Happiness
Šťastie
Režie:
Todd SolondzScénář:
Todd SolondzKamera:
Maryse AlbertiHrají:
Jane Adams, Jon Lovitz, Philip Seymour Hoffman, Dylan Baker, Lara Flynn Boyle, Cynthia Stevenson, Justin Elvin, Lila Glantzman-Leib, Louise Lasser (více)Obsahy(1)
Tři sestry a jejich abnormální vztahy. První - Joy Jordan, je odmítnuta svým nápadníkem, který později spáchá sebevraždu. Nemá štěstí v lásce, je opuštěná, její sestry už nevěří že může být někdy šťastná. Pak se ne příliš šťastně zamiluje do jednoho svého studenta. Druhá ze sester - Trish je šťastně vdaná za seriózního psychiatra, se kterým má tři děti. Časem se ale u něj začnou objevovat pedofilní sklony. Znásilňuje spolužáky svého syna, který řeší problémy s prvním vyvrcholením, a ukájí se nad dětskými časopisy. Třetí sestra - Helen je krásná spisovatelka, která nemá o nápadníky nouzi. Zamiluje se do ní pacient jejího švagra a ona musí odrážet jeho sexuální ataky. Ani manželství rodičů těchto tří sester není právě šťastné. Happiness je černá komedie plná sexu a úchylek, kde nikdo není dokonalý. (Zoiberg)
(více)Videa (2)
Recenze (148)
Vynikající záležitost o hledání štěstí, o tom, že štěstí pro každého spočívá v něčem jiném, o tom, že si někdo myslí, že už jej našel, ale ukáže se, že tomu tak není, o tom, že někdo musí pro své štěstí překročit „morální“ a zákonnou hranici, že si nemůže pomoci, o tom, že štěstí jednoho může často znamenat neštěstí u druhého a samozřejmě také o tom, že někdo to štěstí hledá celý život a nikdy ho nenajde. Když jsem Štěstí viděl poprvé, asi od čtvrtiny jsem na něj zíral s otevřenou hubou. Spousta skvělých herců a hereček ve vynikajících rolích (Andy v podání Jona Lovitze; obézní sousedka, která zavraždila vrátného; úchvatně odpuzující a nesnesitelná Trish /tyhle charaktery Solondz prostě umí, jak ukázal později ve Storytelling/; malý Billy se všemi svými problémy; úchvytně sebejistý ruský imigrant Vlad; otec tří sester odcházející od jejich matky; vnitřně odepsanej strašpytel toužící po své sousedce a ukájející se náhodnými oplzlými telefonáty apod.) odehrává úchvatné scény – již úvodní rozhovor Andyho s Joy v restauraci je špičková práce (hlavně zásluhou Lovitze), rozhovory otce se synem mi drtily mozek a psychiku, každý výstup obézní sousedky a ač bych ji nejradši zarazil sekyru do hlavy tak i každý výstup Trish. Přes dvouhodinový film je tak nabitý dějem, že by z něj v klidu mohly být filmy dva. A jako třešnička na dortu – Lara Flynn Boyle. ()
Škoda, že také nemohu potvrdit nával diváckého štěstí, kterým by mě Happiness zahrnul, i když po nejlepším filmovém stěru všech dob, ohromnou to satisfakcí všech odmítnutých, neatraktivních tlouštíků, se nabízelo slibné pokračování ve stejném duchu, nestalo se tak - můj obdiv získal už jen odevzdaný ploužák v zaplivaném baru, který jím náhle zkrásněl a lstivé úskoky k dosažení sexuálních radostí páně Maplewoodova, jinak musím s účastí konstatovat, že za velkou louží nemají originální už ani úchyláky, minimálně srovnání s kolegy ze severu Evropy rozhodně nesnesou a nápomocná jim nebyla ani rozverná renesanční hudba, střídaná allenovsky laděnými instrumentálkami, snad pro zlehčení situací, které by útlocitní jedinci nemuseli unést... no, já snesu rozhodně víc. ()
Další z řady devadesátkových mozaiek o divných lidech. Štěstí mi přišlo, jako o třídu hůře natočená Magnolie. Zaujaly mne jen některé postavy a třeba staří manželé, nebo Donna z Twin Peaks tam byly poněkud nadbyteční. Navíc to plynulo odnikud nikam a uzavřela se akorát linie s Dylanem Bakerem. Na téměř dvouapůlhodinový film trochu málo. 50% ()
Tak toto už v triezvom stave nemôžem označiť za dobrý film! Áno, ľudia majú úchylky, ale toto bola kompletná psychiatria. Tým pádom, aj keď to bolo scenáristicky vybrúsené skvelými dialógmi, nahustením príliš veľa rôznych krajných životných situácii, sa to pre mňa stávalo bizarne komickým, ku koncu priam nedôveryhodným panoptikom. Kým v Palindromoch a Storytellingu mi imponovala Solondzova "úprimnosť", tu sa, zdá sa, sa jej už začínam prejedať. Dúfam, že autor sa nám pokúša zdeliť svojim dielom nejakú ideu (zatiaľ netuším akú). Ak tomu tak nie je a jeho cieľom je len podať "jasnú správu o konci sveta", čo s tým, ja ako divák mám robiť? Zvracať, kochať sa, byť netečný? Alebo všetko naraz? ()
