Paličova dcera

Další vypláznutý jazyk na všechny, kteří tak zarputile tvrdí, že Lída Baarová neuměla hrát. Naopak si myslím, že tady (opět) předvádí velmi suverénní výkon a co do uvěřitelnosti trumfuje i Zdeňka Štěpánka. Paličova dcera je zkrátka poctivé drama, navíc profesionálně natočené, které ale mohlo být v závěru o něco méně uspěchané. Pak by mu nescházelo vůbec nic. (03.07.2016)

Paličova dcera ve filmovém zpracování Vladimíra Borského je společenskou moralitou s idealizovaným závěrem. Díky svému ukončení s celoplošným prozřením a napravením všech hříšníků dostává film nemotorný punc frašky. Odklon od Tyla je pochopitelný, ale já bych dal přednost příklonu k opačnému směru čistého psychologického dramatu bez smířlivého uspokojení prudérní maloměšťácké morálky. Ale Borský byl uvědomělý idealista a vlastní nešikovnost nevnímal. Silnou stránkou jsou herecké výkony a dramatické okamžiky umí být díky několika jedincům skutečnými vrcholy filmu. Tyl tepal do maloměšťácké morálky z různých stran a nebral si servítky. Hlavní postavou odlehčené morality je Rozárka (Lída Baarová), poctivé mladé děvče z chudých poměrů. Společenská přetvářka, úzkostlivé lpění na třídním rozdělení, důvěřivost a pocit zodpovědnosti znesnadňují život hrdince téměř na každém kroku. Momenty nabytého štěstí mají krátkého trvání a vždy jsou nabourány dalším mrakem nespravedlnosti. Mučednickému sebeobětování nestojí již nic v cestě. Hlavní mužskou postavou je Jan Valenta (velmi dobrý Zdeněk Štěpánek), lehkomyslný a nespolehlivý otec Rozárky a vesnický hudebník bez stálého zaměstnání se slabostí pro alkohol. Je příčinou soužení vlastní dcery, uvědomuje si svoje chyby, ale na nápravu nemá sílu, ani odhodlání. Výraznější postavou je Kateřina Šestáková (příjemná Růžena Nasková), Valentova finančně zajištěná sestra, která i přes počáteční nedůvěru podává pomocnou ruku velkodušnosti. K důležitějším postavám patří také mladý a ušlechtilý nápadník s dobrým srdcem Antonín Jedlička (zajímavý Karel Höger) a ke kořenům a sladkobolnému sentimentu vracející se Čechoameričan Pavel Kolínský (sympatický František Smolík). Z dalších rolí: neoblomná vdova a úpěnlivě starostlivá Antonínova matka Antonie Jedličková (Marie Ptáková), ochotný Kolínského adoptivní syn Prokop (Vladimír Salač), sexuálně nevybitý mlsný kocour, vychytralý a zámožný koňař Podleský (dobrý Jaroslav Marvan), neobratný nápadník a řezník Martin (příjemný Václav Trégl), své plány zuřivě bránicí vdavekchtivá Bětuška Toužimská (zajímavá Darja Hajská), zapálený soudní obhájce (sympatický Vladimír Hlavatý), malé Rozárčiny sestřičky Kačenka (Dagmar Appelová) a Madlenka (M. Karbanová), či usoužená Rozárčina matka Madlenka Valentová (Helena Friedlová). Tylova tvorba je i v kritikách odlehčená, Borského závěr je zbytečně uspokojivý a spravedlivý. Nejlepším momentem je Štěpánek a škodolibá jízlivost. Výraznou změnu morálky se tím bohužel nedosáhne. (18.03.2018)

Stejnojmenná adaptace Tylovy divadelní hry v režii Vladimíra Borského se zařadila mezi nejvýznamnější projevy národní rezistence v prvním období nacistické okupace. Paličova dcera bezesporu náleží mezi to nejlepší, co obrozenecký dramatik stvořil, částečně také proto, že se jedná o komorní příběh s pozoruhodnými lidskými osudy. Borský měl s filmovými přepisy české klasiky již určité zkušenosti a věděl, že Tylovy postavy mohou hrát jen velké herecké osobnosti. Znal úskalí přímočarosti a psychologické jednoduchosti jednotlivých scén a postav. Věděl, že herec musí být s tylovskou rolí dokonale vnitřně ztotožněn, aby nezpochybnil jednoduchou opravdovost předepsaného textu. Přestože se u Tyla jednalo o ryzí realismus, mnohdy jen s náznaky emocí, poskytovaly jednotlivé scény a situace velkou příležitost rozehrát právě to, co bylo autorem jen naznačeno. Proto byla také tradičně jednotlivá jevištní provedení Tylových her tak rozdílná a někdy mimořádně zdařilá. Hercům zůstával velký prostor pro jakousi nepochopitelnou improvizaci, jejímž výsledkem byly strhující projevy citů a osobitých invencí. Borského film je vlastně jakýmsi piedestalem hereckého individualismu v čele s vynikající Růženou Naskovou v roli plátenice Šestákové, která společně se Zdeňkem Štěpánkem, Františkem Smolíkem, Jaroslavem Marvanem, Karlem Högerem i tisíckrát proklínanou Lídou Baarovou předvedla výkon, náležející k vrcholům nejen českého, ale také evropského filmu. (09.03.2009)

Drama chudého děvčete, ve kterém Lída Baarová v roli oné životem zkoušené dívky odvádí paradoxně ze všech herců nejhorší výkon. Hraje toporně a divadelně, a její výkon do filmu už v té době nepatřil. To je vidět i na Štěpánkovi, který je už filmem vyškolen a jevište si do ateliérů "netahá". Film je ale dobře udělaný a Baarová v něm naštěstí "neslízla" všechnu smetanu, takže excelují i jiní, schopnější herci. Proto doporučuji vidět. 70% (15.06.2012)

Další silné charakterní drámo z vesnického a městského prostředí konce 19. století s vlasteneckým odkazem do století dvacátého i jednadvacátého. Jednoduchost scénáře, v závěru padající i do lehké naivity, je kompenzována excelentním herectvím a zmíněným odkazem v postavě mladého Kolínského, jenž nadšeně poznává krásy Čech a volá po střízlivém vlastenectví. (17.07.2016)