Jan Roháč z Dubé

Jan Roháč z Dubé, kontroverzní vlastenecký symbol i filmová adaptace Jiráskovy divadelní hry. Vladimír Borský ochotně podlehl dobovým tendencím, což je na jednu stranu pochopitelné, ale zároveň účelově manipulativní a pokrytecké. Po filmařské stránce bylo dílo znehodnoceno pozdější úpravou do zmatení až znechucení. Kostýmy a kulisy jsou vynikající. Herectví je v naprostém souladu se slintající patetickou náladou. Teatrální patos a plamenné řeči odhodlanosti tvoří veškeré monology i občasné dialogy a jedinou skutečně rozkošnou postavou je nejzarytější národní nepřítel. Pevná víra ve slovanský bratrský svazek, byť dává nějaký smysl, dlouho nevydržel a novodobá germánská invaze konzumu je příkladně rozkladná pro hodnoty i národ samotný. Odhodlání českého národa se skládá pouze z proslovů nenávisti a spekulativního pokoutního prospěchářství. Hlavní postavou je samozřejmě Jan Roháč z Dubé (sympatický Otomar Korbelář) v tvrdohlavé a osamocené póze vzdoru za každou cenu. Za ním stojí oddaní muži: puškař Zelený (Emil Bolek), polský rytíř Výšek Račinský (zajímavý Felix le Breux), bojovník Hrdinka (Rudolf Deyl ml.) a další husitský bojovník Baba (Jaroslav Vojta). Z umírněných vyčuhuje kněz Jan Rokycana (příjemný Ladislav Boháč) a velitel vítězné strany u Lipan Bořek z Miletínka (příjemný Jaroslav Seník). Jak už to u podobně tendenčních filmů bývá, nejzajímavější postavou je vrchní padouch. Zde český král a císař Zikmund (dobrý Otto Čermák) v síle hněvu i intenzitě podávané nepředvídatelnosti a podlosti. Z dalších nepřátel je zde velitel uherských kumánů Orságh (Gustav Ekl), nejmocnější z českých pánů Oldřich z Rožmberka (zajímavý .Jiří Plachý st.) a kardinál Palomar (Vojta Plachý-Tůma). Jedinou výraznější ženskou postavou je Ludmila (Lili Hodačová) ve slepé oddanosti svému otci Roháčovi. Nejrozpolcenější postavou je hofmistr Hynek Ptáček z Pirkenštejna (příjemný Ladislav Kulhánek), Roháčův synovec i nucený pronásledovatel. Postav je mnoho a žádná nemá pro sebe mnoho prostoru k sebevyjádření. Patos, tendenčnost a pozdější zkrácení činí z filmu nebezpečnou slátaninu. Nicméně, jde o první barevný film československé kinematografie. A s touhle nadějí jdu spát. (05.08.2017)

Hluchý a prázdný patos zůstane hluchým a prázdným patosem. To, co kompromituje především, je patos sám. Měli bychom jásat nad přemírou vlastenectví, nad Roháčovou ušlechtilostí, nad tím, jak krásně podle apriorního schématu vše jakoby samo od sebe do sebe zapadá do dobové současnosti. Výsledek je ovšem opačný: namísto nadšení cítíme tíseň, namísto uspokojení znechucení. Přímočará plakátovitost zkrátka odpuzuje. Že Roháčova záležitost podle dostupných výsedků bádání byla mnohem složitější (Sion měl velmi daleko k nedobytnému hradisku), je zřejmé. A že točit takovýmto způsobem je nemožné, rovněž (srovnejme dutý patos ROHÁČE s usebraností a sevřeností ROZINY SEBRANCE nebo uměřeným patosem UKRADENÉ HRANICE). A lépe pochopíme jedinečnost a přirozenost patosu Vávrovy husitské trilogie. A nejen jí, ale našich předků vůbec. Seifertova slova o potřebnosti uměřeného patosu, bez nějž není představitelná připravenost a schopnost k obětem, rozhodně ani dnes nemají být brána - nebo přijímána - jako něco, co se míjí se skutečností. Právě naopak. (28.08.2007)

Historická dráma, ktorej 83minútová verzia vám príde, že trvala minimálne 2 hodiny. Jednorozmerné myšlienky každý pochopí, ale nezáživným spôsobom akým sú podané, sa veľmi ľahko rozpŕchnu vo vetre. Scenár nie je formulovaný dialógovým konsenzom, ale postavený skôr na divadelných prehovoroch, čo ubližuje príbehu. Aspoň, že môžeme obdivovať farebné dekorácie a podmanivé stredoveké prostredie o ktoré sa zaslúžili presvedčivo prešpikované kostýmy. A že som vnímal úsilie postáv, ktoré aspoň hrali srdiečkom. Vďaka tomu nedám **. Director´s cut by bol pre mňa ale smrtiacim koktejlom. (22.01.2014)

Předvoj Vávrovy husitské trilogie. Poválečná manipulace s dílem Mistra Jiráska byla zahájena takřka vzápětí potom, co se k moci dostal profesor a demagog Zdeněk Nejedlý; výrazným způsobem do tohoto páchání zla zasáhla ještě komunistická doktrína, nemající slitování se zavilými odpůrci bolševické revoluce. Této násilné ideologizaci potom odpovídá i důvod, proč se nakonec tento historický opus stal prvním československým barevným filmem vůbec. Zájem byl takřka eminentní a v českých kinech se válčilo za pravdu již dávno před únorovým převratem. Pod Jiráskovým jménem a s kohortou předních levicových herců, kteří se nebáli smočit svá jména ve špíně. Všechnu moc lidu Stalinovi. (13.01.2009)

Ak by sa podobné veci a podobné maniére utlačovaného ľudu diali a používali dnes, väčšina mocensky založeného sveta by to považovala za anarchiu a vraždenie. A pritom je to len staré známe ´´oko za oko, zub za zub´´. No ale dosť politikárčenia, tu ide o jeden zaujímavý a hlavne technicky zdatný snímok, ktorý neviem či utrpel značným skrátením, pretože úplná verzia sa mi nedostala. V konečnom dôsledku je to možno na škodu, možno ani nie, pretože film ubieha svižne a má skvelú ´´štúdiovú´´ atmosféru. Dobový divák musel byť náležite spokojný. (26.10.2018)