Počítání mrtvých

Dotyk smrti či Počítání mrtvých nebo Smrtící chapadla? Aby nebyl Frank na dně, když tolik let (pět) po nocích pomáhá druhým, a aby to vydržel, tak se povzbuzoval alkoholem, až ho takový životní styl poslal k depce, s níž není snadné se dostt zase trochu do figury. Navíc si přitom vyčítá, že neudělal dost pro záchranu těch, co jiným v hlavě neleží a valí dál a nekladou si znepokojivé otázky, takže jsou imunní pro setkávání se smrtí a dál mohou pracovat, zatímco Frank potřebuje nasytit krásou života a lidským teplem, které mu může poskytnout jen pro něho vhodná žena a změna práce, která ho vytáhne z jeho chmurného života. (28.09.2010)

...ovšem nejen podobné tolikrát omílanému Taxikáři, nýbrž i stejně komornímu Po zavírací době. Urputná snaha dosáhnout něčeho, co se divákům jeví jako bezproblémově jednoduché, ale pro naše hrdiny je to nepřekonatelné. Paul Hacket se chce v noci "pouze" dostat domů, saniťák Frank touží dostat i jiný případ než pacientovu zástavu srdce, odskočit si na kafe či dát šéfovi výpověď. Nemožné. V obou snímcích hraje výraznou roli atmosféra "špinavých ulic", oba se odehrávají v noci a v nepřetržitém pohybu (Frank jezdí v sanitce, Paul stále někam utíká); pojí je i stejný tragikomický humor. Marty si s kameramanem Richardsonem v Počítání mrtvých více pohráli s obrazem - výrazné a přeexponované barvy, klasické svícení kolmo na hlavy... Zběsilý střih Thelmy jen umocňuje soucítění s bezradným Frankem. Za zmínku stojí hudba, jejíž texty parádně souzní s obrazem, případně na dané situace "odpovídají". Nenápadný, přesto další z výborných filmů Martina Scorseseho. (01.12.2006)

Další Scorseseho příspěvek na téma New York. Noční ulice představující odvrácenou stránku života mají úžasnou poetiku. Jsou plné světel a ztracených duší okupujících jak bezvládná těla umírajících, tak bezvládná těla živá, nasáklá alkoholem či drogami. Utrápený Nicolas Cage jimi pomalu proplouvá, přemýšlí a hledá cestu za druhým dechem. Film však není žádnou nudnou meditací, naopak Cage má za parťáky snad až groteskní sadu charakterů, kteří naplňují životem jej i samotný film. Ač není Počítání mrtvých nijak velkolepý, či zásadní film, ve Scorseseho filmografii zaujímá nezastupitelné místo. 8/10 (31.03.2014)

Zajímavý ponurý snímek Martina Scorseseho, který ačkoli je stejně ospalý jako jeho hlavní hrdina, nenudí ani na chvíli a dává nám nahlédnout do špíny jedné čtvrti New Yorku. Je tu pár kuriozit jako napíchnutí na zábradlí nebo smrdutý pan O., které trochu čeří děj a mohou i pobavit. Film je ale i tak dost depresivní a určitě vás odradí od života a práce v New Yorku, pokud jste o nich někdy snili. Kdyby nebylo té mírné roztahanosti, dal bych za čtyři. (22.05.2011)

Ani pořádně nevím, co si mám o tomhle filmu myslet. Po přečtení obsahu jsem očekával mrazivý duchařský thriller s tajemnou atmosférou, ale byl jsem naivní. Musím s politováním oznámit, že jsem se smál více, než u nějaké průměrné komedie. Dostalo se mi totiž trochu přitroublého příběhu vyprávěného zvláštním komediálním stylem, který ani trochu nesplnil má očekávání. 40% (31.03.2011)