poster

Šmírák

  • Česko

    Peeping Tom

    (festivalový název)
  • Česko

    Zvědavec

    (neoficiální název)
  • Velká Británie

    Peeping Tom

  • Kanada

    Peeping Tom

  • Austrálie

    Peeping Tom

  • Nový Zéland

    Peeping Tom

  • USA

    Peeping Tom

  • USA

    Face of Fear

Drama / Horor / Thriller

Velká Británie, 1960, 101 min (Director's cut: 86 min)

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Superpero
    ****

    Zakřiknutý pervertek se snaží natočit jakýsi zvrácený dokument a k tomu potřebuje získat záběr čirého ženského strachu. Toho docílí samozřejmě vražděním, přičemž vše rovnou i točí. Hlavní antihrdina je skvěle zahraný. Už jen to jméno Karlheinz Böhm zní hrozně fritzlovsky. Působí jako plachý homouš, ale jeho zrod (vyrůstání s psychopatickým otcem) dodá patřičné vysvětlení jeho chování. Když navíc začne ta romantická linie, tak mi ho bylo fakt docela líto. Hodně mě bavilo britské prostředí a ten lehký humor, který si utahuje z pokrytectví vážených gentlemanů, kteří rádi lechtivé obrázky, jako všichni ostatní. Film je velice umírněný a není v něm žádná krev, nebo brutalita, ale přesto ve mě dokázal vyvolat strach i napětí. A ten ústřední klavírní motiv měl vyloženě šmrnc.(1.3.2015)

  • Cimr
    *****

    Hysterický rozruch a totální odsouzení kritikou - to je něco, co v případě Šmíráka zároveň naprosto chápu i naprosto nechápu. Ve stejném roce a stejné zemi přece přišlo do kin Hitchcockovo Psycho, kde minimálně slavná scéna ze sprchy je snad brutálnější, než dohromady celý Peeping Tom (kde se neobjeví jediná kapka krve)! Tak proč bylo Psycho vychvalováno a Šmírák všechny tak nepříjemně šokoval? Psycho je po technické stránce bravurní, všechno v něm šlape jak má, aby byl divák co nejvíce napjatý; je to zkrátka taková fantastická učesaná atrakce. Po stránce obsahové jde ovšem o velmi průměrný thriller s bizarní, skoro až groteskně směšnou pointou. Šmírák je pak téměř dokonalým protipólem Psycha - důležitá zde není forma, hlavním úkolem filmu není přinášet geniálně nastříhané scény vražd, ani napínat diváka k prasknutí (proto mi vadí, že velké procento zdejších komentátorů Šmíráka s Hitchcockovými opusy srovnává). Peeping Tom není strašidelným hradem jako jeho úspěšnější kolega, nejde "zvnějšku", ale "zevnitř". Je spíše esejem o voyeurismu, zkoumáním role diváka. V různých obměnách se tu hraje s tématem šmírování, pozorování. Psychopatický otec vystavuje svého syna neustálému pozorování okem kamery, doširoka otevřené oko je také to první, co ve filmu vidíme. Jediný, kdo včas odhalí blížící se nebezpečí je slepá žena, protože lidi neposuzuje zrakem (,,Cítím, že všechno to filmování není zdravé."). Dívky, než jsou zabity, vidí v zrcadle připevněném na vražedné zbrani svůj vlastní obraz v momentu smrti. Což je něco nechutného, perverzního, ale zároveň jaksi podivně vzrušujícího. Vrah Mark při tom své oběti natáčí a my vidíme jejich utrpení přímo jako bychom ho páchali my sami. Jsme v tu chvíli diváky, šmíráky, režiséry nebo vrahy? Neneseme náhodou vždy díl viny za to, nač se díváme? Když si navíc uvědomíme, že Markova otce hraje sám režisér Powell a Marka v dětství Powellův skutečný syn - scény mučení malého synka jsou náhle kvůli přesahům do reality ještě nepříjemnější a provokativnější. Je to celé jen fikce a nebo si režisér tímto filmem sám něco léčí? Šmírák je jistě pomalejší a méně efektní než Psycho. Ale zato je podvratnější, temnější a mnohem více znepokojující. A nejspíš proto byl ve své době odsouzen k zatracení... (Mimochodem - nad to všechno je to také film o absolutní lásce k filmování. Vlastně taková perverznější Americká noc.)(21.2.2016)

  • Bubble74
    ****

    Zařazení do žánru horor mi nepřipadá adekvátní. Peeping Tom je spíš - na svou dobu vskutku novátorský – zdařilý psychologický thriller. Jak už zde někdo napsal, tak ani mně nesedla představitelka Helen. Naproti tomu Karlheinz Böhm jako sériový vrah opravdu nahání husí kůži a s přehledem zvládl vzbudit pocit odporu i lítosti. Velmi mě taky přesvědčila originální atmosféra, která nedovolila odtrhnout oči od obrazovky a zařadila tento portrét šílenství a voyeurismu do nadprůměru. Jeho síla šokovat je i po letech pořád znát. Přijde mi proto nefér, že tehdejší publikum i kritika Powellův kontroverzní snímek nemilosrdně odsoudily a talentovaný režisér jím neočekávaně vyřkl ortel smrti nad svou úspěšnou kariérou v Británii.(11.5.2011)

