Krvavá neděle

Podle mě je to silný film. Jak duševním obsahem, tak i jen čistě materiálním dějem. Edgar Alan Poe kdysi řekl, že jedno dodá i jinak odpudivé a odporné věci přitažlivost pro obyčejného člověka. A to je skutečnost. A i zde toto vědomí dodalo hodně. Bez toho, že by se to stalo, by tento film byl jen další masakr, možná dobře natočený a zahraný, s výborně gradovanou přeměnou přístupu lidí, ale nic víc. Ale protože je to skutečné, takže těch třináct lidí opravdu někdy umřelo, tak je to každému mnohem zajímavější a plné všemožných vnitřních dějových pnutí k naší realitě. Vemte si například takové Skleněné peklo. Kdyby ten film byl podle skutečné události, a ne jen z pera Thomase Scortii a Franka Robinsona, byla by to ještě kromě skvělého filmu úžasná výpověď o existujících lidech a jejich skutečných charakterech. Ale vraťme se ke Krvavé neděli. Neschvaluji sice, že vojáci stříleli do davu, ale když se nad tím zamyslím, ani jim to nemůžu vytýkat. Stejně jako se davu zmocnila davová nenávist a následně hysterie a panika, tak se těch vojáků zmocnila sugesce války, všemi projevované nenávisti a strachu, aby se jim nic nestalo. A přiznejme si, že jenom cvok by sebe nechal zranit nebo zabít, místo aby zabil on sám a dřív, než by mohl být vůbec zraněn (pokud má prostředky, což oni měli). Myslím, že skutečná situace mohla být ještě mnohem horší a dusnější, než jak to ukazuje scénárista. Ale naopak si myslím, že spousta věcí je tam přibarvených, jako vychloubání vojáků, kdo kolik vystřelil. Nikdo není od přírody vrah, tím míň masový. A co se týká toho nastrčení bomb, i o tom si myslím své. Klidně je ten kluk totiž mohl mít opravdu při sobě, nebo mu je mohli dát jeho kumpáni, když chtěli zachránit svůj zadek, aby je nezatkli za terorismus. Ale taky mu to klidně mohli vážně strčit ti vojáci. To už se dneska patrně nikdy nedozvíme a ani nezjistíme, kdo za to ve skutečnosti mohl. I kdyby někdo z nich promluvil, je to jen tvrzení proti tvrzení a bez důkazu. Co se týká osudu vojáků, kteří stříleli, nemám strach, že by nebyli potrestáni. IRA si je určitě postupně našla a vypořádala se s nima. Ještě bych chtěl zdůraznit výkon Jima Nesbitta. Kdyby jeho postava nebyla tak přesvědčivá, film by byl hodnocen stejně jenom kvůli tématu, protože přestože je to pro někoho známá věc, pro spoustu lidí to bylo poprvé, kdy se o Krvavé neděli dozvěděli (včetně mě, i když nejsem zrovna neználek). (03.03.2006)

Nevim, co mě na tom filmu triggerovalo víc – jestli ta chladná pseudo-dokumentární stylizace, zatmívačky, shaky camera, anebo příběhová vyprázdněnost [ačkoliv její absence je víceméně pochopitelná]. Chápu tvůrčí záměr pojmout celý film jako hyper-realistickou [až dokumentární] rekonstrukci oněch událostí, ale s Pavlem Zelenotrávou asi moc velký cumarádi nebudem, protože jeho tvůrčí rukopis mi snad nikdy nesedne...... PS: jo, Douglas mě asi zabije, ale co nadělám heh (11.10.2022)

P. Greengrass je v tomto naozaj majster. Snímok pôsobí až neuveriteľne autenticky, akokeby ste sa krvavo potlačenej demonštrácie priamo zúčastnili, alebo minimálne pozerali skutočný záznam. Asi najsilnejšie pôsobí samotný záver a prejav lídra: "Viete vôbec čo ste urobili? Dali ste IRA najväčšie víťazstvo, aké kedy mohli mať. Po celom meste budú mladí muži a chlapi vstupovať do IRA a vy zažijete búrku"...V závere pri čítaní titulkov vás zamrazí ako mohla anglická kráľovná niektorých vojakov za takéto niečo oceniť medailou. 100%. (19.08.2010)

Velmi dokumentární a realistický pohled na události, které zapříčinili Krvavou neděli 30.1.1972; událost, která dodala IRA sílu... Film sleduje (nehodnotí, opravdu jen sleduje) pohled všech zainteresovaných stran. Greengrass zde poprvé ukázal, že je velmi schopný scenárista, ale hlavně velice nadaný režisér, jehož styl roztěkané režie a kamery vás vtáhne přímo na místo. Přestože filmu nechybí síla i působivé momenty, tak by mu prospělo prodloužit závěr či ho alespoň nechat lépe doznít; jako u United 93. (26.03.2005)

Nemám rád režii a styl Paula Greengrasse. Roztřesená (a často rozostřená) kamera z prvního pohledu, jakoby se jednalo o pokračování hry Doom, mi prostě vadila. Vykecávání v prvních 45 minutách bylo asi potřeba, ale mě nebavilo. Rychlý střih působí až chaoticky a uspěchaně, jednotlivé části jsou napěchovány mnoha nedůležitými dialogy. Jednání hlavního organizátora Ivana, když se snažil onu stovku výtržníků uklidnit tím, že mezi nimi chodil jako mátoha a pod vousy si mrmlal ať toho nechají, místo aby použil třeba megafon, jsem nepochopil. Míra jednostranného pohledu na tyto události je na pováženou, dělá z vojáků vypatlance a z demonstrantů neskutečné chudáčky. Možná to tak fakt bylo, nevím, nemůžu soudit. Těch lidí je mi líto a nemám rád vojáky. Ale nemám rád ani Paula Greengrasse a jeho filmy. (28.06.2007)