V lučach solnca
Im Strahl der Sonne
Under the Sun
V lúčoch slnka
Režie:
Vitalij ManskyjScénář:
Vitalij ManskyjKamera:
Alexandra IvanovaHudba:
Kārlis AuzānsHrají:
Lee Zin-MiVOD (1)
Obsahy(1)
Severokorejská dívka Zin-mi se připravuje na oslavy výročí nejvyššího vůdce Kim Čong-ila. Uznávaný ruský dokumentarista Vitalij Mansky dostává povolení sledovat celou její rodinu. Ovšem je mu umožněno filmovat pouze podle pečlivě připraveného scénáře, aby nic nenarušovalo obrázek života spokojeného lidu. Přesto je snímek úplným opakem propagandy. Dokumentaristé totiž nechali běžet kameru i ve chvílích, kdy jsou scény předem aranžovány severokorejskými „režiséry". Nebo ji namířili na usvědčující detaily, které mistrům manipulace unikly. Záběry, které neměly nikdy vzniknout, umně vložili do příběhu o zdánlivě šťastném životě v novodobé potěmkinovské vesnici. Film V paprscích slunce portrétuje Severní Koreu asi jediným možným způsobem – jako nezáměrnou situační tragikomedii. (Bontonfilm)
(více)Recenze (132)
I přímo v Severní Koreji, za dohledu režimu, je možné natočit dokumentární film, který bude dostatečně upřímný. Stačí mít trochu odvahy, nebát se mít zapnutou kameru a doufat, že Severokorejci netuší, co zvládne střih, když se s ním umí a když se to umí s kamerou. Zajímavý pohled do země, kde dobře víte, že to s lidmi není v pořádku. ()
Ale ano, poznávám to. U nás to bylo v principu stejné. Rozdíl je v míře. Orientálci se podrobují kontrole mnohem ochotněji než západní křesťané, a tak to Kimové (a další) mohli dovést k vyšší dokonalosti. --- Jak jsem se tak díval do tváří těch Korejců, získal jsem dojem, že nijak démonicky indoktrinovaní nejsou. Volají slávu Kimovi a myslí si něco o prdeli. To mě, v rámci možností, vlastně potěšilo. ()
Skvelý komentár by POMO. Chytrý, uvedomelý dokument, ktorý svojím pomalým tempom odráža prázdnotu, monotónnosť šedého života v Severnej Kórei, svojimi precízne komponovanými zábermi zas jeho chlad, vypočítanosť, ako i malosť jednotlivca. Poodhalenie zákulisia natáčania bol geniálny ťah. ()
Long live glorious supreme leader! ()
-4* vyzbrojen zvědavostí jsem se vrhnul do dvou filmů, které by mohli dobře charakterizovat dnešní Severní Koreu - dokumenty V paprscích slunce a Propaganda. Tento dobře ukazuje jak systém, do kterého si nenechají zvenku kecat a občané jsou jen loutky, které se bojí čehokoliv, čímž by se mohli znelíbit a tím pádem být zlikvidováni i s celou rodinou. Zejména poslední nejemotivnější záběr ukazuje, že děti jsou už jako roboti bez vlastního úsudku. Z obou usuzuji, že to bude hodně těžké v Severní Korey něco změnit a hlavně to bude trvat hodně dlouho a ani nevím, jak by měl vypadat výsledek. [ PŘÍBĚH: 0 /// SMYSL: 3 /// ATMOSFÉRA: 1 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 0 /// ART: 1 /// STYL: 1 /// CASTING: 1 (3*MAX) ] ()
Jo, zadek99 zas preklada vsetky severokorejske mena ako ze Kym Il Sung a Kim Jong Un a juche do cestiny. No ja to necham v povodnom zneni, lebo korejske a cinske preklady ktore sa robia pre Europu este doteraz nie su jednotne. kazdopadne tocilo sa nielen v DPRK ale aj v Cesku. S tym dievcatom to bola silna scena, uznavam : 77 % ()
