The Cocoanuts
Scénář:
Morrie RyskindKamera:
George J. FolseyHudba:
Frank ToursHrají:
Chico Marx, Harpo Marx, Groucho Marx, Zeppo Marx, Oscar Shaw, Mary Eaton, Margaret Dumont, Barton MacLane, Kay Francis, Basil Ruysdael, Cyril RingObsahy(1)
V prvním filmu bratří Marxů představuje Groucho majitele hotelu, který se snaží obrat o peníze úplně každého: od nevinných poslíčků až po zazobané matróny jako je paní Potterová (Margaret Daumont). Chico a Harpo se zde zase objevují jako hoteloví švindlíři, které Groucho okamžitě odhalí, když se jim otevřou poloprázdné kufry. "Až odsud budeme odjíždět, budou plné," ujistí ho Chico. Když paní Potterová s hrůzou zjistí, že jí zmizely všechny šperky, Chico s Harpem nejenže pomohou k úniku neprávem obviněného hotelového zaměstnance Boba Adamse (Oscar Shaw), ale také naleznou ztracené šperky, chytí do pasti pravé viníky a ještě stačí dát dohromady Boba s jeho láskou Polly Pottersovou (Mary Eaton). Tato ztřeštěná komedie, doplněná hudbou a texty Irvinga Berlina, obsahuje ty nejparádnější kousky bratrů Marxových, včetně Grouchovy aukce pozemků, bláznivě legračního rozhovoru o viaduktu a zásnubní party Polly Pottersové. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (19)
Jedná sa o prvý celovečerný film bratov Marxovcov, predtým natočili jediný kraťas. Akoby čakali na zvukový film, má to v sebe logiku, lebo Grouchov humor tkvie predovšetkým v lavíne verbálneho humoru, z tejto trojice bol pre mňa vždy najvtipnejší. Kokosové orechy sú však doplňované nevyhnutnými tanečnými scénami, ktoré boli v tom čase v móde, ale bohužiaľ pôsobia kontraproduktívne. ()
Filmovému debutu geniálních bratrů Marxových nechybí nic z jejich dravě energického humoru, který sahá od neuvěřitelné slovní ekvilibristiky až k čistě situační komice a mimickým eskapádám. Kokosové ořechy jsou sice přece jen méně anarchistické než jejich pozdější filmy, gagy navíc příběh netříští a neustále nenarušují, jak je u Marxů obvyklé, naopak jej doprovázejí a doplňují, ale pokud si uvědomíte, že zvukový film byl teprve v plenkách (Kokosové ořechy vznikly roku 1929), je to neuvěřitelný výkon. Přes poněkud otravná muzikálová čísla a ne zrovna skvělý překlad se film neklopýtá a neztrácí dech, všichni ze sebe vydávají maximum a jeden fór střídá druhý. V jednoduché story o nevydělávajícím hotelu na Floridě, jeho několika málo obyvatelích, personálu, lásce, jedné loupeži a spoustě humoru už si (tady ještě čtyři) bratři Marxové rozdělili typové role, které je pak doprovázely během celé další spolupráce. Groucho s namalovaným knírem a kachní chůzí tu je jízlivý a vždy s cynickou hláškou připravený majitel hotelu, Chico přitroublý italský podvodníček, který se stále někoho snaží okrást, Harpo jeho němý kumpán s andělskou tvářičkou, co stále někoho okrádá, běhá za blondýnkami a šíří chaos... a nejmladší Zeppo romantický milovník. Může tato parta vůbec zklamat? ()
Páté přes deváté nejen po stránce děje, ale nečekaně i po stránce formy. Prozpěvování nebo kabaretní čísla sice nijak neuráží, ale zároveň vůbec nic nepřidávají a diváka, který Ořechy sleduje jako debut slavné skupiny, jen a pouze zdržují. Až rozjetý dadaistický koncert (zábavný úměrně tomu, kolik Marxů se právě v konkrétní scéně objevuje) dokáže zabavit tak, jak si slavná skupina zaslouží a překvapivě už na samém startu je očividné, jak na mě který z nich má souzeno působit. Tedy nezastavitelný kulomet Groucho a šikula Chico pozitivně - a mlčenlivý Harpo negativně, protože jeho věčné zírání mi zkrátka nikdy není příjemné a strkání vlastního stehna do cizí ruky mi přijde jako to nejslabší, s čím bratři kdy přišli (a co je bohužel používáno jako running joke). Zeppo si zmínku zaslouží jen sotva, protože jsem ho musel občas cíleně hledat, přeci jen je už na samém startu jasné, že vždy bude tím čtvrtým. ()
-"Right now I'd do anything for money. I'd kill somebody for money. I'd kill *you* for money. Ha ha ha. Ah, no. You're my friend. I'd kill you for nothing." Myslím, že moji druzí Marxové, první byla Kachní polévka. A stejně jako tam, že navzdory jejich pověsti mi jejich výtvor prostě nesedí. Sice se sem tam usměju po nějaké bystré hlášce, ale jinak to ve mně vzbuzuje spíš negativní emoce. Navíc ta nepochopitelná zpívající a tančící intermezza, která nejsou nijak zábavná ani vtipná. (Kdyby aspoň byla všechna zamontovaná do děje jako to o košili.) A ženy zase jako ornamenty. ()
