Hope and Glory
Nádej a sláva
Režie:
John BoormanScénář:
John BoormanKamera:
Philippe RousselotHudba:
Peter MartinHrají:
Sebastian Rice-Edwards, Geraldine Muir, Sarah Miles, David Hayman, Susan Wooldridge, Jean-Marc Barr, Sammi Davis, Derrick O'Connor, Ian Bannen, Jill Baker (více)VOD (2)
Obsahy(1)
Autobiografický příběh režiséra Johna Boormana zachycuje Londýn v době 2. světové války očima malého chlapce, který celou situaci vnímá jako veliké dobrodružství. Ve filmu nechybí veselé momenty ani chvíle dojímavě působivé. Snad ještě nikdo nezachytil onu děsuplnou dobu a život ve válečném Londýně se všemi leteckými poplachy a bombardováním tak dobře a do detailu, jako právě John Boorman. Jednu z vedlejších rolí, sestřeleného německého pilota, si zahrál režisérův syn Charley Boorman. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (39)
Duchem mi to připomíná knihu Andělin popel (od F. Mc Courta), kde jsou hrozné události, viděné dětskýma očima, brány jako normální a kde je v nich dokonce nalézán humor. Z českých filmů bych k tomuto dílu typově přiřadil Vlak dětství a naděje. Velice přesvědčivé, vtipné a nesentimentální i když nostalgie zde výsledný produkt notně doslazuje. Děj neztrácí na sledovatelnosti ani když se přesune z vybombardovaného předměstí do venkovské idylky u řeky. A závěr je velkolepý! ()
O válce je možné točit skutečně různé filmy, což snímek "Naděje a sláva" jen dokazuje. Není to drama, kde by nebylo východisko, je to snímek o tom, jak válku vnímá dítě a jak je jeho pohled zkreslený, což může být na jednu stranu komické, na stranu druhou vás to ale může přinutit se v křesle ošívat. ()
Jakoby to napsal Hrabal a točil Menzel. Lehce úsměvné, lehce dojemné aneb Thank you, Adolf! ()
Taxom na to cumel aj ja, aby som nasiel zhodu s miestnymi 4 a 5 hviezdickovymi uzivatelmi, nedajAssurnasirpal aby som nasiel zhodu s vystudovanymi filmovymi teoretikmi -elitarmi. Nenasiel. Doteraz nechapem, co na tomto vidia filmove teoretiky a spusta ich pritakavacov, ktori pisu yntelechtualne skvosty typu " Oscar -5 nominaci, nejlepsi film " a "ocakaval som dramu v style Spielbergovej Rise Slnka" alebo "britska spielbergovka bez Spielberga". Ja som videl plane kulisy, este horsie dialogy a nudne uspavajuce tempo. Herci boli mne neznami, fakt ako minimum bojovych scen, skor len spolocenska konzervacka, vojna ocami ma xmrti nudiala a nebavila. Nuda, sed a sivy priemer . 45 % ()
Úžasný scenár. Také dačo môže napísať len ten, kto vie písať a zároveň aj prežiť. Veľmi milá anglická komédia zo života chlapca, a jeho rodiny v časoch bombardovania Anglicka. Tie hlášky a dialógy sú skoro až autentické. Nadšenie ludi pri pozorovaní odtrhnutého protileteckého balóna bolo veľmi milé. To ako sa vedeli tešiť v ťažkostiach, ako svoj strach z vojny akoby skrývali za spevom a keď zrazu zaznel chopin, tak sa až dojímavo započúvali vnímajúc krásu hudby v kontraste s vojnovým časom. na záver bombou rozbitá škola bola akoby cukríkom odmenou chlapcovi za všetko čo nám vo filme rozpovedal. :) ()
45. Zlatý Glóbus za rok 1987 - cena (1) - *Nejlepší film (komedie / muzikál) + nominace (2) - Nejlepší režie - John Boorman, Nejlepší scénář - John Boorman ()
Film hezky ilustruje život střední třídy v bombardovaném Londýně, kde čas na odpolední čaj byl důležitější než padající pumy. Doby, kdy se ze života vytratili muži na frontu a chlapci vyrůstali na rumištích zřícených domů ve společnosti matek a sester. Film je tedy podivnou sondou provázenou stejně podivným humorem, kterému jsem se nesmál. Uvědomil jsem si jak málo mám s některými vrstvami společného, s těmito lidmi bych fakt do hospody nešel. 60% ()
01. 07. 2012 (182.); úplně jiný pohled na II. světovou válku ()
Ten konec se školou mě vždycky dostane ()
Filmov o II. svetovej už bolo natočených veľa no stále sa nájdu ešte príjemné prekvapenia. Bolo to len o tom ako to bolo, nikto ma citovo nevydieral a nesnažil sa mi vtĺcť do hlavy žiadne múdra. Len sme sa prešli (vcelku zábavne) detstvom jedného chlapca v ťažkej dobe. Obecná škola po britsky. ()
