Tokyo Vice

Mam slabost pro Japonsko, fascinuje me jejich kultura, kterou vlastne nechapu. To, jak se mohou tak slepe ridit pravidly, tak svazujicimi... Nechapu, jak tak muzou zit, prijde mi to hrozne nesvobodny.  V serialu nechapu pohnutky vetsiny postav, zaroven vizual je mi sympatictejsi nez u Eurforie, kterou jsem nemohla dokoukat, tohle jsem dala za 9 dni a kdybych nemela plny vecery, tak mozna i driv, protoze krome prvnich a poslednich dilu, jsem to dala v mhd. (26.07.2022)

Oceňuji, že ačkoli jde o mafiánský film, tak je zde miminum brutalit a vše nahrazuje parádní atmosféra. přesně tak si představuju dobrou kriminálku. Mám štěstí, že seriál objevuji při vydánídruhé série, protože konec je skutečně naprosto otevřený. Japonština je v seriálu fantastická, líbí s emi, jak plynuje přechází do angliny a zas zpět. Tokio parádní. Člověk vzpomíná na vlastní návštěvu :) (04.03.2024)

Snaha proniknout do tokijského podsvětí 90. let, kde nic není tak, jak se na první pohled zdá. První sérii odstartoval legendární Michael Mann (bohužel zůstalo jen u jediné epizody), který ostré hochy vyměnil za podrobný diskurz do práce japonské policie, která je proslulá svou kontrolou nad informacemi, a způsobu, jakým úřady spolupracují s novináři. A to vše s nezbytnou společenskou rovnováhou se zakořeněným organizovaným zločinem. Aneb jak první zahraniční kriminální reportér Jake Adelstein v největších japonských novinách k prvním případům přišel… „Prchl“ od rodiny k nalezení nezávislosti, snaží se zapadnout a ctít systém plný rituálů a kodexů chování. Jenže docela brzy podřadíme. Kořeny Yakuzy jsou předlouhé, tudíž se policie alespoň snaží mezi klany udržet mír. Brzy se Ansel Elgort (Jake) od detektiva Kena Watanabeho dozvídá pár dílků skládačky. Poznává společnici Samanthu, kterou drží sen o vlastním byznysu, vzniká i pouto s členem klanu Satem, které je tu vlastně jen díky společné lásce k americké popkultuře. Celkově Jake překvapivě snadno (a podivně) získává důležité kontakty i důvěru řady lidí. Hlavně mi ale nesedělo, že předtím nevěděl, jak to v praxi chodí. Šel až do morku kostí, od jazyka přes kulturu až ke složitým přijímacím zkouškám, aby se dozvěděl, že investigativní novinařina a „skutečné“ zpravodajství vypadá krapet jinak. Právě proto to úplně není o příběhu horlivého novináře, ale o samotném Tokiu ve všech jeho odstínech. Ale když už jsme u „cizáckého“ žurnalisty, jeho zatvrzelost a umíněnost se u něj postupně překlápí spíš do otravnosti. Myslím, že Ansel Elgort mohl najít zajímavější způsob, jak postavu uchopit. (17.06.2022)

Neonové Tokyo a Michael Mann jako spoluautor a režisér pro mě znamenalo velké natěšení. O to větší bylo moje zklamání, když se z očekávaného thrilleru stal vizuálně atraktivní, ale jinak utahaný seriál o japonské kultuře a náhledu do ne úplně zajímavých životů japonských mafiánů. Čekal jsem něco úplně jiného a po prvním vydařeném díle (jediném od Manna) šla kvalita a můj zájem strmě dolů. Naštěstí je samotné Tokyo dostatečně vtahující. (13.06.2022)

Sonda do Japonské společnosti optikou Yakuzy, policie a žurnalistů. Tyhle tři světy jsou umně propojené. Seriál je precizní, autentický, realistický, (nakolik si myslím že znám Japonsko) a snaží se nepřehánět. A z toho pramení i jeho jediná slabina, místy jsem se dost nudil, některé vedlejší příběhové linii jsou slabé (např. Nemocný bratr novinářky…) a zpomalují tempo nezáživnými dialogy. Nechybí několik opravdu silných momentů a scén, ale je jich dohromady jak prstů na dvou rukách vysloužilého jakuzáka. Za ty hluchá místa bych měl jít na 4*, ale tenhle kousek si to nezaslouží a už kvůli drsným jakuzáků, skvělým hereckým výkonům a odvážné porci japonštiny (mohlo být klidně více :) jdu na5. (27.05.2024)