Režie:
Jan Valášek st.Kamera:
Ivan FričHudba:
Zdeněk LiškaHrají:
Radovan Lukavský, Alfred Strejček, Jana Kasanová, Hana Kreihanslová, Václav Lohniský, Bohuš Záhorský, Otomar Krejča st., Vilém Besser, František Smolík (více)Obsahy(1)
Jsou pohádky, které se na televizních obrazovkách objevují každé vánoce a jsou pohádky, které poněkud upadly do zapomnění a málokdo si je už dnes pamatuje. Tohle je právě jedna z těch méně známých, která se sice ve vysílání Novy před lety objevila, stále však patří k těm méně známým. Její děj jistě není třeba blíže představit. Vždyť pohádkový příběh Plaváčka, uhlířova syna, jemuž sudičky přisoudí ruku královské princezny narozené ve stejný okamžik, patří mezi ty, na něž se nezapomíná. A Plaváčkova obtížná cesta za téměř nesplnitelným úkolem, za třemi zlatými vlasy děda Vševěda, který je Sluncem a nemá rád člověčinu, je stejně pohádková jako rady, které přiveze třem městům sužovaným podivnými strastmi. Existuje již několik filmových verzí pohádky Karla Jaromíra Erbena o zlatých vlasech děda Vševěda. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (72)
Pohádka říznutá hororem, zlý král (výtečný Radovan Lukavský), který jakoby vypadl z Shakespearovského dramatu a kulisy jako z "Kabinetu dr. Caligariho". Inu, proč ne? Vytknout se snad dá jen mírná nedotaženost a krátká stopáž. Pro čtvrthodinu navíc by tvůrce neubylo. Hodně zajímavý experiment, který však není pro každého (ani ne moc pro děti). 75%. ()
Z ranku barevných filmových pohádek let padesátých a šedesátých, které se chtě nechtě staly jakýmsi národním klenotem, se tak nějak proti své vůli vyčleňuje Valáškův přepis Erbenova děda Vševěda. Realizace, struktura vyprávění i netradiční výtvarné řešení připomínající soudobé architektonické trendy nejen v architektuře, ale především na jevištních scénách, se jakkoli vymykají klasické představě o romantických hrdinech a pohádkovosti typické pro příběhy z pera obrozeneckých spisovatelů. Valáškova pohádka je naproti tomu ozvláštněna jakousi strohostí, s níž na plátno vstupuje terra incognita poskytující velkorysý prostor zejména zvukové ambivalenci v podání hudebního mága Zdeňka Lišky. Naopak čím zklamat nemá výběr hereckých představitelů v čele se Zdeňkem Štěpánkem v titulní roli a dalšími koryfeji českého herectví oněch let (Lukavský, Záhorský, Krejča, Smolík, Kurandová, Lohniský, neméně skvělý vypravěč v osobě Václava Vosky). Ona nadčasová hodnota této neprávem opomíjené filmové balady se zdá být spíše přirozeným vnímáním světa dospělých, než přijímáním dětské fantazie. Slovo výjimečnost je zde na místě. ()
Studiovým pohádkám často vytýkám umělost a plochost. Pokud se nějaká tomuto verdiktu vzepře, tak je to díky perfektním hercům či příběhu - jako mají Hrátky s čertem, nebo protože svou studiovost velice dovedně skrývá - jako třeba Šíleně smutná princezna. Tahle je první která si z toho udělala nejen přednost, ale rovnou i nejsilnější stránku. Její forma skládající se z precizního grafického stylu, perfektní souhry obrazu a zvuku, a temné, místy až syrové atmosféry určitě nesedne každému, ale náročnější diváky určitě minimálně zaujme. ()
Krásné kulisy, krásně barevně nasvícené. Král volá na slunce: „Stůj! Posvítíš mi na cestu!“ mají tam chybu – slunce se přece nehýbe. Měl zadupat a zakřičet k zemi: „Stůj! Přestaň se točit!“ Nadpřirozené sudičky jsou těžkými soupeři i pro krále. Vesmírná propaganda na Vševěda: „Hvězdo denní.“ Jenže slunce není žádná hvězda. A hvězdy nejsou slunce. ()
Asi více pohádka pro dospělé než pro děti, což v žádném případě nesnižuje její hodnotu. Spíše naopak. Nevšední uchopení klasického pohádkového námětu bylo mimořádným činem i v kontextu doby svého vzniku. Neobvyklá kompozice obrazu, jeho souzvuku s hudbou i suverénní vedení herců přesvědčují o tom, že v tomto případě modernizační osvojení tradičně dětské látky znamená pronikavé obohacení jejího tradičního vnímání. Je škoda, že toto silné dílo není dostupné na DVD nosičích. ()
Galerie (8)
Zajímavosti (1)
- Natáčelo se na hradě Pernštejn. [Zdroj: Filmovamista.cz] (M.B)
Reklama