Velice poutavý dokument, který ocení hlavně znalci propagandy a metod práce u filmu. Celý se věnuje natáčení propagandistického videa. Příběh, který ví o tom, co je cílem natáčení, a proto ukazuje i maximum omáčky okolo, aby lidi mohli prohlédnout jaká lež se buduje, a jak režim pracuje s lidmi s cílem budovat tu či onu iluzi. Celá ta bublina se postupně nafukuje, aby v samotném závěru byla hlavní protagonistkou tohoto divadla splasknuta v podobě odpovědi na jednu jedinou otázku, která není ve scénáři. Upřímné dítě odpoví naprosto přirozeně jednoduchou větu z níž zamrazí, protože vám dojde, že niterně celou dobu vše prožívala naprosto jinak, a že co očekává není zářná budoucnost, ale něco zcela jiného. Pomyslnou tečkou je pak projev konkrétní emoce a reakce na to, když se jí štáb snaží uklidnit. Tam i laikovi dojde, že žít v Severní Korei není žádný med. Nechci nic víc prozrazovat, abyste případně k těmto zjištěním mohli dojít sami. Za mě velký palec nahoru a plný počet hvězd. 85% ()
Ja jsem vdecny za kazdy zaber z KLDR, at uz je realny ci naaranzovany. Tento dokument me ale trochu zklamal. Zaveru filmu verim stejne, jako ze 100g kimci a 70g polevky pokryje potrebnou celodenni davku vitaminu. Presto nabizi spousta podnetu k zamysleni. Co bych dal za to, kdybych se jednou v zivote mohl podivat do teto zeme, aniz by mi nekdo stal za zadkem... ()
Sekta, roboti, vymyte mozky, nabozenstvi par excellence. Mela to byt podivana ve stylu bolywoodskych filmu. Kde asi soudruzi udelali chybu? Kam az jsou zahnani obycejni lide, ta prazdnota a strach v jejich tvarich. Nelze zapomenout. ()
Země kde včera již znamená ... 😔 ()
Kdo se odváží být rebelem v této zemi, prošpikované všestranným uctíváním "ó velkého a milovaného všemocného?" V zemi, kde se to na každém kroku hemží špehy. Alespoň jeden zavře oči, zacpe si uši před vládnoucím medem - pustošivým jedem? ()
Z mlčenlivých záběrů se dá pochytit jen to nejzákladnější. Severní Korea očividně nevzkvétá. Vývoj země, drcený triptychem ekonomických sankcí, nevýkonnosti plánovaného hospodářství a enormních výdajů na zbrojení, se po dvaceti letech překotného růstu téměř zastavil. Celá země jakoby ustrnula v sedmdesátých letech. Mobilizace společnosti je absolutní. Severní Korea je tak militarizovaná a cílevědomá, že vedle ní i Izrael vypadá jako Monako. Příprava na válku proti sice skutečnému a silnému nepříteli, ovšem neochotnému bojovat, odsává veškerý potenciál státu. Tyto kulisy se mašinérie státu pokusila přemalovat obrázkem idylického života typizované severokorejské rodiny. Už po pár minutách je ovšem poznat, že je vše pečlivě aranžované. Nikde není žádná spontánnost, žádná vřelost, žádné soukromí. (Ne)herci se pečlivě hlídají a všichni skrývají nervozitu. Štábu se podařilo natočit i momenty, kdy všudypřítomní ideologové teprve připravovali scénu a instruovali postavy, což dojem absurdnosti ještě prohlubuje. Je to sice důkaz, že Severní Korea manipuluje s obrazem sama sebe v zahraničí, ale to není žádná novinka. O životě obyčejných lidí v KLDR se nedozvíme téměř nic. Režisér si vybral zřejmě nesplnitelný úkol a není proto vyloženě chyba že neuspěl. Přesto mám z dokumentu pocit zbytečnosti. Naneštěstí je obrazového materiálu o téhle zemi tak málo, že se počítá každý pokus. ()
