Bumerang

Skvělý Schmitzer v drsném snímku z uranového lágru pro politické vězně. Atmosféra mezi vězni je zcela odlišná od jakékoliv jiné kriminální "sebranky", ne kterou jsme zvyklí z jiných podobných filmů. Jsou to často vzdělaní a inteligentní lidé, lidé s morálními zásadami. To je snad to jediné, co toto činí peklo přijatelným. A najednou se mezi tyto lidi dostane ten, kdo tam velkou část z nich dostal, na kdo jim všem nelidskými předpisy udělal z výkonu trestu krutý boj o přežití. Nejsilnější moment celého filmu pro mne je chvíle, kdy se pokouší plukovník pochopit motivy vězně Svobody, který ho chrání před spravedlivým hněvem ostatních vězňů. Silné momenty a famózní Jiří Schmitzer. Neprávem zapadlý film, kterému by slušel výlet po světových filmových festivalech. (17.09.2016)

Předzvěst tvůrčí senility. Vážný námět, scénáristicky a režijně zpracovaný sklepáckým způsobem, který kouzlem nechtěného humoru překonává ten chtěný z Černých baronů. Co se od Stránského ve filmové podobě někdy povedlo ? Kromě skvělého Schmitzera hromada výkonů, zapomenutím vysvobozující jejich představitele, nejvypjatější scény jsou zpracovány lajdácky. Pokud se herectví v obsazením skromnějších scénách usadí, mění se tempo k nudnosti. Stivín se jako příliš často s příběhem (když styl filmu schází) míjí, Šlapetova kamera je nevyužitá a zde zcela zaměnitelná. 2-3* (18.11.2013)

Byl jsem zvědavý na film, který měl potenciál třeba Tmavomodrého světa. Ale přes skvělé herecké výkony, dobře vykreslenou atmosféru i třeba famózní využití Beethovenovy 7. symfonie tomu chybělo to úplně základní - příběh s gradací a především důveryhodnost. Stránského popis děsivých padesátých let je didaktický (podobné je to i s nekonečným seriálem o "Maděrovi) a člověk si uvědomuje, jak nesmírně složité je napsat (protože každý film je takový, jaký scénář) příběh s uvěřitelnými osobami a jejich vývojem. Snad za nejhloupější pokládám ony titulky, které označují "mukly" a snaží se dokumentárnost, která tady nemá místo. Krátká sekvence z filmu Žert (Ludvík Jahn u PTP) je emočně mnohem silnější, než celý tenhle příběh, jenže v onom žertu je to jenom epizoda. Film končí stejně podivně, jako třeba vizuelně a herecky skoro dokonalý Ve stínu, natočený mnohem později a když to porovnám třeba s jinými filmy (Kawasakiho růže nebo německý Životy těch druhých - porovnání z důvodu zachycení irčitých mezních situací z doby komunistické totality) tenhle film se prostě nepovedl, stejně jako za mnoho nestál ani ona Zdivočelá země. Škoda. Nějak se se těm našim umělcům až na vyjímky nepodařilo se s dobou dostatečně prvadivě a přitom atraktivně v tom dobrém slova smyslu vyrovnat. Přitom Stránského Balada o pilotovi je podobně mdlá, jako tohle...k tomu, aby vznikl silný a pravdivý film prostě není potřeba takhle tlačit na pilu, vznikne pak cosi jako antipadesátková agitka. Bohužel. (25.07.2023)

Jiří Schmitzer byl skvělý, hodně reálná byla i ta zima a pak ... myslím že dlouho nikdo. Líbil se mi ještě Leoš Suchařípa v roli táborového lapiducha. Mnohá obsazení mi typově neseděla vůbec. Krampol a politický vězeň, aha haha... V reálu ale opravdu silná káva; velezrada, špionáž, velezrada, špionáž, velezrada, špionáž ..., posraná doba. (19.11.2013)

Ťažko povedať, prečo Bumerang nedostal a stále nedostáva toľko pozornosti, koľko by si zaslúžil. Možno je to aj preto, že v Českej republike a nakoniec aj v tej našej radšej sledujeme z obdobia socializmu "hřejivé komedie". Bumerang sa nesnaží ísť takpovediac od začiatku na plné obrátky, napriek tomu si vychutnávame temnú atmosféru lágru a v záverečnej tretine sa dostávame aj k fáraniu a tam je už tá atmosféra aj dramatická zložka poriadne hustá. Celý film si viac menej kradne pre seba Schmitzer, ale nesklamali ani ostatní, potešila ma aj menšia úloha Mira Nogu. (24.10.2019)