Marxovské začátky. ()
Trochu škoda, že ten skvěle švihlý humor narušují taneční a pěvecká čísla a romantická zápletka. Ne snad, že by ta čísla byla nepovedená a romantika otravná, to vůbec ne, naopak všechno je to velmi kouzelné (a navíc hudbu dělal Irving Berlin!), jenže fórům bratrů Marxových se to staví do cesty a brzdí je to. "Myslete na možnosti, které Florida nabízí. Před třemi lety jsem přišel na Floridu a neměl ani cent. Teď jeden mám!" ()
Příběh je takový, aby se něco dělo. To je u podobné, v podstatě estrádní, záležitosti v pořádku. Kdysi jsem viděl nějaký film Marxů, a dost mě to bavilo. Tohle je trošku slabší, ale pravda, rozjížděli se. Neskutečně krásné ženy, úžasně zábavný Harpo, ten mě fakt baví Naopak mi nesedí Groucho, jeho humor mi přijde dost jako na sílu tlačený konstrukt. ()
Jedná sa rozhodne o jednu ztreštenú a z krásnou ľahkosťou predvedenú komédiu, ktorá ma prívlastok slovná, alebo konverzáčná. Bratia Marxovci sú jednoducho úžasný. Groucho ako po peniazoch bažiaci majiteľ hotela, z neskutočne skvelými hláškami a povestnou cigarou v ústach, Harpo ako nemý zlodej a Chico z cudzineckým prízvukom vytvárajú nie len fantastické skeče, ale sledovať už ich pohyby po plátne spôsobuje neskonalé potešenie, vychádzajúce z jedného jediného dôvodu a to faktu, že je vidieť ako si to neskutočne užívajú. Čo sa týka zápletky tak tá je trocha prvoplánová, ale to je vzhľadom na to že sa jedná o ľahký žáner a rok vzniku, celkom nepodstatné. Dôležité je že som sa skvele bavil. Hudobné a tanečné čísla striedali tie konverzačné a ako celok pôsobia kokosové orechy takmer dokonalo. Môj prvý film bratov Marxovcov a som nadmieru spokojný. ()
První film bratří Marxů vychází z jejich úspěšného vaudevillového představení. Dlužno dodat, že se tu všichni tři ještě hledají (o čtvrtém Zeppovi se toho mnoho říct nedá). Groucho je tu asi nejvyzrálejší, ale jako by si svým cynismem nebyl úplně jistý a nepůsobí tak suverénně jako v pozdějších komediích. Chico je tu zatím spíš hloupý a natvrdlý než mazaný strůjce úžasně nesmyslných plánů a Harpo je tu ještě absolutně anarchistický, iracionální a nezvladatelný. Groucho vede napůl zkrachovalý hotel na turisticky úplně nezajímavém Kokosovém pobřeží na Floridě a Chico s Harpem do něj přijedou s úmyslem ukrást, co se dá. To se daří zejména Harpovi. Zápletka se jako obvykle točí kolem lásky mladého páru, kterou se snaží zničit kvůli tučnému věnu nevěsty vychytralý svůdník. Chico s Harpem se ale postarají, aby závěrečná velkolepá zásnubní hostina, kde jsou hosté v kostýmech, dopadla tak, jak má. Taneční a hudební čísla, i přesto že jejich autorem je legendární Irving Berlin, jsou hodně slabá a do filmu se zrovna dvakrát nehodí. ()
První film bratrů Marxových dopadl přímo skvěle. Samozřejmě se nejedná o takový nátěr jako byla Kachní polévka nebo Noc v opeře, ale i tak jsem se dost dobře bavil. Groucho ani ostatní nejsou ještě tak praštění a jejich klasické fóry a stereotypy jsou teprve v začátcích, ale i tak (nebo možná právě proto) je to skvělá zábava) Škoda jenom, že je soustavně kažena těmi unylými hudebními čísly, kterých je zde na můj vkus opravdu příliš. ()
Douglas to přesně vystihl :) ()
Ve srovnání s pozdějšími filmy bratří Marxů podprůměr. 50% ()
Nevím, zda to bylo mým uspokojením z pár hodin předtím viděných Kobylkářů, musím však říct, že filmový debut bratrů Marxových mě hodně zklamal. Osobně vidím příčinu v tom, že hlavní protagonisté, řečeno s naším Dědictvím, ještě "neznají mapu". Groucho ještě tolik nehýří svými škodolibými, gepardím tempem pronášenými replikami (v tomto případě by se to ale dalo pochopit, zvukový film tehdy na svém dortu sfouknul teprve druhou svíčku), což, jak už jsem v minulosti několikrát psal, dokážu přes své divácké srdce přenést jen s velkou nepravděpodobností. Tradiční pokušitelé Chico a Harpo místy balancují na hranici trapnosti a nejmladší Zeppo bohužel nepřichází