Rozpuštěný a vypuštěný

Další geniální dílo Cimrmanovského dua Smoljak - Svěrák. Velmi silně předělaný námět ze hry "Vražda v salónním coupé", kde vyšetřovatel Trachta a jeho praktikant Hlaváček pátrají po pachateli kriminálního činu a ve svém úsilí se setkají s mnoha věru Cimrmanovskými nástrahami i jejich vskutku Cimrmanovským rozřešením. Skvělé jsou role Rudolfa Hrušínského, Vlastimila Brodského, Zdeňka Svěráka, roztomilá je postava Veroniky Jeníkové (včetně jejích replik) a předeším Jaroslava Weigela spolu s Jaroslavou Kretschmerovou. Vyvrcholení případu je fantastické. U mě zařazeno ve zlatém fondu :-) (28.12.2012)

Tak toto sa vážne podarilo, pozeral som na to ako puk na nové vráta - ten láskavý Svěrákovský humor sa vám tu zaryje až pod kožu. Niektoré dialógy by som počúval aj do rána ďalšieho dňa. Super. Dokonca ani samotný krimi príbeh nebol zlý. Keď si k tomu pripočítam celú plejádu špičkových českých hercov tak nie je o čom, jasný plný zásah. (17.09.2019)

Cimrman patří hlavně na divadlo, byť nápad rozvést hru do filmu nedopadl špatně. Některé prvky jsou obzlášť zábavné. Hlavně postavičky bláznů. Zajímavá je i ta dobová stylizace a detektivní zákoutí. Dobrá zábava, byť na hru to nemá a ruku na srdce, Svěrák s Bruknerem by byli vážně lepší než Zahajský s Brodským. (06.12.2018)

Přemíra absurdního humoru má na svědomí jistou rozpuštěnost a vypuštěnost tohoto filmu. Když by se ubralo na absurdním pojetí a více se pracovalo se serioznějším pohledem na vyšetřovací metody pánů kriminalistů Trachty a Hlaváčka, nebylo by co řešit. Film na to v mnoha ohledech měl zaděláno. Skvělá výprava, kamera, režijní přístup a v neposlední řadě maximální Zahajský s mladým Brodským, to vše se postaralo o dokonalé vykreslení doby v půvabném stylu Hříšní lidé města pražského. Jenže nedílnou součástí filmu je také scénář, a tam už bych viděl přepálenost největšího kalibru. Film se totiž chtěl přiblížit současnému divákovi a potřeboval se s ním skrze specifický Svěrákův a Smoljakův humor konfrontovat. Nevychází to úplně podle mých představ. Dějová linie se prodírá absurdnem a ad absurdum je jeho vyvrcholením. Humorně absurdní pojetí převládá, ale stejně tak z toho mohl být skvělý detektivní film. Nevyšlo z toho ani jedno. Tedy ne tak, aby byl s výsledkem max spokojený. Vzájemně si totiž ve filmu obojí překáží. Zvláště, když jen 80. minutový film se vlivem natahovaných humorných scének jeví o hodně delší, a to zajímavější je odsunuto do pozadí. Rozpuštěný a vypuštěný však své místo v české kinematografii má, ale pro mě až v druhé linii. 60% (28.06.2012)

Trachta: „Tak co řekla dál, Hlaváčku...” Hlaváček: „Seš nějakej zvědavej, hele...” Trachta: „No dovolte?” Hlaváček: „Ne, to řekla Vilma, ona je Vilma taková veselá...” Trachta: „Tak dál...” Hlaváček: „Vyšetřovaná: Jak se jmenuješ? Vyšetřující: Jindřich Hlaváček. Vyšetřovaná: Kolik je ti let, Jindro? Vyšetřující: Dvacet dva...” Trachta: „No, tak vaše nacionále bychom už měli ... co řekla dál?” Hlaváček: „Vyšetřovaná: Jestlipak už se holíš, mourku? Vyšetřující: Holím...” Trachta: „Mourku!” Hlaváček: „Dostala pohlednici od svého manžela ze San Franciska, že ji opouští a zakládá nový, lepší život...” Trachta: „No vida, Hlaváčku, konečně něco, doufám, že jste si to zapsal.” Hlaváček: „Nezapsal... Ona mi Vilma vzala tužku a strčila si ji do výstřihu.” Trachta: „A dál? Co řekla?” Hlaváček: „Hledej, šmudlo...” Trachta: „Šmudlo? To má být nějaký výslech?!” (25.08.2011)