Maska

Skutočný príbeh, poňatý veľmi citlivo a psychologicky. Útrapy hlavného hrdinu sú vykreslené prostredníctvom jeho vlastného vnútorného sveta a snahou o integráciu. Je dôležité podávať skutočný príbeh konzumentovi čo "najskutočnejšie", čo najvernejšie a nevytvárať z neho zbytočne symbolikou preplnený, quasi majestátny preumelkovaný "superfilm". Veľmi dobré. (03.02.2008)

Vidět, to ještě neznamená umět nahlížet, být slepý zas neznamená nevidět. Člověku nebyla dána moc nad vlastním osudem, ale do své moci dostal všechny své sny, svá přání, svou osobnost, sílu žít, sílu snít, sílu být. Po světě chodí obrovské množství krásy, krásy kterou mnozí nevidí a přitom stačí tam málo. Zastavit se, naslouchat, dívat se skrze osobnost, charakter, skrze kouzlo lidské niternosti. Přiznám se, že před mnoha lety, ještě jako malý kluk viděl jsem na tehdejší obrazem vybledlé staré Teslovce, věčně přikryté přehozem prachu co nikdo nechtěl utírat jeden film. Film o klukovi s nemocí, co mu vzala krásu tváře, ale nespoutala jeho duši. Tehdy jsem nevnímal věci kolem sebe tak intenzivně, ne ty, které je třeba vnímat a přesto mě ten příběh hodně zasáhl. Od té doby jsem ho neviděl, až teď o víkendu. Mask(dle skutečných událostí) je zvláštní spletenec lidské přirozenosti, předsudků, vrozené potřeby snít. Příběh o tom, že si nikdo nevybere jak se chce narodit, ale má volbu v tom kým a jaký bude. Peter Bogdanovich a především scenáristka Anna Hamilton Phelan postavili vše zmíněné do kontrastu s tvrdou realitou maloměstského života 80tých let, s problematikou drog, lidské nezodpovědnosti, lehkomyslnosti. Byť s odstupem mnoha let připadalo mi dílko svým provedením hodně televizní, hodně „obyčejné,“ jeho náboj přesto nevyprchal. Skvěle napsané, s lehkým a nadhledovým humorem hlavní postavy Rockyho, ryze upřímné, bez patosu jakéhosi přebujelého sentimentu. Spontánní herecké výkony Erica Stoltze a Cher ještě podtrhují niterný rozkol dvou hlavních postav po stránce charakterů, náhledů na život. Výsledkem je tak nenucená psychologická výprava do lidskosti, opravdovosti, o ceně života a zdraví, o hloubce pocitů a citů, o potřebě lásky a splněných snů, o cestě a o cílech na ní. Jeden z malých (co do „legendárnosti“), leč nezapomenutelných filmů. Ať už si osud vezme cokoliv, nikdy nám nesmí vzít naději! [8/10] (07.02.2008)

Názov filmu trochu zavádza a niekto si ho môže pomýliť so šaškárňou Jima Careyho. Tento je z iného súdku. Tvár mladého chlapca znetvorená chorobou a jeho hľadanie miesta v spoločnosti. Má chápavú "bandu" - skupinu motorkárov, kde mu nik nedá najavo jeho postihnutie. Ale aj tento chlapec chce zažiť lásku. Takú pravú, nie od matky. A tak hľadá. Nájde ju, ale .... (22.07.2011)

Dojemné psychologické drama natočené podle skutečné události..... Ocenění: MFF v Cannes '85 (Francie): - Nominace na Zlatou palmu, - Cena pro nejlepší herečku v hlavní roli (Cher), Oscar '86 (USA): Cena za nejlepší masky (Michael Westmore, Zoltan Elek), Zlaté Globy '86 (USA): Nominace na cenu za nejlepšího herce ve vedlejší roli (Eric Stolz) a nejlepší herečku v hlavní roli (Cher), BAFTA Awards '86 (Velká Británie): Nominace na cenu za nejlepší masky (Michael Westmore). .....Scénář : Anna Hamilton Phelan. Kamera : Laszlo Kovacs. Hudba : Dennis Ricotta (04.06.2011)

Film plný morálnych dilemat. Po jednej stránke je matka postihnutého chlapca ostrá ako britva a voči zízajúcemu svetu sa bráni sarkazmom, čím sa synak stal prakticky imúnnym voči nepríjemným narážkam a reakciám. Po tej druhej si dodáva silu rockenrollovým spôsobom života so všetkým, čo k tomu patrí. Zhýralí život plný náhodných známostí, drog a neschopnosti fungovať v "normálnej“ spoločnosti. Ešte, že syn pobral viac rozumu a aj keď to spočiatku nevyzerá, je hlavou rodiny on. Vzhľadom na žáner potešilo netradičné uchopenie fabulových postupov. V prvom rade sa nekoná žiadne mačkanie emócií s komentárom Vila Rozborila a hlavní zúčastnení sa musia vyrovnať s problémami ako bežní ľudia. Navyše robia chyby bežných ľudí, pri ktorých strácajú priateľov, blízkych aj svoje sny. Popri obyčajných dní sa neboja stretnúť s ľuďmi čo nemusia zákonite zmeniť ich život, stačí si len vymeniť pohľady či prehodiť zopár slov. Skrátka ako zo života a bez zbytočného prikresľovania a moralizovania. Najviac ma na takýchto filmoch fascinuje ako sa na hlavnú postavu pozeráme na začiatku a ako ju vnímame postupom času, keď na záver už prakticky sledujeme iba človeka a jeho vzhľadu nevenujeme pozornosť. Ak sa toto filmu podarí, misia bola splnená. Tu sa to podarilo aj vďaka dobre obsadeným roliam, najviac zaujala Cher, ktorej to rovnako dobre hrá nielen za mikrofónom. A ja som rád, najmä preto že šlo o projekciu v televízii s dobrými piatimi vynútenými pauzami, čo ani neviem kedy som naposledy podstúpil. Emocionálne ma však film nerozobral ako sa to podarilo Sloniemu mužovi a zároveň nedonútil žasnúť nad ľudskou slepotou, ako tomu bolo pri Gibsonovom Mužovi bez tváre. Možno preto nesiaham s hodnotením ešte vyššie. Nič to ale nemení na fakte, že ide o solídnu a úprimnú filmárčinu akú môžem iba vrelo odporučiť. (15.08.2015)