Vražda Rogera Ackroyda (S07E01)

Trochu mě mrzelo, že ta specifická forma románu se do filmu vlastně nedostala, ale ono to ani tak nic nemění na tom, že tohle je příběh, který je zajímavý a v němž Hercule Poirot nic neztrácí na síle, i když se rozhodl, že se odebere na odpočinek. Ten mu stejně není dopřán, a tak má před sebou velmi zajímavý případ. (21.04.2015)

Když ten Skot z Edinburghu poslal svého detektiva na venkov chovat včely, tak já toho svého pošlu na venkov pěstovat dýně. Nad originalitou Agathy se sice někdy tají dech, ale zde, v tomto místy až dojemně vzpomínacím příběhu, nad tím mávnu rukou. Setkání s Jappem po letech a zvláště prohlídka Poirotova londýnského bytu, kde je vše přikryté a čeká na návrat legendy, je emotivnější, než další zapíchnutý boháč. Člen služebnictva rozšmelcovaný stylem "přejedu a cófnu" zamrzí a připomene Agathin cynismus ve vztahu k zabíjení kolem stojících neurozených panáčků a panenek. Závěrečná přestřelka v chemické továrně má atmosféru Terminátora 2, jen je škoda, že nakonec je mrtvola postříkaná vodou, nikoli kyselinou (jak naznačuje jedna scéna na začátku dílu). V neposlední řadě je třeba upozornit, že tento díl obsahuje HOAX s telefonem, až se k němu dostane Antidesinformační odbor Ministerstva vnitra, jistě poputuje do trezoru: Pokud chcete být rebelové, vytvořte si digitální kopii a uschovejte ji ve škvíře mezi trámy na půdě. Jako já :-) (21.01.2017)

„A teď už toho mám dost! Už mě nebudeš ničit! Já tě snad zabiju...!" Tímto provoláním vražedným počata jest další episoda slavného detektiva, toho času na penzi. A letící tykev pruhovaná rozpleskne se u nohou návštěvníka právě přišedšího. „Člověk si myslí, že uteče před podlostí města, když se přestěhuje na venkov. Zelená pole, zpěv ptáků, usmívající se přátelské obličeje... Ta zelená pole jsou tajnými hroby obětí těch nejzáludnějších vražd. Ptáci zpívají jen chvíli, než je nějaký idiot ve tvídovém obleku zastřelí. A všechny ty usmívající se přátelské obličeje, co asi skrývají?...“ A to ještě nenavštívil Midsomer, kdež se už všici navzájem povraždili... (26.03.2016)

Pustit si to a být tak naivní, že u toho uvařím? Pár minut mi trvalo, než jsem si uvědomila, že ten bělovlasý pán jsou vlastně pánové dva! ale jsou si fakt podobní, což? Hercule se nám v důchodu dává na zahradničení a mění se nám dabing. I když i v této verzi jsem si zvykla. Díl je standardně velmi dobrý. (05.08.2023)

Filmová či televizní adaptace anglické detektivky je vždycky složitá věc. Předlohy totiž nejsou akční, ale záleží na brilantní úvaze detektiva, což je věc, která se do filmové podoby přenáší nesmírně těžko. Zvlášť dobře patrné to je v případě, kdy dojde k natočení celé filmové série. Poirot je zářným příkladem obého a je nutné poblahopřát tvůrcům k tomu, že se jim daří tenhle problém velmi dobře řešit. Jejich zbraněmi v boji se stereotypy jsou skvělé herectví, velká invence ve výběru lokací, kostýmů, scén a také roztomilé pohrávání si s podivínským charakterem slavného detektiva. V tomto konkrétním dílu například skvostný nápad s dvojicí hodin odbíjejících naprosto stejně. Osvěžující je také způsob, jak se, zcela nečekán, na scéně zjeví Philip Jackson jako inspektor Japp. Ještě jednou věcí mě ale (nejen) tento díl fascinuje. Neuvěřitelnou prací s dobovými reáliemi dvacátých a třicátých let. Tolik skvostné (a tehdy svrchovaně moderní) architektury a designu ve vkusné směsici funkcionalismu a art deca se jen tak nevidí. Roztomilé je i to, jak se tvůrci poprali s Poirotovým odpočinkem (a následným návratem). Tyhle drobnosti samozřejmě nelze brát smrtelně vážně (ostatně celá anglická detektivka je navýsost stylizovaný, primárně zábavný a oddechový žánr) ale o to zábavnější jsou. Celkový dojem: 80% Zajímavé komentáře: woody, Kulmon, Zazie, bloom, July (22.01.2010)