérem? Výborným režisérem, když už jsme u toho – umí si vyhrát i s takovými blbůstkoidními záběry jako „tužky padající na zem“ a povýšit je na něco tuze originálního, co si osobně rád ještě párkrát přehraji (na nějaké kopii získané alternativní cestou). Peeping Tom je ojedinělý počin, k němuž se nejlépe hodí slovo, které osobně nemám moc rád (pro jeho nadužívání v socialistických knihách o filmu), ale žádné vhodnější mne nenapadá – progresivní. Co už jiného, když ne naše smrt, by mělo být hodné zaznamenání? 85% (08.07.2008)

Znepokojivé drama, které stojí na vynikajícím hereckém vystoupení Karlheinze Böhma, který skvěle dokázal vystihnout jak plachost a nejistotu své postavy, tak obsesi strachem a zoufalou touhu po zachycení toho nejpřesnějšího výrazu hrůzy na tváři své oběti. Snímku se navíc podařilo propojit temnou linii příběhu s postupně se rozvíjecím vztahem mezi hlavní postavou a slečnou bydlící v pokoji po jeho matce, což spolu s krásně chladnou atmosférou a sugestivně působícím koncem dělá z Peeping Toma film, který rozhodně stojí za vidění. A až potkám na krátko ostříhaného zrzavého chlapa s kamerou, tak budu okamžitě mazat co nejdál od něho :-) (27.04.2009)

V první řadě musím říct, že moc nechápu zařazení snímku mezi hororové filmy. A nejen tady na databázi. Dost mě překvapuje, že se Zvědavec dostal i do Schneiderovy knihy 101 hororů. Spíš bych to viděl na poctivou krimi ze staré školy. Možná i thriller, ale horor opravdu ne. Jinak se mi film docela líbil. Má to nápad, film je dobře obsazený a hlavně natočený a ani pomalejší tempo vůbec nebylo na škodu. Možná jsem po přečtení obsahu čekal i víc krve a vražd, ale nejsem nespokojen. P.S. Martin Scorsese prý v roce 1979 zaplatil pět tisíc dolarů za zhotovení nové kopie, aby mohl tento snímek představit na filmovém festivalu širšímu okruhu diváků a pomohl snímku vymanit se z kritické obscénní škatulky, kterou měl od svého uvedení. (28.12.2013)