Špatných filmových dialogů jsem viděl opravdu mnoho, byla to ovšem slabota v porovnání se scénářem v tomto filmu. Pokud máte chuť se zasmát, tak vřele doporučuji. Na jednom světě jsme se bavili celý sál. ()
Asi těžko lamentovat nad výsledkem, když tvůrcům o samotě bez dohlížitelů režimu nebylo dopřáno ani 15 minut času, natož natočit záběry dle vlastní vůle a pohledu. Budu skoupý a hvězdu navíc dám, neb alespoň se jim podařilo zaznamenat, jak tamní diktatura společnost řídí. Smutná, šedivá (sledujte módu), celonárodní betonová spartakiáda opěvující a zbožšťující své vůdce a maršály. ()
Antidramatická, pololyrická, volně plynoucí esej o tvorbě propagandy. Režisér přímo demontoval (ne)vlastní projekt. Zvláštní, bezemoční, melancholické... . KLDR jako jedna velká primitivní továrna na výrobu dokonalého komunistického člověka. 68%. ()
Je zvláštne, že sa filmárom podaril husársky kúsok a prepašovali z krajiny takýto film o filme bez toho, aby ich zatkli a poslali do väzenia za rozvracanie štátu. Scenár je jedna vec, ale film má asi o pol hodiny viac na scénach pred a po klapke, ktoré úplne menia význam scén a celého filmu. Zosmiešnené je v dokumente takmer všetko, na čom si režim dáva záležať a keby to nebolo viac smutné ako veselé, dal by sa označiť ako komédia. Niektoré scény nám dobre známej socialistickej šedi panelákovej zástavby alebo aj honosnej kvetinovej výzdoby určenej pre veľkého maršala Kim-Čong-una boli podfarbené clivou sláčikovou hudbou, ktorá evokovala melanchóliu, a vtedy mi takmer vyšla slza, že ľudia aj dnes musia žiť v takejto rezervácii. Často som mal pocit, že to snáď ani nie je možné takto oblbovať deti, ale stačilo mi spomenúť si na našu školu pred 30 rokmi a vlastne to bolo to isté len s inými menami, pesničkami a heslami, akurát menej masové, ale to nežijem v žiadnom hlavnom meste. Aj besedy so zaslúžilými vojenskými hrdinami nechýbali, na nich zaspávanie od nudy, a hrdina ovešaný medailami od brady až po kolená. Keď sa to tak vezme, každý režim, niektorý menej, iný viac, potrebuje oblbovať svojich občanov už od detstva rôznymi prostriedkami a film nech nám je varovaním. Záverečný pioniersky sľub cez slzy a vo veľkom detaile je sila. –––– Musíme nenávidět americké bídáky a jejich loutky. –––– To bylo dobré. Zkusme to ještě jednou a radostněji. Nahlas a radostně! ()
Ta nejlepší adaptace Orwellova románu 1984, jakou jsem viděl. Opravdu, to už snad ani nejde nazývat komunismem, to už je řádově úplně někde jinde. Je to strašné. A ze všeho nejvíc snad ta všednost, ten obyčejný život zachycený v postranních pohledech a záběrech. Na jednu stranu je děsivé vidět masu lidí, kterým je systematicky vymýván mozek, jsou permanentně kontrolováni a ve všem řízeni a kteří žijí jen pro svého milovaného vůdce, který na ně shlíží z milionů portrétů v ulicích, institucích i ve vlastních domovech. Ale něco mi přesto připadalo ještě děsivější. Přemýšlel jsem, co je tak divného na těch ulicích v postranních záběrech... a pak mi to došlo, je to to všudypřítomné ticho (mimo záběry s řízenými oslavami a megafony). Nikdo se s nikým nebaví, nikdo se nesměje (o křiku a zpěvu ani nemluvě). Pak jsem došel lehce k tomu, co mi připadá divného na těch lidech... je to ten nesmazatelný smutek ve tvářích, které se smějí jen na povel. To narušuje jen ten ještě nevinný dětský živel, neklidný v zástupech, usínající při projevech, smějící se směšnému... dokud i jeho systém nesemele. A v tom je nejmrazivější závěr celého filmu: Mysli na něco hezkého. - Na co? - Na něco pěkného. - Já nevím... - Vzpomeň si na nějakou hezkou básničku. - Mám recitovat? Uf. ()
