Lenin, Lord and Mother
Režie:
Jan SchmidtScénář:
Milan LežákKamera:
Jiří Krejčík ml.Hudba:
Jiří ŠustHrají:
Jan Morávek, Martin Morávek, Jana Špaňůrová, Oldřich Navrátil, Alena Kreuzmannová, Karolína Soukupová, Jana Švandová, Bohumil Vávra, Marek Vašut (více)Obsahy(1)
Z pamětí pražského uličníka aneb co v dějepise nebylo. Píší se padesátá léta a v Praze na Letné vyrůstá obří Stalinův pomník. Desetiletý Honzík Domnosil se stěhuje z maloměsta do Prahy ke své mamince. Je to pěkný rošťák, už během prvních několika dní stačí rozbít bidet v novém bytě, pokousat ředitele školy a zničit žákovskou knížku. Ovšem doba se na jeho dětské duši značně podepíše. Rozvedená maminka upřímně věří v dobro komunismu, na rozdíl od jejího skeptického přítele, „reakcionáře“ Františka. Honzíkovi nejlepší kamarádi navíc navštěvují hodiny náboženství, otce jednoho z nich komunisté nedávno popravili. Zmatený chlapec, střídavě ovlivňovaný katechismem a učením velikánů světového proletariátu, se snaží svá uličnictví zachraňovat modlením, ale marně. Snad to bude tím, že jednou prosí Boha, podruhé zase V. I. Lenina... (TV JOJ)
(více)Recenze (138)
Temné. ()
Predchodca Pelíšok i Obecnej školy - a veľmi dobrý predchodca. Doslova predvoj. Žiaľ, aj akosi nedocenený, hoci je možno ešte kvalitnejší než spomenuté dva filmy... Psychologicky aj historicky verný, popritom hrejivo dôverný a úsmevný: čo si viac od podobného filmu želať? Nič. Skôr len jemu zaželať viac divákov... ()
Film, který už v roce 1990 šel do kin a reflektoval padesátá léta komunistické brutality očima malého školáka - neprávem pozapomenutý film. ()
Velká škoda, že tento snímek jaksi zapadl v polistopadovém filmovém nadšení a i dnes, když ho jednou za X let zopakují se mu nedostává zasloužené pozornosti. Příběh mladého klučiny, který na pozadí budovatelské společnosti hledá jakýsi vzor, středobod svých snah - věřit zázrakům božím nebo se přiklonit k vyznání komunistickému? Velká porce vtipných momentů, návštěva kina Donbas, pouliční turnaje ve Vracenkách o americké (pardon imperialistické) žvýkačky a Leninovy spisy, které si musíme všichni přečíst. Film nepostrádá nostalgický nádech a příběhové skutečnosti minulého režimu nenarušují celkovou pohodovost. Zajímavý moment, zejména s ohledem na současnou dobu: "A opravdu až Američané přijedou tak všechny komunisty pověsí?..i maminku? - "Ne, tvoji maminku ne, ta to myslí dobře" - "A jak to ti Američani poznají, že to maminka myslela dobře a jiní ne?" ...... ()
Tak trochu pozapomenutá perla ČS kinematografie ...místy humorný pohled dětskýma očima na velmi nehumornou dobu dospělých 50. let. "... a pak jsem pochopil že víra v lepší budoucnost je jenom v ní, ve mně a v ničem jiném..." ()
K tomu není moc co dodat. Scénář jistě vznikl ještě před Vítězným Listopadem v době glasnosti, kdy bylo možné odkrýt některá citlivá témata historie socialismu v naší zemi, aniž by z takového počinu dýchal nenávistný a jednostranný antikomunismus. Ano, přesně taková byla padesátá léta v naší zemi. Bez příkras, bez falše a přibarvování nabílo nebo načerno. Film byl natočen úmyslně černobíle a jeho propojení se záběry z Filmových týdeníků, především ze stavby Stalinova pomníku, celonárodní tryzny za Stalina a mohutného pohřbu Gottwaldova ještě více zdůrazňovalo dokumentární záměr autora, který byl přiblížen dětským vyprávěním, ne náhodou připomínajícím Poláčkovo Bylo nás pět, a příběhem nadšené a poněkud vyléčené mladé komunistky a velice lidsky chápajícím strýcem Františkem... Viděl jsem už potřetí a moc se mi to líbilo. ()
