Gamlet
Obsahy(1)
Grigorij Kozincev se chopil klasického Shakespearova dramatu s velmi osobitým a netradičním pojetím. Jeho adaptace ostatně nebyla ve své době jednoznačně přijata a rozpoutala řadu diskuzí na téma pietního vztahu Shakespearova dramatu a jeho filmového zpracování. Kozincev se rozhodl základní myšlenku i ústřední postavu důsledně oddramatizovat a zbavit divadelně nadneseného patosu. Jako základ svého scénáře zvolil prozaický překlad Borise Pasternaka, čímž hamletovské téma dostalo přirozeně narativní epický ráz. K tomu přispělo také zasazení většiny scén do přírodních exteriérů. Film nepostrádá dramatické napětí a divák sleduje vývoj tragédie téměř jako detektivku. Kozincev pak výrazněji posunul také své pojetí postavy Hamleta. Hlavní tragédie vychází z hrdinova rozporného vztahu ke společnosti, do pozadí je však poněkud odsunut vnitřní rozpor Hamletovy osobnosti. Herec Innokentij Smoktunovskij dánského prince představuje jako chladného a rozvážného muže, jako civilní postavu, která odráží úvahy a jednání člověka doby vzniku filmu. Využívá střídmých, nepatetických gest, s civilní dikcí pronáší známé monology, přesto ale dokáže velmi intenzivně vystihnout (ztvárnit) sílu, se kterou se vzpírá osudu. Působivost filmu pak dotvářejí sugestivní, malířsky komponované obrazy kameramana Jonase Gricijuse i využití hudby Dmitrije Šostakoviče. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (20)
Jednu z mnoha adaptací klasické Shakespearovské hry natočil roku 1964 i Grigorij Kozincev. Jelikož jsem ještě neměla tu možnost vidět i jiná zpracování této látky, nemůžu srovnávat, každopádně tato adaptace u mě položila laťku hodně vysoko. Může za to i výborné obsazení herce do hlavní role Hamleta. Innokentij Smoktunovskij je hvězda první třídy a když už kvůli ničemu jinému, aspoň kvůli jeho hereckému výkonu by byla škoda si tuto adaptaci nechat ujít. Naštěstí to však není pouze on, co činí ruského Gamleta natolik výjimečného. I ostatní herci, scéna a vůbec Kozincovo podání divadelní klasiky přispělo ke konečnému výsledku , který skýtá skvělý divácký zážitek. ()
Považoval som za vhodné pozrieť si i Kozincevovu verziu Hamleta. Neviem aký mal tvorivý zámer s najlepšou Shakespearovou hrou, viem iba, že do začiatku mal k dispozícii Pasternakov preklad a Prokofievovu hudbu. Pozdávali sa mi dekorácie, menej som bol spokojný s hercami a výrazne mi chýbala atmosféra, pretože väčšina diania bola prvoplánová, povrchná. Najviac ma však rozladila ruština, i keď to nemôže patriť k výhradám. Vidieť Gamleta v ruštine mi pripadalo, ako vidieť Winnetoua v maďarčine. Odradilo ma to od zvedavosti, aké asi sú ďalšie verzie. ()
"Hamlet" na ruská způsob? Jak se ukázalo, proč ne. Funguje to a to jak proto, že je to velmi dobře zahrané, tak i proto, že jsou skvěle zvládnuté kulisy. Neupustilo se od divadelního pojetí, není to zbytečně rozmáchlé, naopak, zůstává zde důraz na myšlenku, která je v této tragédii zásadní. Tohle se Rusům povedlo. ()
Až k neuvěření, tak monumentálně pojatý film dovedou opravdu jen Rusové. Nemám rád modernizování klasiky, přesazování her do jiných dob, ale tohle - to je zářná výjimka. Mohutný nedobytně působící hrad, vojáci jak z třicetileté války, móda na pomezí renesance a baroka, nic z toho mi neurazilo. Naopak! A perfektně vybraná hudba od velkého mistra, jedna lahůdka za druhou. Jen snad jedna malá drobnost - Stepan Oleksenko jako Laertes mě zklamal, díval se jako nějaké hloupé tele, takže jsem si na jeho místě představoval Borise Rösnera, který Laerta ztvárnil v nezapomenutelném Hamletovi o něco později (1982). ()
Kozincevův Hamlet je kostýmy a rekvizitami zasazen do renesanční doby (oproti Branaghově verzi s uniformami, jejichž styl spadá do 19.století). Tím se nabízí jeden výklad textu - Hamlet jako představitel renesančního člověka... Smoktunovsého výkon je strhující a opět úplně jiný než výkon Branaghův. Zajímavé je upozadnění skutečnosti, kterou Branagh naopak velmi akcentoval - Elsinor (potažmo celé Dánsko, celá Evropa) jako vězení. Kozincev několik zásadních scén "přesazuje" ven - mezi nimi i klíčový monolog "být či nebýt". Při tomto monologu stojí Hamlet na břehu moře, které symbolizuje nekonečnost pochybostí a neprobádanost končin smrti. Syntéza obrazu a textu je v této scéně strhující... Každá generace má svého filmového Hamleta (pokud budu mluvit za dnešní mladou generaci, bude jím zřejmě Halmlet Branaghův), přesto je Kozincevova verze nezapomenutelná a silná. ()
Galerie (70)
Zajímavosti (1)
- Maketu Hamletova hradu postavili pracovníci Lenfilmu a studenti tallinnské Stavební školy č. 1 na skalních stupních útesu Türisalu v katastru estonské vesnice Vääna-Jõesuu. (MeGab)
Reklama