Last and First Men

Zjevem nevyzývavá (ale pro mě atraktivní) záležitost není než Výzvou naléhající na práh našeho vědomí, odevzdaně nabídnutým „Tildiným“ stéblem, jež sebezáchovně podává budoucí tonoucí přítomně tonoucím, což je ve filmové časoprostorové elipse kauzálně logické;  nechňapnout po stéble povede k dalšímu rozpixelování naší prapodstaty a práchnivění osrdečníků. „Poslouchejte bedlivě!“ (podtrženo uživatelem Nebešťanem) nabádá Výzva, která jak meteorit dopadá na plátno, do éry ukoptěných přízemních výzev, antropo-ego-centrických přeskoků a úskoků, éry, v níž se neperspektivně horempádem samospádem mluví, ale poŘÁDně nenaslouchá, natož odshora. Proto i Jóhannssonově filmové prosbě o slyšení hrozí, vyjma její hudební složky, oslyšení. (21.02.2022)

Experimenty a odvážné filmy mám v rámci žánru sci-fi rád, ale nemůžu bohužel říct, že jsem byl kdovíjak nadšen. Poselství je sice nadčasové, ale zároveň banální. (1 374.) (05.05.2022)

Z prvků, které jsou v recenzích uváděny jako důležité mě neoslovil žádný. Ne, že by všechno bylo protivné či nepříjemné, ale nešlo to nějak dohromady. A tak - abych se v tom sám vyznak -alespoň pořadí jejich nelíbivosti: Posleství (Stapledon), Hlas (Swintonová), Hudba (Jóhannsson), Kamera ( Grøvlen), Skulptury - tady jsme ale již překročili hranici nelíbivosti: např. Kamenný květ, památník obětí koncentračního tábora v Jasenovaci v nynějším Chorvatsku ( Bogdan Bogdanović, 1966) má svojí odpovídající tíhu, stejně tak jako mnohé další. Zajímavá otázka: Proč se Jóhann Jóhannsson domníval, že jeho new age music je vhodná pro spojení s těmito monumenty? (19.04.2022)

Jako příběh o poslední civilizaci na Zemi z doby hodně vzdálené budoucnosti to má něco do sebe, i ve spojitosti s tou přesně se hodící hudbou. Vizuál se mi líbil taky, ale asi tak 15 minut, pak se to samé repetitivně ukazovalo stále dokola až do samotného konce, takže v tomhle směru mi ten film přijde poněkud odfláknutý. Přitom na vizuálu to má stát, forma zde přebíjí obsah, tak bych čekal, že ten vizuál fakt bude stát za to - a přitom se obrazově vyčerpal docela rychle. Nějaké poselství tohoto filmu však nedokážu brát moc vážně. Než mě odsoudíte, tak chvíli počkejte, já to vysvětlím. Už od první scény je to zjevně ekologicky zaměřené, hlas Tildy Swinton coby člena téhle hodně budoucí civilizace sem tam mluví o tom, jak potřebují něco sdělit do minulosti a ačkoli tam je pár opodstatnění hodných krátkých sdělení, většinou to souvisí jen s tím, že zanikne Slunce a pohltí Zemi. Přitom to není nic, čemu bychom mohli zabránit ať už bychom se snažili sebevíc i v současnosti, kdy je tahle událost ještě hodně, hodně vzdálená. Nicméně stejně si myslím, že by to mohlo dost dobře fungovat, ale spíš jako středometrážní film, o 35 minutách maximálně. Takhle to je sice zajímavý experiment s určitými klady, ale nefascinoval mě, neokouzlil a ani ho nemůžu označit jako bůhvíjak povedený... Slabé 3* (12.12.2021)

Meditativní záležitost, která poskytne spoustu prostoru pro fantazii a myšlenky. Hlavní podíl na tom má JJova hudba a hlas Tildy Swinton. Obraz mě až tak neuhranul. (10.09.2021)

Kdyby tento film měl být způsob, jak nás zkontaktovali poslední lidé z budoucnosti, tak by to asi moc nefungovalo. Většina lidí by u toho asi usnula. Je to takovej ten typ filmu, u kterýho se dá dělat i něco jinýho. A to jsem taky dělal, protože koukat na to byl trochu ztracený čas - černobílé obrazy betonových geometrických objektů a ponuré krajiny se po chvíli okoukají a vizuální stránka mi přišla úplně zbytečná. Ale může to klidně dobře posloužit jako uklidňující relaxační hudba, klidně i s tím komentářem. A ten je hodně sci-fi, obdivovat se dá představivost Olafa Stapledona, který už v toce 1930 měl takhle rozvinuté fantastické myšlenky. Hlas a přízvuk Tildy Swinton zní taky docela futuristicky, hlavně v kombinaci s dost složitým anglickým jazykem, se slovy, která se často nevyskytují. A pak je tu Jóhannssonova hudba, která jediná mě úplně odvařila. Né že bych byl nějakej fanda ambientu, ale jako podkres k čemukoliv je to sen. K čemu ale pak obraz, když by mi stačil zvuk? Jako filmové dílo proto hodnotím takhle nízko, protože mít super audio a zbytečné video, to je špatnej mix. (03.03.2022)

Hypnotické, atmosferické, meditativní, uhrančivé. (06.12.2020)