Mozno z dovodu, ze som nedavno videl toto, som sa niekde v polovici prichytil, ze sa nudim. Ma to byt vojna ocami chlapca, ale mnohokrat tam ten chlapec nie je, ale naivita az smiesnost zostava. Nikdy nenastal ten okamih konfrontacie detskeho sveta s krutostou vojny. A tak som sa cely cas pozeral na rodinne epizodky s air raid sirenou miesto hudby. Potesi akurat Grumpy Grandpa - I dont have friends, only relations. Klasik. ()
Byla to komedie? Bylo to drama? NO to asi nevěděl ani režisér, když to točil. Na komedii bez úsměvu, na drama bez dramatických momentů. A tak nesympatické herce jsem ve filmu už dlouho neviděl. ()
Poetikou mi připomíná filmy podle námětu Oty Pavla. Je to tím pohledem na tragédii chlapeckýma očima. Film velmi rychle přechází z dramatické roviny až do roviny velmi humorné. Humor je to však hodně britský – zvlášť postava dědečka. Je to takové celé divné, jakoby nepatřičné. Ovšem myslím, že si to autor může dovolit právě proto, že se jedná o autobiografii. Výborně natočené s výbornými herci. ()
Příběh útlého mládí a dospívání trochu jak z Obecné školy v prostředí předměstí Londýna, tedy maloměstě podobném třeba tomu, kde později vyrůstal i jmenovec Billy Elliott. Akorát zde padají z Tmavomodrého světa, který brázdí Nebeští jezdci, bomby, a občas i nějaký ten zbloudilý Němec. A skutečně tvoří tento Boormanův snímek další střípek do mozaiky osudů, které formovala WWII., ovšem zde viděných pro nás netradičně očima rodiny úplně obyčejných anglických civilistů. Zažívají válku vlastně spíš z druhé ruky, v lecčems podobně, jako u nás v protektorátu - takových příběhů z Vlaku dětství a naděje u nás známe naopak mnoho, a tak jsou nám svým způsobem blízké. Tady je Naděje (ale žádná sláva), že bez ohledu na hrůzy kolem lze válku v zátiší slušně přežít, a mít nakonec pěkné vzpomínky na zvláštní prázdniny, když má člověk trochu štěstí. ()
I já jsem jako dítě prožil historické momenty (jako každý), i když naštěstí ne tak dramatické jako je válka, a vím, že jako dítě člověk prožívá věci úplně jinak, všímá si úplně jiných věcí, kolikrát si pamatuje nesmyslné maličkosti a to hlavní buď zapomene, nebo to tenkrát prostě nevnímal. Tento film sice není 100% optikou malého chlapce, protože si všímá i vedlejších postav, ale hrátky v rozbombardovaných domech mi připoměly dětství, kdy jsme si hráli v kdejaké polorozbořené barabizně či skládce. Děti se asi nemění. Film opravdu úsměvný, který potěší, pobaví a třeba i donutí zamyslet se a zavzpomínatna vlastní dětství. A vybombardovaná škola je splněným přáním mnoha dětí v každé době... ()
Film, který si zamilujete. "Rowan! It was a stray bomb. Thank you Adolf! ()
mě to přišlo dost průměrné, zachycen je zde život, ovlivněný válkou, (samotná válka tu není vůbec) a to zejména na osudech jedné rodiny. Jsou zde opravdu pěkné okamžiky, ale bohužel jen okamžiky. Nic strhujícího, co by vzbudilo silnější emoce. Vysloveně mě pak iritovalo herectví šeredné Sammi Davis, která si ve 23 letech střihla roli zpovykované patnáctky. Že se jí to nedalo věřit, je pak logické. Jinak lepší je druhá polovina filmu, zatímco první je chvílema docela nudná. Kdyby byl závěr ještě silnější, asi bych hodnocení zvedl, ale tak hvězdné to zase nebylo, takže 70% ()
Naprosto atypický Boorman, avšak snad právě proto, že točí o vlastním dětství, tak se mu to opravdu povedlo. Bylo opravdu potěšením pozorovat, jak byli Britové v roce 1940 plni života. ()
Príjemná dráma zachytávajúca atmosféru vojny v Anglicku. Je cítiť európskú, teda britskú školu. Film nijako výrazne neviniká ale technicky je zvládnutý dobre a dokáže to najdôležitejšie, ukázať vám pocit doby. V porovnaní s Ríšou slnka je ale oveľa menej emotívny, oveľa menej tlačí na hraničné emócie. Priniesol mi ho do cesty Cinemax, slušných 72%. ᕙ( ^ₒ^ c) ()