Bio Ráj

Ups, žádná sláva. První polovina filmu je dokonalá - malý uličník Toto, jeho přísná matka a shovívavý Alfredo, dojemný příběh. Jenže pak Toto vyroste a s tím se vymění i herec, a najednou je konec, dojemný příběh vystřídá nuda, film drží pohromadě jen díky Noiretovi. Totův vztah k Elen je předvídatelný, nezajímavý a hlavně až neskutečně sentimentální. Trocha sentimentu samozřejmě neškodí, ale když je ho moc a režisér ho nezvládne, je to špatně. Konec je pak už jen režisérova vypočítavost (heh, nechápu, co na tom všichni vidí). A co mě udivilo nejvíce, byla Morriconeho hudba - typický nasládlý průměr. Škoda - za první polovinu filmu bych v klidu dal 5*, jenže to by druhá polovina nesměla vypadat tak, jak vypadala. (12.07.2007)

Nevím, ale vždycky budu milovat filmy, které mají přes 2,5 hodiny a jejich tempo vyprávění je velice pomalé. Tak jim i odpustim pár nedostatků a pár míst koketujících s nudou. Přesto bych si dovolil to doporučit všem, kteří mají rádi citlivý příběh o vztahu mladého kluka s mentorem. (28.10.2008)

Melancholická vzpomínka na jedno malé kino v italské vesničce. Italský dabing je pohromou pro film (alespoň pro mě). Nic převratného kromě citově vydírajícího konce. Zklamání. (08.09.2011)

Bohužel jsem viděl director's cut, teď nezbývá než zapomenout a za pár let kouknout na cinematic verzi. (26.01.2014)

Nedokáži se rozhodnout, jestli tu větší prim hraje slovo nostagie nebo kýč. 9/10 PS: Proč mám pocit, že se tu mocně inspirovali Pelíšky? Venkovní promítání, Proletáři všech zemí apod. (06.10.2015)

Vidieť tento film a zomrieť.... Filmová pocta láske, priateľstvu či filmu ako takému. Krásne, dojímavé, zlaté. Nepamätám sa na detského herca, ktorý by podal tak sympatický výkon ako predstaviteľ malého Tota. 10/10 (05.09.2008)

Trochu příjemného kýče nikdy neškodí... čtvrtá hvězda je v tomto případě pouze a jenom za Phillippa Noireta... (11.03.2009)

Poetický, dramatický a veselý film plný životního moudra - povedený od začátku až do konce. Italsko francouzská spolupráce je ve snímku více než patrná, a to já můžu. Film je plný bezstarostného života a radosti, a tak nějak to na vás všechno srší, takže si film v pohodě užíváte. Závěrečná pointa je velmi zdařilá a nápaditá. Co dodat, hudba Morriconeho je jako vždy VIP, malebné prostředí - radost pohledět, herecké obsazení je přímo hvězdné a námět ještě lepší - to vše v jediném filmu. Bio Ráj si právem vydobyl prvenství v oskarovém klání. (18.01.2012)

Nuda k posrání #64. Viz Osvícení. 50% (11.07.2017)

Nejkrasnejsi vzpominka na stary casy, at byly jakykoli a kdekoli, a asi největši pocta samotnymu filmu, kterou kdy kdo natocil. Zazrak. (04.11.2006)

Prekrasna nostalgicka jazda do detskych cias a do sveta, kedy navsteva kina bola este Udalostou. (05.06.2007)

47. Zlatý Glóbus za rok 1989 - cena (1) - *Nejlepší cizojazyčný film - Itálie (15.12.2008)

U tohoto filmu se to asi už stalo klišém, ale přeci: "Největší možná pocta filmu." (10.09.2009)

Skutecna pocta filmu, tento snimek. Prostredi Sicilie je kouzelne, Cinema Paradiso dodava, vcetne rezie neuveritelnou atmosferu ( v tom byli italove vzdy mistri ). Velmi citlivy film o zivote kluka a jeho vztahu k biografu, pratelstvi k Alfredovi a lasce v italskem zapadakove. Vyborne herecke vykony, skvela rezie a hudba delaji z tohoto filmu velkolepe dilo. Mozna by filmu neskodilo, kdyby skoncil Alfredovym pohrbem, i tak si zaslouzi muj obdiv a plny pocet. (06.11.2011)