Pokud jste měli pocit, že Trier a Refn točí audiovizuální šílenosti, pak buďte naprosto v klidu. Je tohle vlastně ještě film? Já nevím, já vlastně nevím, co jsem to viděl... Možná je to mimo moje smysly a chápání, možná jsem si před tím nedal něco, co jsem si měl dát, netuším. Vůbec to nedokážu popsat, resp. mám pocit, že by se to spíš hodilo do žánru "mluvené slovo", protože obraz mně tady přišel naprosto vedlejší. A nejhorší na tom je, že by vůbec nebylo špatný se na to podívat ještě jednou, aby to člověk líp pobral a pochopil, ale já vlastně nechci, vůbec mě to neláká. A jak to tady píšu ve své rozpolcenosti, půjdu s hodnocením níž, protože si myslím, že to vlastně pořádně ani film nebyl. Uff, moje mozkový závity se snaží, ale skřípe to... a hodně. (14.10.2021)

nemohla jsem se,od prvních záběrů oprostit od vzpomínek ,co se dá v lidské civilizaci podělat válkami.Třeba ta poslední v Evropě a příznačně v Jugoslávii.Noční bombardování nic netušících obyvatel...Stačí aby někomu z lidské rasy ujely nervy a stiskl tlačítko a nezbudou ani ty monumenty.Podle mě to bylo mezi řádky scénáře... (07.03.2021)

Výborná tečka za jedním životem. Přišlo mi, že formální stránka byla inspirovaná tady, ale i tak si film zachoval svébytnost, hlavně díky skvělému sondtracku. Jen mi uniklo, co je na filmu dokumentárního. (23.06.2020)

Poslouchejte pečlivě. (10.11.2021)

Chybělo mi větší propojení třech složek. Nebo takhle, Jóhann Jóhannsson, Tilda Swinton a Sturla Brandth Grøvlen samostatně na výbornou, větší souznění jsem z toho však necítil. Především řazení jinak výborně nasnímaných brutalistních památníků (vůbec ty jejichž velikost umocňují okolní hory), mi přišlo náhodné. Nesouzní s vypravěčem, nesouzní s hudbou, což mi u takového projektu přijde zásadní. Úvodní nadšení se tak postupně vytrácí. Přesto je Last and First Men rozhodně zajímavým filmem. (10.03.2024)

Pastva pre oči, uši i myseľ. Futuristický brutalizmus obohatený o chmúrnu mystiku niečoho ešte vyššieho. Ten typ filmu, ktorý by som nazval Ambientný, podobne, ako predtým Sleep Has Her House (2017). (15.01.2022)

Mystérie nebo proroctví? Hypnotický zážitek z obrazů a hudby. Komentář: http://filmuforia.co.uk/first-and-last-men-2020-berlinale-2020/ https://www.indiewire.com/2020/02/last-and-first-men-review-johann-johannsson-berlin-1202213596/ (01.06.2020)

Dnešná premiéra. Je to môj prvý experimentálny film a musím povedať, že ma to veľmi prekvapilo. Film má skvelú atmosféru. Atmosféra filmu je smutná až depresívna. Na atmosfére pridáva aj čiernobiely filter. Film má 70 min. Na tento film musí mať človek náladu, pretože je vzatý dosť netradične. Je to mysteriózne sci-fi, počas ktorého nám celý príbeh rozpráva T. Swinton. Fantasy zložka funguje hlavne na vašej predstavivosti. Čo je za mňa najväčšie plus filmu. Film je zložený z niekoľkých čiernobielych fotografií, ktoré sa síce opakujú ale to neprekáža, keďže hlavnú úlohu tu má príbeh a vaša predstavivosť. Na mysterióznej zložke tu pridáva skvelá hudba. Film môžem odporučiť, každému kto je už unavený z blockbustrov a opakujúcich sa klišé. Tento snímok rozhodne nie je pre každého. Pochopím ak niekto povie, že pri tomto filme zaspal, keďže je to dosť pravdepodobné. Celkové hodnotenie za mňa je 100%. (24.04.2022)

Experimentální film se skvělou hudbou a hlasem Tildy. Poezie from outer space. Škoda, že se Jóhann nedožil uvedení. (23.06.2020)

Artík o bezvýchodnosti směřování lidské rasy. 75% (03.08.2023)

Film som našiel náhodou jedného skorého rána (3:30) zhypnotizovaný skvelým soundtrackom a rozprávaním pani Tildy.Vhodný na hlboké rozjímanie a rozmýšľanie trochu dosť experimentálny no v čase šablónových filmov to bolo pre mňa ako kvapka vody v púšti žíznivému. Natoľko uchvátený príbehom,že som si už objednal rovnomennú knihu olafa stapledona :) teším sa na príbeh noblesného skonu 18. ľudského druhu. (12.07.2020)

Keď forma vyhrá nad obsahom. Možno som to len videl v blbý čas, unavený z celého dňa ale vypínalo ma pri tom nonstop. Skúsim tomu dať šancu inokedy. (07.10.2020)

Ťažký art. Tento snímok možno hodnotiť v dvoch rovinách. Tou prvou je obrazová stránka, ktorá zachycuje monumenty v čierno-bielom prevedení a artovým spôsobom ukazuje futuristickú víziu, čo mňa ale maximálne nebavilo. Na druhej strane je tu zvuková stránka, ktorá bola excelentná. Tá hudba od Jóhannssona je maximálne podmanivá a keď do toho prirátame magický hlas Tildy Swintonovej, tak je z toho balzam pre uši. Inak povedané, keď si tento snímok pustíte bez obrazu a zavriete oči, vtedy by som dal 5 hviezdičiek. 55 % (20.05.2022)