Hezké holky

Viděla jsem od pana Chabrola několik filmů (Ženská záležitost, Kloboučníkovy přeludy, Bestie musí zemřít, Nevěrná žena atd.) a v porovnání, jakým dojmem na mne zapůsobily, hodnotím tento snímek za 3*. Upřímně řečeno ničím mě nenadchnul, no na druhou stranu ani neurazil, finále mě překvapilo, bohužel ne příjemně a poslední záběr byl snad z úplně jiného filmu.. (01.04.2024)

Hodně zvláštní film. Přes ten vizuálně noirový úvod (lákání dívek do auta), má člověk povětšinou pocit, že sleduje příjemně rozverný až romantický film v kulisách (povětšinou) noční Paříže. Hodně tomu přitom pomáhá vcelku typická francouzská hudba. A pak se stane něco, co se nemělo stát (ač po tom vysloveném varování o známém pařížském škrtiči z třicátých let jsem něco zlověstného začal tušit). Šílené na tom celém závěru však je, že Claude Chabrol se tváří, jako by se nic vlastně nestalo a do posledních vteřin filmu dá naprosto kouzelný záběr do krásných a rozzářených očí tančící Clotilde Joano doprovázený poetickou melodií.  Filmařsky navýsost kouzelné, ale s ohledem na to, co dané situaci předcházelo, se mi to trošku hůře vstřebávalo. (11.03.2024)

Fajny film, rezisersky mi Claude Chabrol uplne vyhovuje, riesi aj vztahovky, ale len v ramci normy, neukaja sa zmykanim ludskych emocii a taraninami o tom, kto koho moze/nemusi ...... U Chabrola si uzijem nielen kvalitnu reziu, ale aj herecke vykony, exteriery - najma prechadzky po filmovych mestach mam hodne rad. Film zobrazuje zivot 4 bab - ale o tom hovori oficialny text distributora, staci si precitat. Chabrolovi divaci vycitali to, ze vo filme zobrazuje lhatikarsky pozitkarsky zivot mladych ludoi bez vyssich idealov. Z uhla pohladu roku 1960 by to bol ciry priemer, film ale aj po rokoch ma svoju kvalitu - hrala tu napriklad reziserova manzelka Stephane Audran : 72 % (23.08.2020)

Film Hezké holky je poetickou skladbou osobitého černého humoru a metrické básnické rytmiky estetického formátu Nové vlny. Claude Chabrol vymodeloval existenciální baladu mladých žen moderní doby. Touhy, přání a sny jsou v kontaktech s realitou života nuceny k ústupkům a přehodnocování. Pořádá na ně loveckou honitbu, v klínovém šiku seřazeny, vyčkávají na svůj čas maloměšťácké konvence, společenská očekávání, mužská chlípnost a neurvalost i bezradnost v osamělosti a nenaplněností. Existenciální výkřik ve verších kroku černého humoru používá úhledné míry antické velikosti, neodvratnost je řízena znameními předurčeného osudu. Henri Decaë vlévá do kompozice pohybu poezie niterné pocity, naději i úzkost a víří vášní a strachem. Hrdinkou té zlomyslné vůle antického božstva je Jacqueline (pozoruhodná Clotilde Joano), mladá prodavačka. Věří ve velkou lásku, vždyť její víra je podporována na každém kroku. Černý humor nekompromisně utká ze souběhů drobností velkolepý výkřik. Druhou hrdinkou básně je Jane (velmi dobrá Bernadette Lafont), mladá prodavačka. Mužská chlípnost a ten sebevědomě povzbuzovaný chtíč vymezují cestu, přizpůsobení se musí povznést nad možný pocit ublížení. Třetí hrdinkou je zde Ginette (zajímavá Stéphane Audran), mladá prodavačka a spolubydlící Jane. Její představa o úniku z nenaplněné bezútěšnosti obyčejného života musí nejprve překonávat obavy z veřejného zostuzení, inu moderní popkultura udává směry. Hlavní mužskou postavou je André Lapierre (velmi příjemný Mario David), osamělý motorkář a ta mužná ochranná ruka v nejvhodnějším okamžiku. Základní živočišný instinkt slaví své vítězství. Z dalších rolí: čtvrtá, další mladá prodavačka se svým ústupkem výhodného zasnoubení, Rita (Lucile Saint-Simon), stařičký a mlsný majitel obchodu spotřebního zboží Belin (Pierre Bertin), důstojná pokladní obchodu s netradičním fetišem, paní Louise (Ave Ninchi), Ritin výhodný snoubenec Henri (Sacha Briquet), sebevědomý chlípník neurvalých způsobů Marcel (Jean-Louis Maury), jeho ve všem spolehlivý kumpán Albert (Albert Dinan), Janina známost a mladý voják Ernest (později slavný režisér a producent Claude Berri), v citech neúspěšný doručovatel (Serge Bento). či Henriho upjatější rodiče (Gabriel Gobin a France Asselin). Hezké holky jsou básní, důvěrně stylizovanou estetikou a rytmem Nové vlny. Film je obratný ve skládání slok a směrech energie i pohybu, je přímým svědkem bezútěšnosti i osamělosti a zlomyslně nechává vyniknout nadhled černého humoru. Jedinečná existenciální poezie! (02.08.2020)

Komentář obsahuje spoiler! Počátek 60. let a zlatá léta nové vlny ještě zastihla Clauda Chabrola ve fázi, kdy jeho filmy mohou být klasifikována jako "drama, ve kterém dojde k něčí (násilné) smrti", na rozdíl od pozdějších "napínavý thriller s vraždou". Filmy o lidech vs. filmy o vrazích. Vrah v tomto filmu tu vystupuje spíš jako tajuplný a nebezpečný prostředník osudu, než jako samotný zdroj žánrové (thriller, krimi) filmové zábavy. Navíc je nositelem metaforického významu, který dodává na ceně celému předchozímu příběhu. Ten by se sice podle mě obhájil i sám o sobě (pokud jako já milujete přeplněné svítící boulevardy Paříže v podání nouvelle vague, a samozřejmě i Pařížanky...), ale smrt hrdinky nám tragicky i cynicky ukazuje, že neexistuje žádná třetí alternativa mezi povrchní přelétavou láskou (či trvalejší láskou, avšak s notnou dávkou konformismu), a pravou osudovou láskou. A viděli jsme, jak ta druhá dopadá. (22.05.2014)