Dickinson

1. série - 80% - Hailee Steinfeld se narodila pro role slečen frackovitých i zranitelných zároveň. Díky ní tak snadno (a takřka okamžitě) překonávám zdánlivou manýru v podobě moderního a naschvál nepasujícího soundtracku či současné mluvy. Emily totiž za každým úšklebkem schovává upřímnou emoci a zdánlivě stokrát viděný kolotoč vztahů je v jedinečné podobě nakonec slušně návykový. Možná dialogy zašustí papírem, když se nejvíce snaží zkombinovat poezii se slangem a možná je Jane Krakowski jako dobová hospodyňka obsazená překvapivě nepřesně, stejně si mě tahle potrefená a v jádru tím spíš dobrosrdečná domácnost získala tak samozřejmě, že budu pokračování vyhlížet hladověji, než bych kdy čekal. 2. série - 80% - V prvním dojmu zklamání, protože se jde po stejných linkách jako minule s nevyhnutelnými zklamáními a pevně danou náladou, ze které Emily při dodržování historicky doložených faktů nemůže vybočit. Jenže co naplat, ta dokonalá souhra střihu, kdy v závěrečných sekundách vyhrocené scény na konci epizody zazní ten nejméně očekávaný rytmus a mně vyskočí husí kůže, to se zkrátka neomrzí. Škoda jen, že jsou některé postavy přítomny dost z povinnosti a ústřední linka se Samuelem Bowlesem někdy tahá zásadní zvraty z podivných zatáček. Od vizuálu nebo herecké chemie by se totiž seriály dobové i současné mohly učit. 3. série - 70% - Jak dospět ke šťastnému konci, když nemá být historie postavena na hlavu? Alena Smith a spol. se o to snaží opatrně, ale bez zakomponování zcela odlišných (a bohužel občas i dost nepadnoucích linek) už to nejde. Je až nevídané, kolik speciálů do sebe jedna krátká sezóna dokáže nasát. Zároveň je ale třeba říct, že všechny z nich dříve nebo později začnou jít přes čáru (ústav, budoucnost, peklo) a vývoj postav v nich vidím jen s přimhouřením obou očí. Nejslabší sezónu ale z třetí kapitoly nedělají odvážná tvůrčí rozhodnutí, ale Austin. Z nestálého mladíka je otravný nafoukanec, který doslova v každé scéně zkazí náladu nejen rodině, ale i mně. Dlouhodobá linka rodinné krize Dickinsonových tak hlavně kvůli němu není tím pravým, co bych chtěl při rozloučení se seriálem sledovat. Ale co naplat, kontrast moderny a klasiky i tentokrát funguje a může za to jediná osoba. Kdyby v úloze Emily vystupoval kdokoli jiný než Hailee, bylo by hodnocení o poznání nižší. Pro ni se ale jedná o herecký koncert, kdy dokáže zranitelné, odvážné nebo jen upřímné chvíle odehrát jediným gestem nebo mrknutím. Díky ní tak budu na básnickou éru vzpomínat s úsměvem na tváři. (23.04.2020)