s podobně originálním charakterem jako sourozenci. Osobně si také myslím, že Marxovi nemuseli své divadelní představení evidentně doslovně interpretovat - mám konkrétně na jazyku lyrické vsuvky. Ano, pořád se s razancí kolovrátku o nich zmiňuji negativně, ale zde ještě více zmačkávají a natrhávají tento pomyslný cenný papír, jakým neotřelost Marxových je. Nechci se pouštět do svých tradičně bizarních (a většinou mylných) teorií, ale mám dojem, že snad ani v kontextu doby se takto koncipované dílo příliš nehodí na plátno, ale nanejvýš tak do dalšího marxovského teritoria - vaudevillu. Navíc, když svůj dojem porovnám například s podobně rozporuplně vnímanými následovníky (např. Kachní polévka, kterou jsem si v rámci volného cyklu zopakoval), nenacházím ani to málo trpělivosti, abych se někdy v budoucnu znovu ubytoval v Hotel de Cocoanut, a to i přesto, že třeba takovou aukci okolo nedaleké pláže pod taktovkou mého kníratého oblíbence jsem si užil dosyta. 40% ()
"V tomhle hotelu všechno běhá jako na drátkách, dokonce i hosté." ()
Bravo! K filmku The Cocoanuts jsem přišel absolutní náhodou při mé cestě do prvopočátku muzikálů. Setkání s bratry Marxy tedy byla má premiéra (ostatně stejně tak jako pro ně byla premiéra tento film) a mohu říct, že na mě udělali velký dojem. Když si představím, že snímek byl natočen teprve dva roky po The Jazz Singer, jsem překvapen poměrně velkou kvalitou obrazu i zvuku (samozřejmě nesmíme to srovnávat s dnešními formáty). Jak jsem psal hned na začátku, Kokosové panství je vůbec jeden z prvních muzikálů. Je to takový novorozenec, což dokazuje stále dokola zpívaná píseň "When My Dreams Come True" a různé variace na ni. Dále jsem se pousmál i nad místy, která byla celkem i zbytečně vyplněna nekonečnými tanečními kreacemi (tím ovšem neříkám, že se mi takové scény nelíbily, ba naopak). Hlavní roli však nehrála hluchá místa či nějaká píseň, ale celou slávu pro sebe strhli dokonalí Marx's brothers. Takovouhle skvělou souhru, vzájemné doplňování, laškování atd. bychom jen ztěží hledali v nějakých dnešních snímcích. Na těch čtyřech bylo doopravdy vidět, že film milují, a hlavně, že je to baví. Pak bych také rád vyzdvihl Kay Francis, což je další z mnoha božsky vypadajících hereček ze starého Hollywoodu. No, co dál dodat? Snad jen to, že se těšim na další setkání s bratry Marxovými, tentorkát u Animal Crackers. ()
Povedená filmová prvotina bratří Marxů. Bohužel je až příliš patrná divadelní konstrukce, kdy po každé scénce přichází hudební mezihra, mnohdy (Harpo hraje na harphu) bez jakékoliv pointy. Už zde se ale najde pár výborných pasáží (od licitace s pikolíky, přes scénu se dvěma pokoji, po aukci atd.), kvůli kterým je určitě dobré těch pár hluchých míst překousnout. ()
Vidno, že ide o prvotinu, ktorá je o dosť slabšia ako neskoršie hity typu Duck Soup, A Nigzt at the Opera alebo Day at the Races. Tu som sa miestami neskonale nudil, nesklamal jedine Groucho. Dobe poplatné hudobné výstupy už jasne otravujú. ()
"It is a viaduct." - "Why a dog?" Hudební revue s komickými výstupy bratří Marxových. Ano, vím, že spousta lidí řekne, že ona hudební a taneční čísla brzdí tempo, ale upřímně - dovedete si představit devadesát minut v kuse nepřetržitou kulometnou palbu bratrského tria? Občasná pauza je skutečně nutná. Pokud si uvědomíme, že v roce 1929 u nás ještě nevznikl ani jeden zvukový film, je třeba smeknout klobouk. Dá se říci, že všichni tři hlavní sourozenci už zde vykazují své znaky a charakteristiky tak typické pro pozdější vrcholná díla. Harpo je němý, dětský, anarchistický a hraje na harfu. Chico má svůj typický klobouček a hraje na klavír, Groucho má úctyhodnou vyřídilku a "balí" Margaret Dumontovou. Velmi slibný debut. ()
Bratři Marxovi ve své filmové premiéře představují téměř všechny základní kameny své tvorby, které pak již jen mírně obměňují. A tak tady máme scénku s neporozumněním slovu, Grouchovo slovní kanonádu, hudební čísla Harpa a taky několik honiček a drobných zlomyslností. Jejich humor je na jednu stranu absurdní, nebere si servítky směrem k nikomu, občas je i zlý, ale to vše na tak krátkou dobu, že to nezanechá pachuť znechucení. ()