  • Madsbender
    ****

    Podpis britskej produkcie je u Peeping Tom vidieť najmä na nekonvenčnom prístupe k filmu, aký sa v dobovom Hollywoode nenosil (a nenosí ani doteraz) a hitchcockovsky ladenom motíve trochu utiahnutého, ale inak šarmantného vražedného psychopata s príjemným vystupovaním a zaujímavým vzťahom k ženám... Pri sledovaní som si spomenul práve na Hitchcockove Frenzy, ktoré malo v zásobe podobného antihrdinu, a dokonca sa podobne hralo s divákom, ktorý nevedel, či má voči nemu cítiť odpor alebo mu fandiť. Zatiaľ čo tam bolo rozhodovanie ťažšie, tu som prekvapivo už po pár minútach vrahovi fandil. A nehanbím sa za to. Citlivá drobnokresba jeho postavy sa Powellovi vydarila náramne. Miestami sa z temného thrilleru takmer dostávame až na úroveň psychologickej drámy, potrebnú hĺbku však na to film nemá a ani nepotrebuje, keďže sa koncentruje nielen na vraha, ale aj samotný skutok a obete. Konfrontácia s matkou je mrazivá a je dielom skvelého scenára, ktorý má síce pár mierne naivnejších momentov, ale inak mu nie je čo vytknúť. Zaujímavá je kamera. 60. roky boli obdobím najväčšieho rozmachu televízie v USA a západnej Európe. Kamera sa dostala prakticky všade, množili sa drobné štúdiá. V tomto bode by sa dal film chápať ako metafora dobovej spoločnosti, ktorá chcela stále väčšiu mediálnu prepojenosť a ktorú Mark Lewis pri tvorbe svojho "dokumentu" dovádza na hranicu dokonalosti podobne, ako predtým jeho otec. K tomu nás privádza už úvodná scéna bez zjavného strihu, ktorú natáča sám antihrdina na ručnú kameru. Posledným zaujímavým aspektom filmu (mimo technickej a kameramanskej zručnosti Otta Hellera - ako vraví Matty, viz. scéna s padajúcimi ceruzkami - a hudba Briana Easdalea) je modus operandi, ktorý je až do úplného konca filmu známy len divákovi a samotný Lewis akoby sa podvedome vysmieval polícii tým, že ich natáča tou istou kamerou. Diabolské, nemyslíte? A čo ešte len režisér, v ktorého hlave sa táto myšlienka zrodila... 85%(30.5.2014)

  • MikO_NR_1909
    ***

    Čiastočne súhlasím s POMOm, že Powell sa až príliš koncentruje na hlavnú postavu (Marka Lewisa) a o to viac sa vzďaľuje náležitým diváckym požiadavkám. Peeping Tom je inak veľmi intímnou štúdiou perverzie a ťažkej traumy z detstva, ktorá sa v jeho (hlavnej postavy) zvláštnych úchylkách a v akejsi zvrátenej zážitkovosti z prednásilnej fázy prejavuje, a ktorou zasieva vlastné túžby a samozvanú moc ovládať svoju bezbrannú obeť. Je voyeurom, ktorý sa stráni okoliu, je nevyrovnaný a stvára prechmaty, implikuje svoju obsesiu v ultra-zničujúcu kadenciu násilia, ktorú si vychutnáva v jedinom okamihu a netrýzni ich ("svoje ženy") celé hodiny. Určite to nie je film, ktorý by bol príjemným a navidomoči sa nečudujem tomu, že mal režisér po následných diváckych ohlasoch problémy. Osobne si myslím, že mierou nedostupnosti je presvedčivý a neústupný v prenesení pocitov na svoju obeť, ktorá razom dýcha a pociťuje živočíšnosť jeho pohnútok, avšak na komplexné východzie body, ktoré by ho charakterizovali viacej smerom navonok a s odstredivosťou viacerých aspektov psychológie, je možno trošku statickejší a schématickejší. Moc sa zdržiava v onej unitárnosti. Umelecky sa pritom v porovnaní s majstrovským Red shoes (nerád sem pletiem iné žánre i tendencie, avšak nedisponuje ani touto ručnosťou kreativity) schádza v nanajvýš tretinových ambíciách...(14.3.2016)

  • - Spoiler: Na provokativnosti snímku přidává, že otce vraha Marka hraje v archivních záběrech sám režisér snímku Michael Powell. Jeho mučeného malého syna pak Powellův vlastní syn. (Cimr)

  • - Martin Scorsese údajně zaplatil pět tisíc amerických dolarů za pořízení nové kopie titulu a následné uvedení Powellova filmu na newyorském filmovém festivalu v roce 1979, aby ho zbavil nálepky obskurnosti. (Petrus1)

  • - Film byl zvolen časopisem Premiere do žebříčku "25 nejnebezpečnějších filmů". (Botis)