Kytice

Kytici Karla Jaromíra Erbena jsem si mezi vší tou povinnou četbou, kterou nás učitelé zásobovali, poměrně dost oblíbil, a to nejen díky skvělé zvučnosti Erbenových textů (snadno se to učilo nazpaměť…), ale hlavně kvůli celkovému hororovému nádechu a rázným pointám jednotlivých balad. Tento literární skvost rozhodně není nejsnadnějším materiálem pro filmovou adaptaci, sice nabízí spoustu příležitostí pro tvorbu nádherných obrazů, zároveň je však vzhledem k narativní strohosti balad obrovskou výzvou pro filmového vypravěče. F.A. Brabec bohužel není kdovíjakým vypravěčem a v Kytici se omezil na pouhou vizuální interpretaci s mechanickým drmolením veršů. Je znát, že tvůrce je především kameraman, proto se snaží neustále opájet obrazem, využívá optických triků a kýčem prolezlých aranžmá, přičemž se mu v tom všem ztrácí jakákoliv dramaturgie. Brabec rezignoval na poctivé vyprávění a pokud se snaží být sofistikovanější, je to ve výsledku spíše k pousmání, viz propojení jednotlivých balad skrze postupně zhasínající svíčky – v tomto ohledu jsem se cítil velmi ošizen. Některé části filmu jsou na český film nezvykle pohledné, u Svatební košile jsem si vzpomněl na dílo Juraje Herze, u Dceřiny kletby jsem obdivoval práci s pohybem kamery (kamera otřásající v rytmu bubnů, které zase napodobují tlukot srdce…to je pro mě vrcholný moment celé Kytice) a i ten podvodní svět ve Vodníkovi mě celkem uspokojil. Z filmové Kytice se tak stala pouhá manýra – stín velkého díla. Značně nevyrovnané herectví, které je navíc stěžováno veršováním, a některé technicky nezvládnuté momenty (+celá zvuková stopa – dialogy trhaly uši), jako je například vražda ve Zlatém kolovratu, kdy se místo do oběti bodá do vzduchu, výsledné zklamání jen prohlubují. Lépe by celá adaptace dopadla, kdyby se z balad vzal jen námět, rozepsaly se normální dialogy, neboť zvolený otrocký přístup se příliš neosvědčil. Navzdory všem záporům se však jedná o zajímavý experiment dokazující, že by i hororový žánr mohl koexistovat s českými reáliemi. (18.10.2010)

Po návštěvě hřbitova ve Velharticích, podle kterého napsal Erben svoje Svatební košile, opět jiný zážitek, ale jako vždy dokonalý. Jediné, co bych vyčetla, je naprosté pozměnění a zmrvení významu balady Štedrý den. Jinak dokonalé dílo ve všech směrech, řekla bych takový český Klan létajících dýk. Také jeden z mála filmů (snad jediný), kde akceptuji Aňu Geislerovou. A Jiří Schmitzer je nejlepší mrtvola na světě. Hned po Rodenovi. ♥♥♥ (19.11.2006)

Snová vize každé klasické předlohy je velice individuální a éterická záležitost a je nabíledni, že si jí vytváří každý čtenář ve svém nitru, považuje jí za svůj duševní majetek a těžko se smiřuje s vizí někoho druhého. Tím neochotněji s vizí umělce, pokud se zrovna nepřiblíží té jeho.. Nechci ani domyslet, co by s Kyticí provedl kdokoliv jiný, než takový mistr kompozice, dynamiky a bizarního oka, jakým je F.A.Brabec. Kritizovat technické disciplíny by proto bylo ode mne ještě větší odvahou, než od režiséra Kytici natočit. Malé zklamání je pro mě jindy skvělý Karel Roden, který svojí trapnou artikulací a frázováním svou postavu degradoval na komickou a to v básni, která by měla být ta nejděsivější a role Polednice, která má sice plachetku, hnáty křivé, ale měla by být malá a Polívka má bezmála dva metry. Jistě se dočkáme dob, kdy bude hrát Popelku, Barunku nebo Marušku Kudeříkovou.. (05.07.2009)

Odmyslím-li si Erbena, tak zvláště v kontextu české tvorby se na to nekouká zle. Fatální je ovšem podle mě právě ono důsledné spojení obrazu a hereckých výkonů s odříkávání Erbenových veršů. Pokud, voice-over by byl daleko vhodnější, ale ze všeho nejlepší by podle mě bylo převedení básní do filmové prózy. Látka by získala větší odstup, a daleko větší prostor by tak dostal nejen sám režisér s herci, ale především sám divák. Jinak tohle spojení zákonitě nemůže fungovat a uvidíme, jak si s ním Brabec napodruhé poradí v "Máji". (09.04.2007)

Převést do filmového děje báseň - byť epickou - je těžké. Pojednat tak celou nikoliv útlou sbírku je ještě obtížnější. Zvládnout své předsevzetí tak, aby oslovilo i jiné a vnuklo jim pocit, že čas, který tomuto nekomerčnímu filmu věnovali, nebyl zmarněn, to už přesahuje tvůrcovo nejsmělejší očekávání. Osobitá kamera, zvláštní typ prostředí dokonale dotvářející prostředí té které básně, stroze sevřená, avšak nezkreslující autorova adaptace básnických textů, to všechno jsou baterky, to všechno se nabízí potenciálním divákům. Přes určitou rozkolísanost ztvárnění některých básní se jedná o film hutný a divácky vděčný. V kontextu devadesátých let jde určitě o dílo, které je víc než vycpávka na jeden večer. Je to tak trochu také STŘÍBRNÝ VÍTR, v němž pohádka nic nepředstírá a skutečnost o to více nabízí. Precizností svého provedení i promyšleností záběrů a kreseb se obrozenskou KYTICI podařilo přiblížit i mladším divákům. Za unikátní lze označit vodní scény VODNÍKA. Přízračný svět erbenovských balad ožívá, český horor kořenící v slovanském dávnověku máme náhle před pčima. Jinak řečeno: Zážitek, který se jim naskýtá, stojí za to. (05.11.2007)