Tento film na mě jako na kluka velmi silně zapůsobil a když ho sleduji dnes působí stejně silným dojmem. Určitě za to může černobílé zpracování a celkově chmurná atmosféra 50.let, kterou je hlavní hrdina - desetiletý chlapec Honza Domnosil nucen vnímat při svých dobrodružstvích v pražských ulicích. Scéna, kdy Honza kouše do nohy ředitele školy (Leoš Suchařípa), mi zůstane v paměti napořád. ()
70% - Překvapivě milý film z nemilé doby. Nahlížení optikou desetiletého chlapce na události počátku 50. let jim dodává mrazivého nádechu. Je to taková Obecná škola posunutá o 5 let dále. Jen mi trochu nejde na rozum, proč byl hlavní hrdina ve škole ředitelem považován za podvratný živel ("My víme, co je Domnosil zač"), když jeho matka byla taková uvědomělá soudružka. Ale jinak palec nahoru. ()
Dle mého názoru nejlepší porevoluční film o té hnusné době. ()
Výborný film bez rušivých momentov. Vôbec netuším, prečo som ho ešte nevidel na obrazovke verejnoprávnej TV. Prednosť majú zrejme tupé seriály a Superstar.. ()
objektivně je to spíš na dobré 4*, ale zvyšuju za poctivý přístup, dokumentární hodnotu a "na útěchu" za to, jak je tento film nezaslouženě upozaděn. - Výstižný komentář: Radek99. ()
Skvěle zachycená atmosféra doby v tomto, podle mého názoru, dost nedoceněném díle. ()
Dosť dobrý film z obdobia 50. rokov za vlády tvrdého komunizmu v Československu. ()
Československý film časově zasazený do počátku 50. let v Praze vypráví příběh z pohledu desetiročního chlapce Jana Domnosila a popisuje jeho pohled na svět. Neukázněného kluka z neúplně rodiny žijící pouze se starostlivou matkou, nadšenou a naivní komunistkou a malou sestřičkou Petruškou, ztvárnila dvojčata Jan a Martin Morávkovi. Citlivě laděný snímek Jana Schmidta plný dětských nejasností o světě, lidech a víře se v první polovině zabývá spíše Honzovými nezbednostmi a lumpárnami, zatímco v druhé půli popisuje utajovanou politickou nesvobodu veřejně skrývanou za prázdné budovatelské myšlenky, zaslepenou vděčnost a oddanost Sovětskému svazu a zpěvu neskutečně trapných oslavných písní na Stalina. Toto nechutné vymývání mozků dochází až do takových absurdit, že když se chce malý Honza pomodlit, modlí se místo pro komunisty nežádoucího Ježíše Krista ke zbožňovanému Leninovi. V dramatu se objevuje mnoho narážek na zrůdnosti komunistického režimu, ať už ve škole, kde se obřadně společně vytrhávají z učebnic fotografie R. Slánského či z úst matčiného přítele Františka (O. Navrátil), tehdejšího reakcionáře, jenž se s ní kvůli nesouhlasu s politickým směřováním rozejde, avšak skutečné důsledky těchto krutostí není pochopitelně mozek desetiletého chlapce schopen rozpoznat. Pro dokreslení tehdejší nelehké doby jsou ve snímku promítány prostřihy z tehdejších agitačních dokumentů, zejména je prostor věnován stavbě nechvalně proslulého třicetimetrového Stalinova památníku. Ve Vracenkách, což má představovat míčovou hru, již si školáci krátili odpoledne, nenalezneme mnoho známých hereckých tváří, kromě neznámé J. Špaňůrové, jež hrála dočasně politicky zaslepenou matku, zaujal pokousaný ředitel školy L. Suchařípa či kostelník