Árie

Příklad ryzí postmoderny. V tomto výjimečném případě však je pro mě postmoderna akceptovatelná, protože organicky vychází z celého projektu: 10 árií, 10 pojetí, 10 režisérů. V zásadě nešlo (na rozdíl od obdobného, avšak animovaného snímku L´Opéra imaginaire) o to, ilustrovat konkrétní árii, natož konkrétní operu. Ukázalo se však, že postmodernistická volnost (a svévolnost) vedla spíše do slepé uličky - jako v případě rádoby "komicky" ztvárněného Verdiho Rigoletta pod taktovkou Juliena Templa. Ani Ken Russel s nejslavnější (bohužel, už reklamně profláklou) árií Nessun dorma z Pucciniho Turandot se zrovna dle mého názoru nevytáhl a jeho prvoplánová, maringotkově nablýskaná verze mi skutečně hodně vadila. Ostatní bylo dobré, Therese Russell v uniformě albánského krále Zoga (opět čirá postmoderna) rozkošná. Za nejlepší pokládám Altmana a jeho sarkastické Les Boreades (Jean-Phillippe Rameau) - tentokrát nikoli coby postmoderna, nýbrž pronikavý symbolický výjev ze špinavého, prohnilého rokoka (důraz na genitálie a sekundární pohlavní znaky je v tomto případě navíc hrozivě aktuální - včetně dalších sociálních konsekvencí). A dojala mě Depuis Le Jour z opery Louise (G. Charpentier), jak ji minimálními prostředky vystřihl r. Derek Jarman - ano, sice na hraně sentimentality, avšak stylově čistě a se dvěma dokonale vybranými představitelkami - starou, leč zářící dámou Amy Johnson a mladičkou, samozřejmě zářicí Tildou Swinton. - Ke špičkové hudební stránce pochopitelně nelze mít jedinou výhradu. Navzdory podnětnému uměleckému zážitku však nedávám plný počet bodů, poněvadž ten si zaslouží už výše zmíněná L´Opéra imaginaire. (26.04.2011)

Těžko hodnotitelné - operní árie jsou něco tak neuchopitelného, že jejich působení na každého jedince je diametrálně odlišné. Další otázkou je, zda vůbec jde tuto hudbu zmuchlat, prohnat dráty a reprodukovat pomocí televize. Na druhou stranu kladně hodnotím odvahu režisérů typu Altmana či Godarda... a také telefonát Woodymu. :-) (03.01.2008)

Un ballo in maschera (N. Roeg) * ; La Forza del Destino (Ch. Sturridge) *** ; Armide (J.-L. Godard) * ; Rigoletto (J. Temple) *** ; Die Tote Stadt (B. Beresford) *** ; Abaris ou les Boréades (R. Altman) *** ; Tristan und Isolde (F. Roddam) *** ; Turandot (K .Russell) **** ; Louise (D. Jarman) ** ; Pagliacci (B. Bryden) ** (29.11.2011)

Ještě mi běhá mráz po zádech z té poslední árie, kde John Hurt otevíral pusu, ze které mu zpíval Enrico Caruso. Nádhera a mrazení, sehnal jsem to na DVD v USA za 64 US Dollars, clo za 223 Kč, ale ta krása za to stojí. Kvalita, remastered Dolby Digital 5.1, nahé Bridget Fonda, Elizabeth Hurley i jiné plus ta hudba, ta nádherná hudba, která tu přetrvá až my tu nebudem. Mladičká Tilda Swinton, nedostala náhodou loni Oscara? Tady jí moc nebude a už září stejně jako umění všech zúčastněných - co se udělá z radosti a krásy, to přetrvá věky. (05.04.2008)

ᴰⁱˢ ˢʰⁱᵗ ᵐᵉʲ ᵏᵒⁿᵗᵉʲⁿ ˢᵃᵐ ᵒᶠ ᵈⁱ ⁱⁿᶠᵒʳᵐᵃᵗⁱᵒⁿ ʲᵘ ʷᵒⁿ'ᵗ ᵗᵘ ⁿᵒᵘ ᴶᵘ ʰᵉᵛ ᵇⁱⁿ ʷᵒʳⁿᵈ Naháči? Nevím proč, ale ve většině se prostě lidi jen svlekaj.. Hele asi jsem nepochopil ani jedno z těch děl.. Ale aspoň si shrnem pár interestink, první začnem s nějakým carem, co je asi holka nebo já nevím, chtěj ho odkrahnout, ale on ona přežije, pak něco černobílýho, posilovna byla celkem okej, tu jsem možná i trochu pochopil, dvě slečny pucují všechno, ne jen cvičební pomůcky, nahé. Přeskočíme další hrstku divných a dostaneme se na klenot Ufo žena, je tam žena, pak ruka, nakonec nějakej černoch i když teď mě napadá, že jsem možná dvě domotal do sebe.. No černoch je ohaklej drahokamy, což jsou snad nakonec rány po nehodě, pak je tam pár, co projíždí město a nakonec jsou ve vaně s trochou krve, ještě nekončíme.. Na úplný konec je tam takovej týpek se zmrzlinou na hlavě, který tím pravděpodobně provází. :)  (21.09.2021)