Nepodepsaný knoflík

I vesnice, kde si lidé, jak se říká, často vidí téměř až do talíře, může občas skrývat jistá tajemství. Příběh jedné "dokonalé vraždy" nabízí poměrně hutnou atmosféru temného lesa, kde se pohybují nejen pytláci. Oldřich Vlach sice s pomocí mladeho pomocníka osvětlí dávnou minulost související s vraždou vyděrače Vodičky, nakonec mu však v ruce jako důkaz zůstává jen "nepodepsaný knoflík". V tom závěru mě sice trošku zklamalo, jak Vlach s oním důkazem nedůkazem naložil, celkově jde ale o určitě nadprůměrnou detektivku. (23.08.2021)

Místo, kde by lišky dávaly dobrou noc, kdyby je nevystříleli pytláci, je svědkem zločinu, který nevzrušuje místní ani forenzní vyšetřovatele. Nastává čas prostého dotazování a bloudění po hospodách, nádražích, lesích a lukách v podání dua šéfík Vlach - elév Zadražil, kdy ten první se něčím neustále láduje jak Pitt v Dannyho parťácích a přitom zamítá teorie svého mladšího kolegy (zřejmě proto, že sytý hladovému nevěří).. Zachycení venkovské atmosféry, uvolněné dialogy a celková civilnost přinášejí své kouzlo, škoda jen toho zbytečně zamotaného rozuzlení. A pana Vlacha žádám, ať vrátí Schimanskemu bundu, pokud možno bez mastných skvrn od salámu.. (13.12.2018)

Nepředstíraná snaha jít vlastní cestou nevyšlapanou polistopadovou stezkou přispěla k nevšednímu diváckému zážitku, na němž se rozhodnou měrou spolupodílel kvalitní scénář. Atmosféra jihozápadočeského okresního města, v němž každý zná tak trochu každého, což platí tím spíš o ještě nepočetnější policejní komunitě. Čas, který na regionu plyne pomalu, v němž všechno, co do něj vnáší pozvolný tok postřehnutelných změn, ovlivňuje v nikoliv zanedbatelné míře protagonista sám. Co v počátku vypadalo jako neumětelství, postupně krystalizovalo právě do této podoby. Prostý příběh vesnické tragédie s až nečekaně hlubokými kořeny se vyjevuje způsobem, který se maximálně přibližuje skutečné tváři opravdového policejního šetření. To, že se tvůrcům podařilo organicky do beztak nesnadného tématu vtělit i příběh specifického lidského i odborného policejního zrání, je dalším úspěchem této mimořádné televizní inscenace. Potěšila i přítomnost dnes ne příliš vídaných hereckých tváří (Jiří Holý, Petr Oliva). Skutečnost, že česká - byť i regionální (provinciální, venkovská) zkušenost - může být zdrojem velkého tématu i silného příběhu mimo dosah eletronických médií a bulvárního tisku, zřejmě zůstane nejtrvalejším přínosem NEPODEPSANÉHO KNOFLÍKU. Knoflíku, který je vlastně popsán do posledního volného místečka. Láskou, laskavostí, vůlí, lidstvím. Tím prostým a neokázalým. (02.08.2008)

Z mě dobrý především díky ústřední dvojici. Na venkov k utahanému kriminalistovi před důchodem přichází elév čerstvě po škole pln akademických vědomostí. Není to však borec z Kriminálek LA, NY nebo odkad, ale z české VŠ. Je to namachrovaný frajírek z města, ale takových znám. Na druhou stranu Vlachova postava je naprosto stejně v našich reáliích uvěřitelná. Kdo by nebyl, to by byli právě ti maníci ze všech těch "Kriminálek" (a že oni zhusta nejsou uvěřitelní ani tam, jakkoli ráda na většinu z nich koukám). I reálie jsou věrné, narozdíl od příběhů, které se odhehrávavají v rádoby bohaté společnosti. Hospoda, stavení, statek, utopenci a klobása. Tempo je pomalejší, ale buduje atmosféru, ale pomáhá i k vývoji vztahu mezi ústřední dvojící. Ano, jedna hvězda je za to, že se jedná o kriminálku českou (čimž chci vyjádřit to, že je lepší než drtívá většina ostatních), ale i tak jsem si to užila. (13.10.2013)

Když jsem to viděl poprvé, ještě dlouho jsem si to pamatoval, o čem to bylo, což se mi u televizních filmů nestává. Není tu ani tak důležitá kriminální zápletka a její rozuzlení, jako spíše našlapaná atmosféra zvláštně nepřátelského městečka s bizarními postavičkami a přitom slušně vykreslenými charaktery i v menších rolích. Skousnul jsem i Oldřicha Vlacha, o němž si jinak nemyslím, že by byl hercem hlavních rolí. (12.07.2012)