V. Kotva. Poté, co v závěru dosud nejlepšího Schmidtova snímku nebohá matka samoživitelka pozná režim i z druhé, odvrácené strany, neboť její čisté myšlenky se nevyhnutelně střetnou s neúprosným stalinistickým režimem, jí její syn z dobré vůle k jejímu potěšení koupí Stalinovy Spisy, což zřejmě nebyl v danou chvíli ten nejvhodnější dárek. Tato scéna mi pouze potvrdila vysokou kvalitu, citlivost a hloubku vyprávění, které skončilo v březnu 1953, tedy v okamžik, kdy sovětský diktátor a československý vazal krátce po sobě zemřeli a tuhost komunistického režimu začala povolovat. Jedná se o další z mnoha zapomenutých filmových skvostů přelomu 80. a 90. let a současně o vrcholné umělecké dílo J. Schmidta. ()
Tak úplně čumím a nechápu..tak tohle zapadne a mnohem horší Obecná škola je předkládána jako nejlepší porevoluční film? ()
Padesátá léta viděna očima dítěte - tento černobílý film má v sobě velký kus poetiky a melancholie. Pro děti to určeno moc není a snad pravě proto o něm nebylo téměř slyšet. A je to velká škoda, neb je to opravdu jeden z filmů, jenž tuto dobu ukazuje velice realisticky, avšak úsměvným způsobem z pohledu běžné rodiny. Velké nadšení obyčejných lidí střídá rozčarování a vystřízlivění po procesech se Slánským. Film je občas prokládán dokumentárními záběry a zakončen slavnou stavbou Stalinova pomníku na Letné. Krásný scénář, krásný film, skvělí malí herci, neokoukané tváře. Pro mne milé překvapení! ()
Neviem ako je to možné, ale tento film som nikdy v televízií nevidel až dnes v premiére. Veľké prekvapenie vo všetkých pádoch. Dokonalý nápad s bielo-čiernou farbou. Mozaika osudov mladého hrdinu zapadá do kontextu doby. Je neuveriteľné , že v roku 1990 vznikol tento film. Predbehol dobu vo všetkom a je mnoho lepší ako projekty podobného žánru, ktoré vznikli až do tejto doby. Jednička na vysvedčeniu pre všetkých jeho tvorcov. Jednoducho krásny film ... ()
„Trápil jsem se pochybnostmi, zda bude maminka schopna pokousání pedagoga uznat za husitské, či nikoliv…“ ()
Technická úroveň filmu nepříliš dokonalá - na druhou stranu ale styl střihu a černobílá působí více autenticky. Co však působí zcela autenticky, je atmosféra doby. Říďa postrach (na Suchařípovo "Domnosile, chlapče" se špatně zapomíná), staré ulice, židovský obchod, staré zvyky trestání nezbedné mládeže a spousta dalších... Citlivá sonda do dobového oblouznění socialismem a ideály dospělých i mladých. Naštěstí přišlo vystřízlivění, které se už snad, dá-li Bůh (či jemu podobný Lenin nebo Stalin), nikdy nevrátí. ()
Co jsou to ty Vracenky? Je to klukovská míčová hra, kterou hrají kluci mezi zdí kostela na Starém městě a opěrnou zdí vedle něj, a hraje se to na jeden dotek. Tuto hru také hraje desetiletý Honzík Domnosil, který bydlí se svou malou sestrou Petruškou a celkem hezkou, hodnou, leč bolševismem vymytou maminkou Vlastou. Maminka je nemocná a její dcera Petruška má o ní starost, když se jí udělá zle, což bylo v rámci tohoto filmu vyložené hraní na city. Později také onemocní Petruška, ale naštěstí se pro ni povede sehnat penicilín díky známostem jejího otce. Jo, socialismus byl super. Honzík je malý spratek a uličník, který ihned po příjezdu málem spadne do výtahové šachty v bytovém domě, do kterého se stěhují. Ve třídě má problémy se spolužáky, kteří do něj rýpou na záchodech, on se kvůli tomu pochčije a