Herkulovské úkoly pro Hercula Poirota (S13E04)

Svojho času som čítal aj predlohu, preto viem, akú nevďačnú (priam herkulovskú... ) úlohu scenárista dostal. Pri tomto diele sa totižto kráľovná Agáta trochu prepočítala a napísala skupinku poviedok, pozvoľna pospájanú niečím, čo možno najprv znelo ako pekná idea, ale keď to už dpísala, tak to zmysel príliš nedávalo. A čo je hlavné, nemyslím si, že by sa to v pôvodnej podobe dalo preniesť na plátno bez toho, aby nad tým diváci krútili hlavami. Preto bola tentokrát samotná predloha tvorcom skôr na škodu a v snahe aspoň ako-tak sa jej držať a pozliepať zo samostatne stojacich príbehov jeden celistvý, sa výsledok udal nakoniec tak trochu prekombinovaný. A tu niekde, mon ami, treba tiež hľadať koreň záhady, kam sa podela tá chýbajúca hviezdička. (09.10.2014)

Podivne bizarne zobrazenie Grófky Rossakoff a tak trochu absentujúca atmosféra typického Poirota. Bizarný páchateľ, ktorého totožnosť mi bola známa takmer od začiatku. A to mi ani nezačali spievať moje malé šedé bunky. Btw. Od kedy jeho malé šedé bunky spievajú a nie iba, že pracujú? (*** a pol hviezdičky) (04.07.2014)

Jestli má být celá závěrečná Poirotovská série hlavně o filmařských experimentech (dobře, možná jen ozvláštněních, která jsou neobvyklá v podstatě jen díky použití v Poirotově světě), která si už víceméně jen dělá z diváka legraci podivnými šmodrchanci, které v jednotlivostech prohlédnete, tak děkuji, nechci. Tohle zkrátka nezachrání ani Tom Wlaschiha aka The Man z Hry O Trůny... Démoni minulosti se vyvolávali o mnoho lépe na mnoha jiných místech, ba i přímo v životě legendárního Belgičana. Dívat se na to dá, co do vizuální stránky je to stále vynikající dobovka (když pomineme exteriéry...), ale ve srovnání s ostatními díly je to slabota. 60%. Maximálně. (27.06.2014)

Tady mi strašně učarovalo prostředí, které bylo prostě krásné. Nádherné Švýcarské Alpy, vrcholky, které jsou celoročně zasněžené a navíc minimum lidí. Takhle si představuji ideální dovolenou. A do toho je ještě dán příběh, který rozhodně není špatný, naopak je velmi dobrý a má překvapivé rozuzlení. Jako vždy. I když to není poslední díl Poirota, byl to poslední ke zhlédnutí, který jsem viděl. A tak na mě padla určitá nostalgie. (03.06.2015)

Málokedy na seba Poirotovky nadväzujú, tentokrát sa našla spoločná postava, ale ruská grófka mala v Dvojitom dôkaze celkom inú charizmu. Nesúvisiace príbehy sú spojené celkom náhodne cez plačúceho šoféra a vyzerá to dosť nasilu len kvôli tomu, že Poirot musí mať prípady hneď dva. Švajčiarska chata vysoko v horách spĺňa podmienky uzavretej spoločnosti, menej už spĺňa moje predstavy záverečné rozuzlenie vycucané z prsta. –––– Raději nebýt detektivem, než být detektivem, který selhal. (15.06.2014)