So weit die Füße tragen
Biele peklo
As Far as My Feet Will Carry Me
As Far as My Feet Will Carry Me
Obsahy(1)
Píše se rok 1944 a německý nadporučík Clemens Forell odjíždí vlakem z Bavorska na východní frontu. Na nádraží se loučí s rodinou a manželka mu přitom sdělí, že čekají další dítě. Forell slibuje, že se do vánoc vrátí, ale místo toho je jako válečný zajatec v Sovětském Svazu odsouzen na 25 let nucených prací v Gulagu na nejvýchodnějším cípu Sibiře. Forell s mnoha dalšími německými zajatci je transportován vlakem v nelidských podmínkách na Sibiř a dopraven do Gulagu, kde těží v dolech. Již po příchodu do Gulagu je konfrontován se zástupcem velitele Gulagu. Forell vzpomíná na svoji rodinu a když se mu naskytne příležitost k útěku, využije ji. Byla to však nastražená léčka a Forell i ostatní vězni jsou za to tvrdě potrestáni. Forellovi se však záhy naskytne další příležitost k útěku a to díky pomoci německého doktora, který zde ošetřuje nemocné a raněné. Pomocí něj se mu útěk podaří a pro Forella tím začíná strastiplná pouť přes celou Sibiř domů. (retrix)
(více)Videa (1)
Recenze (334)
Toto bolo podľa skutočnej udalosti? Je to také sladké, až sa tomu nechce veriť. Príbeh zo sibírskeho gulagu by mal byť podstatne drsnejší až dychvyrážajúci, toto mi pripadalo, ako by to natočilo Disneyho štúdio, hlavne vzhľadom na ten koniec. Nehostinný Sibír vôbec nevyzerá nehostinne, ale ako lúka pri mojom dome, keď je von -2C, alebo ako keby to bolo točené v štúdiu, žiadnu zimu z toho necítiť. Posadnutosť súdruha poručíka je dosť zvláštna, ale na svete je plno exotov... ()
Výborně zpracovaný snímek, kde možná jen stopáž po úniku z lágru, mohla být asi přeci jen kratší. Hodně je tu diskutovaný konec scény na mostě (takhle by se to určitě nestalo a hlavně nevěřím, že by se ruský důstojník až takhle moc hnal za jednou osobou) a následný návrat domů. Je to sice dojemné a happy end jak má být, ale sedí mi to více než konec podobného snímku ÚTĚK ZE SIBIŘE. Jinak je film napínavý, ukazuje strašlivé podmínky nejen při transportu, ale i v samotném táboře a lidskou sílu jedince (výborný herecký výkon) jít za svobodou. Ač je Sibiř krutá, je přírodou nádherná. Jeden z lepších německých filmů. ()
Jarek Haxnavica to sepsal též, a to podstatně stručněji: Du du du, du po ledu, a dopředu du, a dozadu du! Du du du, du po ledu, a dopředu du.....Byť již léta tvrdím, že nácíček nemá právo si postesknout, neb měl zůstat sedět doma na prdeli a ne se srát do zbytku světa, tento film jednomu vtlačí do mysli i trošku toho soucitu a pochopení. Doporučuji však navařit pár barelů kávy a pod oční víka zarazit sirčičky. Jinak přijdete o velkou část potulky wehrmachtmanna po sajůzu! Né, že by to vadilo. ()
Originání překlad odriginálního názvu, no ne? :) Ale film dobrý. Těžko uvěřit, že někdo prošel celou Asii, nějakejch 14 000 kiláků, jen aby se dostal z gulagu do rodného Německa. Ale víte co? Oni ty ostatní germáni co makali v tom gulagu byli nakonec doma dřív než ten co utekl, kvůli Rusko - Německým dohodám. Vtipný ne? ()
Rozhodně zajímavý počin o nezdolném lidském odhodlání a touze po životě ("žádné utrpení není věčné"), který ovšem rozmělnila jeho vlastní mamutí délka, ideová nevyváženost obsažená ve formální výpovědi a pár vyloženě stupidních okamžiků a za vlasy přitažených scén. Fortelní " a jéje" je zakopané hlavně v infantilním zakončení, které celou Forellovu anabázi nakoplo do neskutečně uslzených a na city útočících výšin made by Továrna na sny. Podobně kolísavých kvalit jsou po celou natahovanou stopáž i hudba, scénář a kamera. Na jazyk se mi tedy dere otázka: Kde je to pověstné německé lpění na přesnosti? Neubráním se pocitu, že mohlo být skutečně mnohem lépe... 3,5* ()
Galerie (43)
Zajímavosti (16)
- Film je natočen na motivy stejnojmenné knihy, kterou napsal Josef Martin Bauer. Kniha vyšla i v ČR pod názvem „Kam až mě nohy donesou“. (Dragoni)
- Natáčanie začalo 4. februára 2000 a skončilo 14. januára 2001. (MikaelSVK)
- Děj se odehrává v gulagu na nejvýchodnějším cípu Čukotky – tzv. Čukotstrojlag. (Octopus6.1)
Reklama