Všechno, všude, najednou

I v angličtině s přízvukem, mísící se s replikami v čínštině, v japonském kině pouze s japonskými titulky, to byla jízda! :) Přiznám se, že obzvlášť ty části v čínštině, kdy jsem byla odkázaná jen na ty japonské titulky (v japonštině jsem sice zběhlá, ale v jejím čtení jsem přece jenom pomalejší a některé znaky neznám) byly docela oříšek a pár významů mi kvůli tomu uniklo. Přesto mi v globálu nic nechybělo a byla to nevídaná podívaná, která maximálně poutala mou pozornost, takže dvě a čtvrt hodiny stopáže utekly jako nic. Film má zajímavé paralely s někdejším prvním Matrixem – a tím nemyslím pouze konkrétní podobné prvky (kombinace různých realit/vesmírů, okamžité osvojování si nových schopností…), ale především obecný přístup k tvorbě filmu, který z toho byl cítit. Stejně jako Matrix se totiž nebojí přijít s něčím zcela novým, nestandardním a porušovat jakési zažité zákonitosti filmové tvorby. Například scéna s kameny, která celou dobu probíhá v tichu, čímž umocňuje atmosféru této vzdálené reality, je v tomto ohledu geniální. Přes přirovnání k Matrixu jde však o zcela svébytný, „nový“ film. Na první pohled by měl člověk tendenci vnímat pouze jeho šílenou a zdánlivě chaotickou formu, která nemusí vyhovovat každému (což bude bohužel ten důvod, proč má film rozporuplná hodnocení), ale Všechno, všude, najednou toho ukrývá více a forma není jen samoúčelnou fasádou. Všechny ty bláznivé, nápadité, místy velmi vtipné události a vizuální prvky filmu mají svůj význam a zpětně vidím, jak je film ve skutečnosti promyšlený. Podoba filmu jde totiž ruku v ruce s ústřední myšlenkou, která je vlastně oproti komplikované formě velmi jednoduchá. A v jednoduchosti sdělení je ta krása – v jádru jde o film o důležitosti lásky a laskavosti vůči ostatním. Někdo by mohl říct, že je to skoro až triviální, ale já jsem vždycky všemi deseti pro šíření takové myšlenky. Obzvlášť právě ve zcela nové a neotřelé formě, která podpoří nový úhel vnímání. A tato naprosto bláznivá smršť různorodosti a téměř „nahodilých“ nápadů je přesně to, co nejlépe podporuje onu myšlenku pochopení a přijetí druhých, ať už jsou jakkoli zvláštní či „jiní“. Už teď se těším, až film uvidím znovu, tentokrát s českými titulky, a zároveň jsem vděčná, že japonská kina film se značným zpožděním promítala, protože vidět to na velkém plátně je přece jen jiný zážitek. Taky jsem samozřejmě ráda, že přes rozporuplné recenze měla americká Akademie filmového umění a věd naopak zcela jasno v tom, že tento filmový počin si své oscarové nominace zaslouží naplnit. (Viděno 19.3.2023 v kině Aeon Cinema, Okayama, Japonsko.) ~(4,6★)~ (29.03.2023)

Po shlédnutí tohoto filmu jsem měl pocit, jak kdybych sežral dvě šišky sekaný, půl kila bůčku a zapil to galonem plzně. Gastrodemence jak vyšitá, jen v provedení filmového prožitku se jedná spíš o filmidiocii. Já si prostě během tohoto filmu přišel jak magor. Čuměl jsem na něco, čemu jsem vůbec nerozuměl. Celou tu dobu jsem rozjížděl mozkové závity a snažil jsem se najít něco, co mi dá logiku, nějaký opěrný bod, prostě něco, čeho se budu moct chytit a podle toho pak v příběhu postupovat. A rovnou hlásím, nenašel jsem to. Přitom jsem ale přes dvě hodiny byl fascinován děním. Námětem, který logikou zachází za hranice únosnosti. Střihem, který dokázal zapracovat pohled různých dimenzí do jednoho záběru. Hereckými výkony, kde jsem naopak uznale pokýval, že Ke Huy Quan je mladý Jackie Chan, Michelle Yeoh dokáže zahrát kdekoliv, cokoliv - od depresí pokrytou členku rodiny po kung-fu mistra s malíčkem silným, jako ocelová traverza Empire State Building. O Jamie Lee Curtis ani nemluvě, protože její role je tady jedno velký WTF. On ale vlastně celý film je jedno velký WTF a kdyby to byl největší kůň Oskarů, tak bych se vůbec nedivil. Musím říct, že bych mu to pro svůj obsah docela i přál. (14.02.2023)

První dvě třetiny jsou ukázkou prvotřídní scenáristické práce, kde se řetězí nepředvídatelné momenty jak na běžícím páse a ten valící se vlak invence ne a ne zpomalit. Tohlle by mě mělo správně imponovat, bohužel Danielové coby strojvůdci na koksu se utrhli tak moc, že se z toho ke konci stane špatně kontrolovaný vehikl, který vykolejí a všem ve vagónu rozmlátí hubu. Je to škoda, protože je tu celý sled scén a situací, které jste ve svém životě doposud ve filmu nikdy neviděli a to se cení. (30.01.2023)

To se vám takhle jednou přivalí kámen, Ratatouille a dlouhoprstá na berňák a... A vznikne něco mezi Proměnou, Rickem a Mortym a Velkými nesnázemi v Malé Číně. Dle vší logiky by mělo jít o nesourodý mišmaš nedotažených nápadů, aluzí na kdeco, originality za každou cenu, stupidity, brakovosti a ujetostí². To vše dozorované někým, komu náhodou spadl do klína solidní rozpočet a echt působivý ansámbl, ale žádný producent, co by držel otěže a usměrňoval. A ono to tak i je. Jakkoli je to však nepravděpodobné (či jsme zrovna ta jedna šťastná realita "kde to navzdory všemu klaplo"), tak se, světy divte se, jedná o soudržný a pevně uchopený celek, kterému nesluší pouze lehce přepálená stopáž. Díky jisté režii, a již zmíněnému perfektnímu obsazení, to ruku v ruce zvládá předhazovat jeden bizarní výjev za druhým, stejně jako ždímat emoce v po celou dobu skvěle fungující rovině "členové rodiny si hledají cestu k sobě sama i sobě navzájem". (23.07.2022)

Měl jsem zkazky o tom, že to je hovadina. N8pad byl zajímavej, originální a měl potenciál. Jenže pak některé scény byly za hranou trapnosti a nevkusu. A někdy ve 2/3 se přidala taková míra patosu, jakou jsem snad ještě neviděl a k tomu balík nudy. Chápu, že tvůrce chtěli sdělit nějaké poselství, ale za mě to bylo zbytečně přehnané a myslím si, že i účelové, protože na podobné hovadiny někteří kritici slyší. # příběh *** | hudba *** | humor – | akce *** | napětí * | pustil bych si znovu * (05.02.2024)