Pupendo

Když se začne opakovat Holubová s dříve geniálním Duškem a nemají vás čím překvapit, tušíte zradu. Když se ale z Hřebejka poprvé stane otravný rutinér, je to skoro k pláči. S odstupem se tak Pupendo stalo předvojem krize českého filmu, kdy divák při zběžném zhlédnutí obsazení snímků jen málokdy nenarazil na jeden z osvědčených hereckých týmů nebo jejich kombinaci. Když pak taková situace nastane a vy jste otráveni, že vidíte pox-té scénu známou odjinud, nezbývá než čekat, až zase přijde Pavel Liška, rozčísne atmosféru svým nezapomenutelným výrazem a vepřovým hlasem pronese věčné moudro. Komplikovat nudně vystavěné rodinné vztahy volební urnou nebo sochařskou zakázkou, tomu říkám scenáristická bezradnost. Nafouknutá osobitá bublina totiž pořád zůstává jen bublinou. (17.04.2006)

V nejednom komentáři jsem naznačil rezervovaný postoj k tragikomediím a jejich glorifikaci. Ten nadále trvá, ale jedním dechem dodávám, že pánové Jarchovský a Hřebejk jsou čestné výjimky, kteří s tímhle umělým žánrem dokážou pracovat. Jenomže v případě Pupenda mám neodbytný pocit, že objevují už objevené a tak trochu mlátí prázdnou slámu. Pupendo obsahuje řadu scén, které se zapíšou do historie, několik replik, které se zřejmě budou donekonečna opakovat v kdejaké hospodě, tradičně velké příležitosti pro dobré herce... To je všechno fajn a jsem za to moc rád. Jenže pokud znáte Petra Šabacha, tak dobře víte, že když jste četli jednu jeho knížku, jako byste četli všechny. To dovolovalo dvojici J+H čerpat hned z několika titulů a libovolně slepovat jejich fragmenty v jeden film - a to byla možná chyba. Mám prostě dojem, že se nějak nemohli rozhodnout, o čem ten film vlastně bude. Jestli o paralelních světech rodin Márovy a Břečkovy a jejich společné předposranosti, pak tam ale nepatří postava Vladimíra, milostný život Břečky jr. nebo logicky zdůvodněná, ale beznadějně křečovitá scéna s nahou Vilmou Cibulkovou (jinak nic proti jejím půvabům). Ono je to asi v tom, že scénář se mnohokrát přepisoval, některé motivy nabobtnaly a z jiných se muselo ukrajovat. Část už natočeného materiálu jistě spolkla střižna. A kromě toho se mi nelíbí okázale "symbolický" konec. Hřebejk je příliš dobrý režisér, než aby měl zapotřebí lacinou manýru. No, to jen tak na vysvětlenou, proč je to tentokrát "jen" 80 %. Včetně špachtle. (15.02.2005)

Jak jinak - Polívka, Holubová, Dušek - rozdíl mezi tímto, a dalšími, jmenovanými herci obsazenými filmy, spatřuji pouze v tom, že zde více než kdy jindy nevnímám Máru, Márovou a Břečku, ale pořád Polívku, Holubovou a Duška, zdatně jim sekunduje afektovaná a přehrávající Cibulková. A k námětu - koho to ještě zajímá? (21.02.2009)

Docela se stydím, že jsem film viděl až nyní. Samozřejmě se tento snímek naprosto nemůže rovnat s Pelíšky a dalšími skvosty podobného tématu, ale nemá se skutečně zač stydět. Postavy Bolka Polívky, Jaroslava Duška a Pavla Lišky jsou skutečně úžasné. Čas od času se vydaří nějaký žertík či hláška, která se okamžitě musí uchytit. Ve filmu vládne úžasná komunistická atmosféra plná strachu. Přesto se nejedná o nic, co bych měl nepřekonatelnou touhu vidět znovu. Film se nevyvaroval ani nudnějších pasáží. Celkově kvalitní 3*. (31.05.2013)

Hřebejk zpět. Jak je již zvykem skvělý Bolek Polívka a Jaroslav Dušek dominují co se týče mužských rolí tomuto filmu. Bezchybné vtípny hlavně okolo filmového syna Jaroslava Duška. Jeho připomínky jsou chvílemi opravdu tvrdé :). Další lehce retro filmeček z dílny Jana Hřebejka opět nezklamal, ale u mě jsou oblíbenější Pělíšky (ikdyž zrovna tento film nemusím). Dokonalá postava Pavla "IDIOTA" Lišky, za to mu dejte oscara nebo aspon lva :) (25.12.2004)