Počítání mrtvých

Sanitkář, pardon, Taxikář o dvě desetiletí později. Opět Scorsese se Schraderem, opět oba ve vrcholné formě. A k tomu fantastický Cage, stejně tak Goodman, Rhames, Sizemore, zatraceně, prostě všichni tu jsou perfektní... k tomu Richardsonova parádní kamera... a ta atmosféra! Scorsese je jeden z největších filmařů vůbec, co film, to pecka, ale Počítání mrtvých mi obzvlášť přirostlo k srdci. Tady na čé-es-ef-dé hrubě podhodnocený film! (10.04.2023)

Jeden z těch slabších filmů Martina Scorseseho. I když to v jeho případě neznamená, že by šlo o špatný film. Atmosféra nočních ulic plných feťáků, opilců a umírajících lidí je fakt výborná a Cageova deprese dokonalá. Herecky je to celý zvládnutý na jedničku. Jenom tomu chybí nějakej zásadnější příběh, který by to celé držel pohromadě. Takhle se jenom jezdí od jedné šichtě k druhé a po čase se to začíná celé až moc opakovat. Což je škoda, protože potenciál to mělo. I tak to ale žádnej průser není a Scorseseho režie je opět na jedničku. 70% (04.10.2009)

Na tenhle film jsem se díval čistě kvůli hereckému obsazení a režisérovi. Ale bohužel film mě dost zklamal. Nejen, že se zbytečně dlouho táhne, a vy se už asi po půl hodině modlíte, aby to skončilo. Jak tady bylo zmíněno, na tenhle film by se člověk měl koukat buď pod vlivem drog nebo alkoholu. A nejlépe pod vlivem jak alkoholu, tak drog. (26.12.2011)

Další Scorseseho příspěvek na téma New York. Noční ulice představující odvrácenou stránku života mají úžasnou poetiku. Jsou plné světel a ztracených duší okupujících jak bezvládná těla umírajících, tak bezvládná těla živá, nasáklá alkoholem či drogami. Utrápený Nicolas Cage jimi pomalu proplouvá, přemýšlí a hledá cestu za druhým dechem. Film však není žádnou nudnou meditací, naopak Cage má za parťáky snad až groteskní sadu charakterů, kteří naplňují životem jej i samotný film. Ač není Počítání mrtvých nijak velkolepý, či zásadní film, ve Scorseseho filmografii zaujímá nezastupitelné místo. 8/10 (31.03.2014)

...ovšem nejen podobné tolikrát omílanému Taxikáři, nýbrž i stejně komornímu Po zavírací době. Urputná snaha dosáhnout něčeho, co se divákům jeví jako bezproblémově jednoduché, ale pro naše hrdiny je to nepřekonatelné. Paul Hacket se chce v noci "pouze" dostat domů, saniťák Frank touží dostat i jiný případ než pacientovu zástavu srdce, odskočit si na kafe či dát šéfovi výpověď. Nemožné. V obou snímcích hraje výraznou roli atmosféra "špinavých ulic", oba se odehrávají v noci a v nepřetržitém pohybu (Frank jezdí v sanitce, Paul stále někam utíká); pojí je i stejný tragikomický humor. Marty si s kameramanem Richardsonem v Počítání mrtvých více pohráli s obrazem - výrazné a přeexponované barvy, klasické svícení kolmo na hlavy... Zběsilý střih Thelmy jen umocňuje soucítění s bezradným Frankem. Za zmínku stojí hudba, jejíž texty parádně souzní s obrazem, případně na dané situace "odpovídají". Nenápadný, přesto další z výborných filmů Martina Scorseseho. (01.12.2006)