Hlad

Pro mě tedy velké zklamání. Tenhle film naprosto potvrzuje, že zvučná jména herců nezaručuji kvalitu. Na to, že ve filmu hrají Deneuve, Bowie a Sarandon bych čekala aspoň nějaký prostor pro hraní, ale krom jakoby si tady všichni dali přestávku od těch "lepších" filmů, navíc Bowie tady skoro není vidět. Je sice pravda, že je zde vampirismus pojatý originálně, ale to je tak jediné plus. (02.08.2008)

Podľa obrazov a hudby, sprevádzajúcich úvodné titulky, som sa bál vizuálneho osemdesiatkového gýča plného dlhých tesákov, krvi a cool postáv v koži. Hlad je ale hneď od ďalšej scény úplne iný. Je to najintímnejší a najfilozofickejší Scottov film, ktorý pripomína atmosférou, tvorenou kontrastom svetla a tmy, postáv zahalených v tieňoch a povlávajúcich záclon skôr bráchov slávny sci-fi opus zpred roka, ako jeho ďalšie pop záležitosti. Boj dvojakej krvi v tele Sarandonky môžeme chápať ako jej čerstvo objavenú bisexualitu, resp. homosexualitu, ešte nie tak tolerovanú spoločnosťou, ako dnes. Ale je to hlavne príbeh lásky, prekliatej večnosťou a túžbou ovládať a o túžbe človeka po večnej mladosti, ktorú upíri nezdieľajú. Scott dokázal v každej dekáde niektorým zo svojich filmov svojim výrazným autorským štýlom zobraziť atmosféru doby, byť pri tom cool a zároveň trochu gýčovitý. Po tomto diele nemohol prísť s odlišnejším filmom, akým bol Top gun. Pokiaľ nebudete často žmurkať, všimnete si Willema Dafoea. (27.12.2012)

Akademicky chladný pokus o upíří baladu. 1) Spoiler. Pojetí upírské existence jako prokletí a nepřetržité utrpení je zajímavým lehce filosofujícím pohledem na některé aspekty lidské/upírské existence. Kultivovanému snímku vévodí atmosférická kombinace obrazu a hudby. 2) Manýristický charakter filmu (gotický román, lesbické prvky) ovšem nedokáže nahradit emoce. Atmosféra je více o dekadenci, než o romantismu. Hrůza a láska se předvádí jako na jevišti ochotnického divadla 3) Inu, upírka Miriam není tvor z dnešní doby, jak to mile konstatuje druhá hlavní hrdinka, doktorka Sára: She's that kind of a woman. She's... European. (20.04.2013)

Hunger je jako psychedelický sen, z kterého se člověk neprobere hned ve chvíli, kdy se rozeběhnou závěrečné titulky, ale až o několik dní později a s lehčí kocovinou. Uhrančivá filozofická romance o nesmrtelnosti, lásce a boji se stárnutím vládne tak neskutečnou energií, že jí divák odpustí i nějaké ty scenáristické lapsy v závěru filmu. Catherine Deneuve a David Bowie se, když už ne jeden pro druhého, rozhodně narodili pro tenhle kousek. (16.11.2014)

Jakýsi americký pokus o umělecký film evropského typu. Z počátku rozvíjí tento debutový snímek Tonyho Scotta několik zajímavých myšlenek a motivů - progeria, zrychlené či zpomalené stárnutí, testy na opicích, které ale záhy bohužel opouští, stejně jako některé důležité postavy. Vizuální stránka je zajímavá, celý film se odehrává ve stínu. To je v pořádku, méně už oceňuji neustálé opakování motivů jako je holubice a povívající záclony. V tomto směru bych trochu ubral. Každopádně atmosféra filmu je perfektní, neustálé zvukové ruchy a hudební podkres tvoří dokonalý mix. Tempo a styl vyprávění se mi skutečně líbily. __ Přiznávám, že film jsem si sehnal hlavně kvůli účinkování Davida Bowieho:) ale i bez něj by to byl zajímavý film, který stojí za zhlédnutí. (02.12.2010)