Tohle ZMRDSTVO by měl každej dobrovolnej komunista zažít na vlastní kůži. ()
Neuvěřitelný dokument o neuvěřitelné zemi. Místy úsměvné a místy mrazivé. ()
Související novinky
Východní fronta vstupuje do kin
24. února 2022 Jevhen odešel na frontu. Od první minuty rozsáhlé ruské agrese proti Ukrajině natáčel všechno kolem sebe. Desetitisíce uprchlíků opouštějící ve spěchu své domovy a vytvářející… (více)
Až dosud jsem měl za to, že Orwellův 1984 vyjadřuje diktaturu ad extremum. Snímek mě přesvědčil o tom, že v KLDR roku 2015 už Oceánii roku 1984 v mnohém překonali. 1) Pár detailů ze života: - bubeníci dávajíci povel, kdy a jak dlouho se má tleskat, - usínající kluk na přednášce veterána korejské války, - zimomřivé děti ohřívající si ruce nad tělesem ústředního topení ve třídě, - oblečení v kabátech ve škole, v továrně i na schůzi._____ 2) Výuka ve škole stojí za zvláštní zmínku._____ 3) Veřejné prostory - čisté, pusté a prázdné - nablýskaný koncentrák._____ 4) Večeře "doma" s asi dvaceti mističkami je očividně bohatší, než jakou dostávají turisté v hotelech pro zahraniční návštěvníky. Hnusné studené bílé zářivkové světlo v bytech připomíná vyšetřovny Ministerstva lásky._____ 5) Malý terminologický slovníček. Zakladatel režimu Kim Ir-sen je Veliký maršál nebo také Věčný prezident. Jeho následník, Kim Čong-il je Inteligentní nebo také Drahý vůdce. Další v řadě, současný Kim Čong-un je pak Milovaný a Vážený maršál či také Vynikající soudruh._____ 6) Natočit budovatelský dokumentární film podle severokorejského scénáře s využitím lokálních naturščiků je fakt crazy nápad. Pokyny korejských režisérů by byly úsměvné, kdyby z toho všeho nešla hrůza._____ 7) Přemýšlím, co bych mohla udělat pro milovaného maršála... pláče osmiletá Zin-mi Leeová. Ruský režisér ji přes tlumočníka radí, aby myslela na něco hezkého. Dívka začne recitovat jednu z režimních manter: Vstupuji do slavného korejského Dětského svazu založeného Velkým maršálem Kim Ir-senem, vedeného Milovaným a Váženým maršálem Kim Čong-unem a slibuji, že budu vždy a všude myslet a jednat v souladu s duchem velkých maršálů podle učení Milovaného a Váženého maršála Kim Čong-una, abych se stala spolehlivou zálohou budování komunismu podle podle zářného revolučního hnutí čučche, pokračujícího z generace na generaci. Tak přísahám._____ 8) Mezinárodně známý 52letý scénárista a režisér dokumentárních filmů Vitalij Vsevolodovič Manskij podrobně a velice zajímavě vypráví o okolnostech filmování. _____ 9) Režisér o natáčení: ...severokorejští odborníci, které nám přidělili, neznají moc dobře moderní technologie. Například nevěděli, že v kameře máme dvě paměťové karty, na které se natáčí. Nám se podařilo odevzdávat jim kopii natočeného materiálu a originál nám zůstal. A to ještě kopii, kterou jsme před