Velká iluze

Velká krása.. Renoir vytvořil svět ve kterém postavy mají jedna k druhé lidský respekt bez ohledu na národnost a stranu konfliktu. Všichni jakoby ví, že hrajou špinavou a otravnou hru a v rámci jejích pravidel se snaží udržet jí v mezích humanismu. Pochopení, respekt, ochota pomoci, zdrženlivost a laskavost je tu na každém kroku a právě díky tomu zní poselství filmu velmi silně i 80let po premiéře. (21.06.2015)

„Ty ses narodila ve Württembergu a já v Paříži. A přesto můžem bejt kamarádi, víš? Ty jsi chudák kráva a já chudák voják. Každej děláme, co můžeme. Je to tak?“ Název filmu dokonale definuje jeho podstatu. Velká iluze je totiž naivní, idylický, příjemný, válečný příběh (jakkoliv se poslední 2 přívlastky na první pohled vylučují), kterému nechybí nadhled a silný antimilitaristický podtón. Dlouhou dobu je pohled na život v zajetí nepřítelem takřka pohádkový; když nikdo neutíká a ani jinak se neproviňuje proti řádu, má se v podstatě líp než na frontě. Jenže nic není věčné… K nejlepším pasážím snímku patří rozhodně rozhovory dvojice Boldieu-Rauffenstein, ty byly prostě skvělé, dokonale vystihující onu dobu (a poslední z nich mě upřímně dojal). Na někoho možná bude té naivity, lidskosti a přátelskosti až moc, přesto svůj účel snímek rozhodně splnil. Za mě to budou slušné 4*. „Víš jistě, že to naproti je Švýcarsko?“ - „O tom není pochyb!“ - „Protože je to tak podobný.“ - „A co bys čekal? Hranice není vidět, tu si vymysleli lidi. Přírodě je to fuk.“ (21.07.2014)

Najlepšou postavou bol pre mňa jednoznačne nemecký major, ktorého výborne stvárnil Erich von Stroheim, ktorý spočiatku mylne vytvára dojem namysleného, ale opak je pravdou. Jeho rozhovor s francúzkym kapitánom, ktorého "nechtiac" postrelil ma dojal a tento moment určite patrí k najsilnejším a smelo ho možno zaradiť k nezabudnuteľným protivojnovým scénam. "Pre obyčajného človeka je hrozné zomrieť vo vojne. Pre Vás i pre mňa je to však dobré riešenie..." Keby sa všetci nepriatelia k sebe chovali takto, dnes by tu bol trochu iný svet...Rok výroby 1937 mi nedá nepodpichnúť do tvorcov, ktorý točil film o 1. svetovej vojne. Kiež by tušili , že už -už klope na dvere iná, ešte horšia...Skvelý a vzhľadom na rok výroby neuveriteľne pozerateľný film. 80%. (15.12.2012)

Můj nejoblíbenější světový film 1. poloviny 20. stol. V očekávání dalšího nic-moc konverzačního dramatu ála Pravidla hry, kteréž mě nechaly chladným při sledování o několik dnů dříve, dostal jsem parádní nadílku. Ač film postaven na tolika klasických klišé, které obecně tolik nemám rád, další vyjímka ktrerá se mi moc líbila. 1) reálnost - němci mluví německy, francouzi francouzsky, angláni anglicky. - Jak nesnáším naše TV filmy kde hitler mluví česky a podobné lingvisticky-iritující pokusy. 2) Příběh podaný způsobem, že věřím tomu že by mě to bavilo i kdyby to mělo 15, 20 hodin. 3) Pekelně nadčasové. poslední záběr obzvlášť, ten mě dostal. 4) A jako jsem po shlédnutí filmu Jahody a čokoláda šel s hodnocením Špatné výchovy o hodně dolů, tak i po shlédnutí Velké iluze jde dolů Hartova válka a další. Je tam trochu Buňuela, toho z první půlky 60.let, trochu narážek na tropicalisticko-kanibalistické filmy (o vánocích:-). co dodat. Vida es silbar. (16.12.2008)