Milý a příjemný film o lásce nejen k filmu. Viděl jsem pravděpodobně tu správnou verzi, protože se mi líbilo,jak se hrdinové chovali. Alfréd v roli mentora byl skvělý a Salvotore se mi nejvíc líbil jako malej kluk, jeho stará verze ve mě evokovala Colina Firtha, nevim proč. Chápu jeho dojetí v závěru, za mnou ale nepřišlo, i přes to uznávám, že mě tenhle příjemnej film nezklamal. (08.04.2013)

Krásně natočený film, který osloví všechny, ale dá o něco více mužské části diváků. Je to díky klukovské poetice, která vládla úvodní třetině, při níž si nešlo nevzpomenout na Malénu. Malý Toto sice nepropadl kouzlu zralé ženy tak, jako Renato, ale svou klukovskou lásku k filmu prožíval stejně intenzivně. Druhá třetina byla v duchu romantiky. I ta patří do života mladého muže. Pro mě trochu slabší pasáž, ale na ni navazující poetika stáří, měla o to větší sílu. Dřív nebo později přijde doba, kdy něco říkat, nebo mlčet, vyjde nastejno. Tak je lepší být zticha. Pravil starý Alfredo. Ano, ale než ta doba přišla, sledovali jsme, jak důležitý je v životě kluka a později mladíka mužský vzor, mentor v podobě otce, děda, strýce. Přestože to bylo jen formou verbálních šťouchanců, výtek a rad, ovlivnil Alfredo Totův život obrovským způsobem. Což vidíme v poslední třetině filmu, kde nastupuje poetika života, prodchnutá nostalgií. Proplachovač očních kanálků, tlumič cyniků, vzor všech konců podobných příběhů. I když jsem si byl jistý tím, co bude na kotouči filmu, dojetí se ubránit nešlo. Ta bezelstná symbolika vytvořila krásný vzkaz. Každý chlapec potřebuje svého Alfreda, aby z něj vyrostl zdravý muž. Bohužel je to dnes tak, jak to je. O to víc je tento film cenný. Stal se z něj i příběh o tom, oč jsme jako společnost přišli. PS: hodnocena standardní verze, jsem si jistý tím, že prodloužení by bylo na škodu. Tohle není Pán Prstenů 😉. (14.01.2024)

Tento film v dospívání zásadně ovlivnil můj budoucí filmový život... (18.01.2009)

Na své cestě životem se člověk tak dlouho dívá stále vpřed, až se jednoho dne začne ohlížet, jakou cestou to vlastně šel. To je prostě věkem. Pak nastane čas vzpomínat a být sentimentální. A o tom je tento film. Já netvrdím, že občas nevzpomínám, na můj vkus až dost, ale tohle je i na mne moc. Řeka patosu, která mne na dvě hodiny zaplavila, podpořená emotívním hudebním doprovodem, by vymáčkla slzy i z žulového kvádru. Po celou dobu jsem bojoval s nutkáním to vypnout, a nevypnul v očekávání, že se něco stane. Nestalo se nic...50% (07.11.2013)

Opravdu krásná a dojemná pocta filmovému řemeslu a návratu člověka ke svým kořenům. Nádherně plynoucí film, který ukazuje, že láska k filmu kvete i v tom nejzapadlejším městečku někde na Sicílii. Krásný exkurz velkou částí filmových dějin a kultury kina obecně. Tornatore je pro mě jedním z velikánů italského filmu a většina toho, co vytvořil je opravdu vynikající a láska s jakou přistoupil k Bio ráji z celého filmu naprosto sálá. (29.11.2017)

Tak jsem si splnil svůj velký filmový sen a konečně jsem zhlédnul tento jedinečný klenot světové kinematogarfie a to dokonce v Director's cut verzi. Co říci k mým dojmům? Zkrátka nádhera, nádhera, nádhera. Tak krásný, s citem a laskavým humorem natočený snímek se opravdu jen tak nevidí, vlastně je svým způsobem zázrak, že něco tak skvostného a přitom nepodbízivého mohlo být vůbec realizováno. Proto si takových snímků, jako je Bio Ráj, opravdu važme. (24.01.2005)