pak se s nimi pobije. Další jeho lumpárny zahrnují kousnutí soudruha ředitele do nohy a také poznámku do žákovské knížky, která ho dá dohromady s kluky, se kterými hrávají vrácenky. U Domnosilových doma zničí společně bidet v koupelně a vezmou a následně ztratí nůž, památku na strýce Miloše, který zahynul v koncentráku. Ředitel díky kousnutí od Honzíka dostane otravu krve a jeho dva spolužáci chtějí také kousnout, jelikož se jim nechce do školy – jeden do nohy, druhý do ruky. Pěkně bolestivá a autentická scéna. Mezitím si maminka najde nového přítele, sympatického a protibolševicky smýšlejícího Františka, se kterým si užívá sex a děti to slyší. František má také pochybnosti ohledně režimu a vyvrací mamince její přesvědčení, což vede k tomu, že se raději o těchto věcech nebaví. Rovněž také rád chytá různé rádiové stanice na velkém tranzistoráku. Honzík také zničí žákovskou knížku, když se v ní snaží zfalšovat podpis. Z pocitu viny a pod vlivem nových kamarádů začne chodit do hodin náboženství a také společně s kluky využívají kostel na Starém městě jako skrýš před staršími kluky nebo před příslušníky SNB. Honzík si všimne ve vetešnictví nože, podobného tomu strýcovu, ale nemá na něj peníze, a tak s kluky ukradnou přepravky s lahvemi. Všem se povede utéct, jen Honzík končí na stanici SNB. Ten i přes otázky příslušníků neodpovídá a nikoho neprozradí. Další jejich lumpárna se odehraje na plovárně, kde kluci chtějí očumovat ženské v šatně, jsou ale načapáni a vyhozeni. Potom se všichni rozhodnou utéct z domova, ale po chvíli venku bez rodičů se raději vracejí zpět. Maminka už ztratí trpělivost a chce Honzíka okamžitě poslat do polepšovny, naštěstí to však strejda Miloš uklidní. Honzík se stává silně věřícím člověkem, který se nejprve modlí k Bohu, později však také k velkému Leninovi. Kluci také ukradnou hřídel ze sběrny surovin a hlavním viníkem je opět Honza. To vše se děje na pozadí budování socialismu, skládání a přednášení oslavných písní na Stalina, nuceného oslovování „soudruhu“ a také stavby velkého pomníku Stalina a celé fronty na maso na Letné, o které je tu celá reportáž. A také dojde k monstrprocesu se zrádci republiky, takže si poslechneme v rádiu agresivního prokurátora Uřválka ze soudu se Slánským. V tomto okamžiku zapochybuje také maminka, a tak posílá prezidentovi Gottwaldovi dopis, díky kterému na nějakou dobu mizí neznámo kam. Honzík je dán na výchovu do náhradní rodiny, ale brzy se vrací ke své mamince. Na konci filmu umírá sám velký Stalin, Václavák je plný truchlících lidí, a po něm následuje Stalina do pekla také prezident Gottwald. Honzík se vsadil se svým spolužákem o to, že Stalin nezemře, prohrál, ale kámoš po něm peníze nechtěl, protože to bylo předem jasné. No a nakonec se kluci vydají na film od cestovatelů Hanzelky a Zikmunda, ale v Honzíkovi se poprvé ozve něco jako "dospělácká zodpovědnost" a raději jde do antikvariátu koupit mamince knihu Stalinových spisů, která jí však už moc velkou radost neudělá. Maminka totiž prozřela a přestala být tak oddanou soudružkou. Dle mého názoru dobře natočený film s poutavým dějem a velice sugestivní tíživou atmosférou 50. let. Klukovské zlobení, rošťáctví, uličnictví a kradení věcí na pozadí víry v Boha a také v komunismus, Lenina a Stalina. Víra v nový svět a lepší budoucnost je pouze v nás. () (méně) (více)