Po zavírací době

Martin Scorsese je další z režisérů, které mám rád, ale u kterých mám docela resty. Setkal jsem se s ním poprvé u snímku "Gangy New Yorku", poté jsem viděl filmy "Letec" a "Prokletý ostrov", které mě přesvědčily o tom, že Leo je skvělý herec, nechal jsem si zatím ujít "Skrytou identitu", ale nikoli "Huga a jeho velký příběh". Ale jeho dřívější tvorba? V tomhle směru už skutečně nemohu mluvit o ničem, a tak jsem se rozhodl, že tuhle svou scorsesovskou negramotnost musím napravit. Snímek "Po zavírací době" se stal mou první učebnicí. Více: http://www.filmovy-denik.cz/2013/02/po-zaviraci-dobe-1985-80.html (09.04.2013)

Znáte to. Světla v hospodě jsou už vypnutá. U stolu jste jen vy a pár přátel. Misionář s pípou se mění v nepříjemného chlapíka, který se ohání tisícikorunovým účtem, na kterém je více čárek, než je člověk v daném stavu schopen spočítat a přesně v tuto dobu se odehrává Scorseseho snímek. Ostatně název to vyjadřuje přesně. Pro Paula Hacketta to mělo být obyčejné rande, jenže to by se nesměl vydat do čtvrti plné bláznů. Takže potkává bláznivé dívky, zloděje a nakonec se zaplete i s místní domobranou. Rozhodně se jedná o nejbizardnější Scorseseho film, ale na druhou stranu také nejslabší. Jako thriller film funguje bezvadně. Atmosféra je hutná a člověk s napětím očekává další patálie, které čekají na hlavního hrdinu. Ale film moc nefunguje jako komedie. Jestli jsem se zasmál tak dvakrát, tak je to opravdu málo. After hours můžete brát jako thriller, ne jako komedii, který vás naučí vážit si své práce a nechodit ven jen tak s dvackou v kapse. (07.06.2007)

.. „ Dnes snad musí být úplněk“ zoufá si Paul, který se marně pokouší uniknout, v deštivé noci, z podivné čtvrti, s 97 centy v kapse a s klíči od cizího bytu (důvěra za důvěru). Ale každý další pokus vše víc a víc komplikuje. Hororová atmosféra (připomíná to útěkové sny, kdy se člověk taky ne a ne pohnout z místa) ve výborně natočené černočerné komedii. Takže pozor na náhodná setkání, umělkyně a těžítka. „Umění je pěkně hnusný.“ (22.11.2005)

Oscarovým vlkodlakem roztrhaný Griffin Dunne si zde zahrál smolaře, který si jednoho večera chtěl pouze zapíchat s uhrančivě krásnou Rosannou Arquette, místo toho musel čelit pranýřství za podezření z vraždy a vykrádání bytů. Příjemně obsazená, hezky natočená, chvílemi dokonce bizarní černá komedie, která ve Scorseseho filmografii zvláštním způsobem zapadá mezi všemi těmi gangsterkami, ale o to větší překvapení vás z tohodle malého filmu čeká. (08.08.2013)

Kolik je příběhů (nejspíš nekonečno), tolik je nočních můr. Tahle můra byla skutečně vlezlá; ale jsou i jiné, mírnější, ale i takové, na které člověk ráno (horkotěžko) vzpomíná, nechce se mu s nimi hned tak rozloučit, a nechce se mu proto z postele. Těm se tradičně říká sen, případně i zlý sen, a od různých snářů až po Freudovo "Traumdeutung" je toho celá literatura. Scorsese, který je s nočními můrami zrejmě dobře obeznámen, spojil několik nočních děsů dohromady, možná při snaze vytvořit jednu obecnou noční můru, ve které každý pozná ty svoje. Přesto, že tu jeden zásadní prvek chybí - levitace, Pavlík měl uniknout rozzuřenému davu vzduchem -, nejspíš se mu to podařilo, protože jsem měl pocit, že ležím v posteli a snažím se vzpomenout si, o čem se mi to právě zdálo. Pozn.: Ostatně kvalitu snu mají i samotné filmy (viz tento), s vypětím sil se je snažíme uchovat v paměti, ale posléze se rozplynou ve zhutnělou tresť moralit, příměrů a komentářů, pokud úplně nezmizí v nevědomí. (05.03.2018)