Magická hlubina

Neskutečně dlouhé. Mám v hlavě ohromné množství rozporuplných pocitů. Na jedné straně krásný příběh, Luc Besson ve formě, Jean Reno osvěžující rozsáhlou stopáž. Ovšem na druhé pro mě neuvěřitelně nesympatický hlavní hrdina a délka. Spousta skvělých momentů, o které se stará především postava Enza a pak dlouhé rozjímání Jacquea, které stejně vede k nevyhnutelnému. No a 7/10ti se těžko rozpočítává na 5kovou stupnici. (05.07.2011)

Příběh o nespoutanosti jedné z největších přírodních krás, o lidských duších sahajících na dno svých sil a hlavně o touze zvítězit. Tahle filmařina má zcela bezpochyby určitou magii, s níž ponoří diváka do lagunově modrého ráje, ze kterého se těžko odchází. Romantika zaujímá cca 5% filmu, což může být pro některé romantiky na škodu, ale pro mě nikoliv. Já to zaznamenal spíše jen jako vedlejší doplněk s účelem zpestřit děj, což se povedlo. Hudební duo Conti-Serra obohatilo hlubinu tak fenomenální hudbou, že by si jí vychutnal i hluchý. A to je teprve první aspekt z mnoha činící tento film kouzelnou podívanou. Dalším akcentovaným pozitivem je vizuální stránka, která to celé povyšuje do nadprůměru. Pár nepříliš záživných pasáží tu je, díky kterým, jsem měl chvílemi dojem, že pointou filmu je uvědomit si, že voda je mokrá, nebo co, ale netrvalo to dlouho a zjistil jsem, že se šeredně mýlím. Magická hlubina je skutečně procítěný film s hlubokou myšlenkou, nekonvenční pointou a v neposlední řadě se schopností dostat se divákovi do srdce. Hudba je jako moře. Stojíme na jednom břehu a vidíme daleko, ale druhý břeh spatřit nemůžeme. (06.08.2011)

Úvodní černobílou část a ještě docela hezkou chvíli poté jsem zažíval i pocity blízké katarzi, jenže tenhle film je trochu delší, než by býti měl (asi tak třikrát), konkrétně ke konci jsou ty scény ponořování a vynořování neustále o tomtéž a dokola, někdy i dost zmateně natočené, možná jsem se měl podívat raději na sestříhanou verzi. Ale i obsahově pak snímek ztrácí, zvláště v romantických okamžicích, které potom zabírají většinu filmu. K vizuálnímu zážitku se pak Besson obrací až na konci u vodního stropu. Hudba Erica Serry se mi zatím nikdy nelíbila a výjimka se nekoná ani tentokrát, těžko i říct, jestli se sem vůbec ta osmdesátková pachuť, která z jeho díla přímo stříká, hodí, snad ale i ano. Každopádně i tak je pro mě Magická hlubina důležitým filmem a to především proto, že jsem fanouškem potápění (a to zejména toho volného, s dýchacím přístrojem je to sice nádherné taky, ale nemám v něm ten pocit přirozenosti - mno a taky je to mnohem dražší, že) a přímo fanatikem do zadržování dechu. Takže jestli jste si všimli, že moje komentáře postupně chudnou na kvalitě, víte, kde hledat příčinu. (04.01.2009)

Naprosto nicneříkající film, jehož smysl (pokud nějakej měl) mi uniknul. Jean-Marc Barr mi přišel jak zhulenej, i když to bylo možná tim, že jeho postava byla úplně divná. Jean Reno mě tradičně potěšil, to samý platí i o Rosanně Arquette. Hlavně kvůli těm dvěma jsem to dokoukal. Líbil se mi ještě soundtrack. Jinak ovšem nic moc. Od filmu, kterej tady má 85%, jsem čekal mnohem víc. (16.12.2013)

Tenhle film se líbil, jako už dlouho nic. Film je krásně natočený, vypráví zajímavý, dojemný, vtipný a napínavý příběh. Kamera i hudba jsou úžasné. A Reno i Barr jsou úžasní herci. Zvláště Barr hraje absolutního sympaťáka. Tenhle Bessonův film se mi líbí mnohem více, než jeho ostatní výborné filmy, snad i proto, že námětem je mému srdci bližší. Potápění je jeden z nejkrásnějších sportů, jaké vůbec může člověk provozovat. Sice není pro každého, takový hokejista, by asi nepobral tu nádheru, která se skýtá pod nořskou hladinou. (19.12.2004)