odevzdáním sami zcenzurovali. Pod různými záminkami jsme se vytráceli, abychom to mohli udělat. Například kameraman předstíral, že se mu zvedl žaludek, na chvíli se vzdálil a v ústraní promazal záběry, o kterých jsme věděli, že by je Severokorejci rozhodně nepustili. I tento námi zcenzurovaný materiál u nich ale vyvolávat velmi silnou paniku a alarm. Každý den našli něco, co je rozzuřilo, byly to stále samé problémy a výtky. Kdybych měl evropskému posluchači popsat, proti čemu měli výhrady, tak to bude těžko pochopitelné. To jsou pitomosti za hranicí lidské představivosti. Například jim nesmírně vadilo, že jsme ve filmu měli záběr na květiny, který v popředí částečně zakrýval list stromu. To podle nich prostě nešlo. V jejich ideologii, to není ani mytologie, je květ symbolem zemřelého vůdce, což je něco posvátného. Takže nelze, aby ho něco zastiňovalo. Takových pitomostí je spousta. A nedá se o nich ani říct, že by naplňovaly život v Severní Koreji. Ony ho nahrazují. Dodržování všech těch hloupostí je život v KLDR._____...štěstí v Severní Koreji vzniká pouze na příkaz. A když příkaz přestane platit, lidé se vracejí do toho stavu, který… uvidíte ve filmu._____Třeba jsem navrhl, že by dětská hrdinka mohla v jedné scéně jet autobusem do školy, a říkal si, že do filmu propašuji ruch ulice. Pak jsme přišli na liduprázdné náměstí, kde uprostřed byla fronta lidí čekajících na autobus. V místě, kde dřív ani nebyla zastávka. Normální režisér by řekl, nezlobte se, končím. Ale já si řekl, že natočím tu lež. Protože lež nahradila život, normální život tu neexistuje._____Vzali mě do velína, kde byly počítače, ale když jsem pohnul myší, na ploše se zobrazily jen Windows a bylo jasné, že počítače nejsou ani propojené s klávesnicí. Je otázka, pro koho se toto představení vytváří._____Natáčeli jsme v metru. V Pchjongjangu cizinec nesmí do metra bez doprovodu a může projet jen dvě zastávky. Takže celkem smí vidět tři stanice. Mají speciální trasu pro cizince - na určené zastávce vstoupit a na jiné určené vystoupit. Nepodařilo se nám natočit vše potřebné během dvou zastávek a poprosili jsme, ať můžeme jet o kousek dál. Odpovědí bylo kategorické ne. Navrhli nám jet zpátky a tak záběry dokončit. Vysvětluji, že při opačné cestě budou ve vagónech jiní lidé. Na to doprovod: to není problém... Na jejich příkaz celý vagón vstane, přejde nástupiště a posadí se do vagónu vlaku, který jede opačným směrem. To vše mlčky a bez jakékoli diskuse._____V Koreji není žádný strach. Už ne. Zůstal v předchozích generacích. V Orwellovi se člověk snaží schovat se před Velkým bratrem a tady člověk žije pro něho: stále se snaží ukázat mu svou lásku a oddanost. Pokud o takovou možnost přijde, pak teprve cítí svou méněcennost._____ 10) Režisérovi se po dvouměsíčním natáčení podařilo propašovat natočené materiály ze země. Jak, to tají._____ 11) Název snímku se vztahuje k oficiálnímu jménu Kim Ir-sena - Slunce. Hlavní národní svátek je Den slunce, tedy den narození Kim Ir-sena, od něhož se odvozuje nový severokorejský letopočet. V současnosti je tedy rok 106._____ 12) Film je chvílemi nudný, opakují stále stejné situace. Kdyby byl o půlhodinu kratší, neváhal bych s pátou hvězdičkou. () (méně) (více)