Galerie (21)
Photo © New Films International
Zajímavosti (3)
- Režisér Todd Solondz si ve filmu zahrál drobnou roli vrátného. (skudiblik)
- Film byl vyhlášen časopisem Premiere jako jeden z „25 nejnebezpečnějších filmů“. (HellFire)
- Písnička "Happiness", kterou ve filmu zpívá s kytarou Joy (Jane Adams), zní při závěrečných titulcích v podání Michaela Stipea ze skupiny R.E.M. a zpěvačky a herečky Rain Phoenix. (skudiblik)
"JOY, NEBOJ SA. JA SA NESMEJEM TEBE. SMEJEM SA S TEBOU!" - "ALE JA SA NESMEJEM..."____Spoilery. Možno sa to zdá ako zvláštne porovnanie, ale napadlo mi, že podobný film by možno urobil Michael Haneke, keby sa rozhodol nakrútiť komédiu. Avšak tam, kde Hanekeho filmy vyvolávajú takmer výlučne depresiu a zmar, Solondz tieto javy zahaľuje do nadsázky, čierneho humoru a vtipu.____ŠŤASTIE je filmom, ktorý by sa dal označiť ako sociálna kritika, alebo ešte lepšie: satira, možno až fraška. Už prvá scéna, zobrazujúca Joy a jej priateľa v reštaurácii, ktorá akoby vypadla z absurdného divadla, predznamenáva celý tón filmu. Postupne sa nám predstavuje panoptikum bizarných postáv, ktoré svojimi charaktermi a činmi nastavujú zrkadlo navonok bezstarostnému a „normálnemu“ životu usporiadanej strednej triedy. Solondz film delí na viacero dejových línii. V každej sa zameriava na iného protagonistu, resp. protagonistov a ich príbeh. Film je dôkladne štruktúrovaný, predstavenie charakterov je dostatočne vyprofilované a aj vďaka tomu všetky tieto línie držia pohromade a vytvárajú jeden kompaktný celok. Spomínal som, že ŠŤASTIE je satira, pre niekoho možno miestami až prekvapivo cynická a absurdná. Takmer žiadnej z postáv nemožno „fandiť“ či si ju obľúbiť. Každý je niečím doslova úchylný. Pedofilný psychiater. Jeho manželka, ktorá má všetkého dosť a ktorá utešuje svoju sestru slovami, že si „vždy myslela, že to nikam aj tak nedotiahne.“ Úspešná spisovateľka-poetka, ktorá si spätne želá aby bola v detstve znásilňovaná. Jej sused, ktorý sa ukája náhodnými telefonátmi cudzím ženám a do ktorého je zamilovaná jeho susedka, trpiaca komplexmi zo svojho vzhľadu a ktorá zavraždila vrátnika a teraz skrýva jeho rozporcované telo v chladničke. Možno jediná z postáv, ktorá sa k divákovi trochu približuje je smoliarka Joy, na ktorú sa sype jedna pohroma za druhou a ktorá sa akoby snaží zapadnúť do sveta, ktorý ju obklopuje, ale vždy sa vyskytne nejaký prvok, ktorý jej to prekazí._____Divácky odstup od protagonistov je však len ďalšia režisérova rafinovaná pasca. Áno, všetkým hrdinom sa smejeme a možno si myslíme, že sme takpovediac lepší a iní. To je však samozrejme úplne mylná domnienka. Myslím si preto, že film nefunguje len ako zrkadlo výlučne americkej spoločnosti, ale akejkoľvek konzumnej society. Celý ten smiech je teda do istej miery mrazivý a dalo by sa povedať, že gogoľovský – sami sebe sa smejeme. Niektoré scény sú vyslovenou paródiou na podobné schémy zo všetkých pozitívnych amerických filmov – napr. rozhovory pedofilného otca so svojim synom ohľadom pohlavných orgánov a masturbácie, za doprovodu idylickej hudby. Inokedy nastupuje vyslovene cynický škľab – keď pedofil mieri autom k malému chlapcovi, ktorý ostal sám doma, odbočí do tmavej ulice a kamera sa zastaví na výstražnej značke Pozor, deti! Mnoho ďalší scén je nakrútených v podobnom duchu: z hereckej akcie, hudby a spôsobu nakrútenia je jasné, že ide o humor a to o humor, ktorý funguje. Napriek tomu zo zobrazovaných udalostí mrazí a Solondz tým iba podčiarkuje absolútnu vnútornú prázdnotu a egoizmus hlavných hrdinov._____Vo svojej podstate je pre mňa film radikálnym, nihilistickým podobenstvom nielen o spoločnosti, ale o samotnom človeku ako takom. Skvelému dojmu napomáhajú bezchybní herci, sústredená réžia a skvelá práca s hudbou a gradáciou jednotlivých línii. Rozhodne stojí za pozornosť! () (méně) (více)