Dealer

Postavy, které vám velice rychle přirostou k srdci. Jedná se vlastně o takovou dánskou verzi Kamaráda do deště s tím rozdílem že je to více o držku a jak divák tuší happyend tady nebude mít místo. Refn přesně ukázal že v prostředí (ne)organizovaného zločinu se cítí jako ryba ve vodě. Z postav se mi nejvíce líbil Srbský mafián Milo. (31.05.2012)

surový drogový dánsky akčný film točený dokumentárnym štýlom/kamerou na 35 mm ako debut "divokého" mladého autora, ktorého vykopli za akýsi "priestupok" z NYU, natočený na základe jeho krátkometrážneho predošlého filmu. stupňujúce nepätie, dusivá atmosféra, nebezpečné figúrky a všetko spejúce do nvyhnutného otvoreného konca. špina ulice a čistota kokaínu sa tu miešajú a vytvárajú drsný nočný koktejl. (11.09.2010)

Nikdy ma nijak výnimočne nebavili snímky o drogách, nikdy som nebol na snímky, ktoré si berú na paškál túto sféru. Popravde, z úplnej nudy (nakoľko momentálne nie je čo sledovať), a faktu, že hlavnou postavou je Kim Bodnia, pričom samotný snímok pochádza z dánska, vyznačujúc sa akousi typicky severskou atmosférou, som urobil výnimku. Neľutujem. Snímok až na malé detaily pôsobí naozaj vierohodne a realisticky, no vzhľadom nato, že sa nejedná o moju šálku kávy, nijak mimoriadne som sa "nebavil". V podstate by sa dalo povedať, že som z pohľadu diváka akurát splnil svoju povinnosť a vzhliadol snímok, ktorý je vo všeobecnosti považovaný za jeden z najlepších s danou tématikou. Chuť na sledovanie dvojky, trojky už zrejme ale nenájdem. (08.09.2016)

Podobně jako na většině dánských filmů natočených po roce 1995 lze i na Pusherovi pozorovat jistý vliv Dogmy 95. Není totiž obrazově ani příběhově stylizovaný, nesnaží se zapadat do předem připravené žánrové škatulky, nechce působit dojmem, že je prodej kokainu neskutečně cool. Tento náhled na sedm dní v životě dealera Franka zkrátka více než Scarface připomíná dokument natočený v jedné z dánských ulic. A jako takový nabízí skvělé herecké výkony (třeba Thomas Bo Larsen je ve své krátké scéně feťáka, který dluží 50,000 skvělý) a působí nesmírně realisticky, nelítostně a civilně. Mému srdci je však, narozdíl od sociálnějšího pokračování, z čistě subjektivních důvodů lehce vzdálený. (21.07.2012)

První díl volné trilogie poněkud paradoxně komentuji jako poslední. V době premiéry jsem ho viděl a nechal jsem si ho nyní nakonec, abych si utvrdil nebo vyvrátil někdejší dojmy. Spolu s ním vlastně účtuji s celou sérií a tři hvězdičky dávám za celkový obraz kodaňské galerky. Dealerovi nechybí energie a odvaha ani snaha o autenticitu. Příběh je prostinký. Po jedné spackané dodávce jsou prachy i drogy fuč, zbyl jen nepříjemný dluh u odběratele, který má dost rukou na špinavou vymahačskou práci. To, co dealera shazuje, jsou typicky tarantinovské neduhy, především nedbalá dramaturgie. Režisérovi jde mnohem víc o styl a atmosféru než o vyprávění. Dvojice gaunerů příliš dlouho projíždí ulicemi a vypouští namachrované kecy - vím, že to k jejich charakteristice patří, ale v téhle míře už to silně zavání samoúčelem. Chování postav v některých případech nedává smysl. Co mělo proboha znamenat Frankovo okradení svou dívkou - v ten moment ho sice režisér dostal tam, kam potřeboval, ale jde to proti charakteristice postavy i logice situace. Nechávám sice tři hvězdičky, ale nadšený nejsem. Refn chce spíš bavit a používá k tomu videoklipové prvky tak typické pro tvorbu mladých režisérů 90. let. Jako vážně míněné drama je to příliš mělké a pokud chci být baven, Guy Ritchie si nehraje na žádnou hlubokomyslnou sondu, ale baví účinněji. Tu třetí hvězdičku přihazuji za dvojku velkých jmen severské kinematografie - Kima Bodniu a Madse Mikkelsena. Shodou okolností toho prvního momentálně sleduji o řádku let staršího ve 2. sérii seriálu Most a je to zajímavé srovnání. Celkový dojem: 55 %. (10.10.2015)