Matky

Mohou se příznaky poporodní psychózy (ztráta kontaktu s realitou, bludy) objevit před porodem nebo několik let po něm? Matky už rozebírají maminky na webu eMimino.. Jen při hádce mezi Langmajerem a Hřebíčkovou jsem na chvíli uvěřil, že je to ze života a ne jen aranžmá rádoby vtipných či dramatických scén, které je v rámci požadavků trhu zakončené okamžiky štěstí pro všechny (svalnatí venkovští traktoristé pokukující po Sandře Novákové byli bomba). Soundtrack mimořádně odpudivý. Té snaze tlačit do podobných tuzemských filmů anglicky nazpívaný popík vůbec nerozumím.. (07.02.2022)

Už dlouho jsem neměl v kině tak intenzivní pocit, že nesleduju film, ale že je mi předkládáno jen zírat na smyšlené neživotné postavy z hloupého scénáře, tedy že jsem nucen trávit trávit hodinu a půl ve společnosti 4 okoukaných hereček, které odříkávají naučené repliky postav, které nikdy neexistovaly (paradoxně si uvědomuji, že cílová skupina tohoto filmu, mající zírání na podobnou pokleslou produkci typu Ulice, Ordinace apod. v oblibě, podobné reflexe schopná není, a naopak si bude nejspíš pochvalovat, jak je to "komedie ze života", dle toho, nakolik úspěšně v některé z filmových postav identifikují sebe nebo někoho ze svého okolí, případně z účtů, které sledují na Instagramu), a protože to celé postrádá jakýkoli umělecký přesah nebo dramatické kvality, přišlo mi to jako neobyčejná ztráta času, byť mě to nesralo tolik, jak jsem si původně myslel, že bude (možná, že ten dojem odtrženosti filmu od reality byl v mém případě způsobený i tím, že se jednalo o moji první návštěvu kina po 10 měsících od vynucené korona-abstinence, a navíc ještě že šlo o film domácího původu, na které do kina takřka nikdy nechodím, ale spíš si myslím, že šlo prostě o neschopnost autorů scénáře, dát do toho filmu něco víc, než jen postavy, kterým se děje něco, co autoři scénáře pravděpodobně považují za odpozorované za života). Konstatovat, že je ten film zoufale neschopný vyprávět nějaký zajímavý příběh, by bylo jen nošením dříví do lesa (podobně jako žehrat na duo otravného product placementu a ještě otravnějšího voiceoveru, bez něhož se snad žádný současný český film neobejde), protože mi přijde, že toto je rys typický pro většinu českých filmů z poslední doby, a už jsem skoro rezignovaně smířený s tím, že na nějaké vypravěčství v obrazech už se dávno nehraje, a jediné, co se počítá, je návštěvnost v kinech a pozdější sledovanost v televizi, kde se to do 1-2 let objeví - přijde mi skutečně až zarážející, jak se ten film tak soustředí na simulaci "scén ze života", až není skutečně ničím jiným, než jen sledem toho, co se jednotlivým postavám děje, aniž by za tím bylo cokoli víc, a osobně mi přijde neuvěřitelně zbytečné něco takového sledovat (podobně jako nechápu, proč bych měl na Instagramu sledovat někoho takového, koho v tom filmu hraje Vágnerová, ale opět zdůrazňuji, že nejsem cílová skupina tohoto filmu), ale nenáročné ženské publikum, které se chce u filmu jen pobavit a na chvíli vypnout, si u toho jistě přijde na své, a budiž jim to přáno. (06.07.2021)

Pracovní název bohužel neprošel, což je škoda, protože označení Krávy by ženskou sestavu vystihovalo mnohem lépe. Každopádně se jedná o poctivý kalkul, kterým se mají nakrmit dámské jízdy v kinech. Mnoho oblíbených tváří exhibuje v rolích, které nejsou ničím zajímavé. Vyústění jednotlivých linek je podle předpokladů naprosto banální. Reklama na manželství jak víno. (05.11.2021)

Film Matky měl zřejmě působit pozitivně (v souladu s titulní písničkou s textem „i přes všechny zmatky budem hrdý matky“), leč výsledný dojem z něj je spíš opačný – jeho hlavním poselstvím (dost možná nezamýšleným) se totiž zdá být to, že pořízení dítěte vám zničí život a přinese strašnou spoustu těžkostí a jen minimum radosti (tak jako hlavním hrdinkám), takže byste si ideálně žádné pořizovat neměli. Snímek sice konstantně přeskakuje mezi čtveřicí příběhů diametrálně rozdílných žen, které jsou nejlepšími kamarádkami, přestože spolu nemají prakticky nic společného, ale pořádný děj mu stejně chybí. Na začátku jsou sice nastoleny nějaké situace, avšak ty se nadále nijak nerozvíjejí - všechny čtyři hlavní hrdinky se totiž přibližně hodinu pouze repetitivně plácají ve vlastní bezradnosti a až úplně v závěru dojde skokově k sérii několika šťastných okamžiků, které mají naoko ty jejich problémy zaplácnout (avšak ve skutečnosti je nevyřeší). Kvůli neustálému lavírování mezi veselou komedií s depresivními podtóny (nepříliš vtipnou) a posmutnělým dramatem s komediálním nadhledem je nejasné i to, co by měl divák k hlavním hrdinkám vlastně cítit. V některých situacích by se jim měl zřejmě smát, jindy by mu jich mělo být líto (leckdy třeba i ze scény na scénu), leč souznět s nimi stejně moc nedokáže, protože se mnohdy chovají jako nány. Jediné téma, o němž film vypovídá konzistentně, je neschopnost životních partnerů komunikovat mezi sebou, neb právě nedostatek vzájemné komunikace je zdrojem naprosté většiny jejich konfliktů a problémů. (27.06.2021)

No z tohto filmu mam fakt zmiesane pocity a urcite i sklamanie,pri takom hereckom obsadeni som cakal minimalne najlepsiu tohtorocnu cesku komediu,lenze vela zabavy a vtipkovania si tu neuzijete,skor by som to prirovnal k miernej drame,vztahy,manzelstvo,zivot,deti,hadky,sklamania,plac a podobne zalezitosti su hlavnym obsahom,parkrat som sa pousmial,no smiech nehrozi,takze pre mna priemer a som si isty,ze druhykrat si to uz nepustim...:-) (03.11.2021)