Režie:
Zdeněk TroškaScénář:
Pavel ŠkapíkKamera:
Jaroslav BrabecHudba:
Miki JelínekHrají:
Yvetta Blanarovičová, Jana Krausová, Lucie Bílá, Jan Novotný, Michal Dlouhý, Venuše Humheyová, Eva Lecchiová, Petr Burian, Jana Šedová, Rudolf Kubík (více)Obsahy(1)
Podzim 1989: Student Petr Soukup se ničím podstatným neliší od svých spolubydlících z vysokoškolské koleje. Bouří se proti režimnímu konformismu rodičů, prožívá aktivně své lásky i svoji účast na studentské stávce. Autoři dodatečně zapojili do roztočeného filmu reakci na aktuální politický vývoj. Původní námět se vytratil, zobrazení listopadových událostí je povrchní a nepřesvědčivé. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (44)
Zkouškové období je ten typ filmu, který se snaží na pozadí nějaké výjimečné doby vypovědět o něčem hlubokém a niterném, ale v konečném důsledku je Troškův film takřka o ničem. Snímek, který je těkavější než i ta nejméně stabilní lahvinka nitroglicerinu a kde se Yvetta Blanarovičová v jednom kuse válí nahá, jednoduše nemůže být dobrý. Jediným a zároveň posledním plusem je zdárně vykreslená atmosféra studentských bouří 1989. Škoda, že zrovna tento film se chlubí tím, že jako první nějakým způsobem reflektoval homosexualitu v českém filmu, neboť tenhle debut se ani zdaleka nepovedl. ()
Tady se to stalo! Ve Zkouškovém období proběhl Troškův filmový coming out. Od začátku do konce to nedává absolutně žádný smysl, ale poprvé je jedním z hlavních témat nějakého českého snímku homosexualita. Bohužel od té doby Troška rezignoval na tvůrčí ambice a začal točit uřvané pohádky a komedie plné odkazů na falus. ()
Drama, které je po delší dobu své stopáže komedií pro mladistvé. Když pominu nikdy se neučícího vysokoškoláka, jenž libovolně střídá ženy podle místa výskytu, a má nesmírně pozitivní vztah snad ke všem dětem a homosexuálům v okolí, byla to blbost, ale popravdě řečeno místy docela zábavná. Několik opravdu vtipných „vejšplechtů“, scén, které byly a neměly být k smíchu, odzbrojující amatérimus v podobě Bílé…až člověka zklame, že film později začne hrát na vážnější notu (a to samotné naroubování předzvěstí sametové revoluce působilo poněkud násilně). ()
Je jeden z lepších až dobrých filmů o přechodu režimů se zřetelnou snahou o věcnost, zajímavým hereckým obsazením a příběhem o dospívání. Moralita, kterou se podařilo vyvážit. Studentu Soukupovi je 19 let a pozdní puberta s ním také náležitě mává. ()
Yvetta Blanarovičová se tu neválí v jednom kuse nahá: nahá se tu válí jen jednou, podruhé nahá stojí. A Bílá jí v tom zdatně sekunduje v rudém negližé. Bohužel ne dohromady, abyste si náhodou nemysleli, když to má být první český film, co nějakým způsobem reflektuje homosexualitu (což mimochodem není, ovšem ve Vávrově Veronice to není pojmenováno). Zájemce o více scén z vlakového nádraží odkazuji na film Mandragora. A abych nezapomněl, zajímavá kamera Jaroslava Brabce. ()
Bylo to roztočené jako socialistická moralita, ale zaskočeni listopadem 89, tak to dotáčeli jako kritiku socialismu. ()
Námět Pavla Škapíka kombinuje na pozadí sametové revoluce množství problémů tak nešťstně, že divák je dezorientovaný. Závěrečná scéna vyvolává určitě reflexi, ovšem pokud by se příběh věnoval hlavně studentům a nepřekombinovával vztahy (nevěra, manželství s homosexuálem, matka samoživitelka...), mohl zapůsobit víc. takhle vyznívá jako sled klišé. Zaujme Lucie Bílá v roli samoživitelky Jiřiny. Hlavní hrdina - Petr Strejček. ()
"Co kdybys napsal něco do hlavy?!" - "Do jaký hlavy?" - "No to je časopis, vychází každej den..." No vida, jeden z nejlepších Troškových filmů. Už jenom ta kamera - tolik jízd není skoro ani v Sorrentinově Velké nádheře :). ()
"My tady děláme něco velkýho, a někerý studenti se starají o předtermíny, aby měli delší prázdniny. To je přece hnus!" Aneb i Troška uměl kdysi natočit něco, co mělo hlavu a patu a k něčemu se to vyjadřovalo, skoro až angažované bych řekl. ()
No no, distributore, ty seš nějakej přísnej. ()
To je snad jediný Troškův film, který není ani komedie, ani pohádka, ale je to "normální" film, a přitom není vůbec špatný, čestná výjimka v jeho tvorbě. ()
Roztěkaný film, ve kterém se sametový listopad, homosexualita, nevěra a hledání sebe sama míchá v nepříliš výraznou směs. 1) Změna scénáře během natáčení filmu hodně uškodila. Téma sametové revoluce je násilně implantováno do intimně laděné výpovědi o zdevastovaném životě nastupující generace. 2) Jak je u Troškových filmů obvyklé, forma převyšuje obsah. Režisérův talent na výběr lokací a pěkných kluků (sic!) se projevuje velmi výrazně. 3) Bohužel však naturščikové své role nezvládli, což je silně vidět například na jinak ovšem velmi přitažlivém představiteli hlavní role - Petru (ne Alfredu, prosím, toho si tam ale opravdu neumím představit) Strejčkovi. 4) Inu, kdyby byli strůjci sametových dní váhavější, dočkali bychom se od Trošky zřejmě docela slušného filmu, který by v "předsametovém" období zcela určitě rozčísl hladinu českého filmařského rybníka. No jo, kdyby... ()
Rozhodně to nebylo tak špatné, jak jsem čekala. Linií příběhu je trochu moc a zbytečně se tak tříští zaujetí diváka. Hlavní hrdina podle mě moc hrát neumí, ale zato má pěknou tváříčku (tak kdo ví, zda se nedostal k roli tak nějak přes postel). Linie homosexuálního Jiřího musela být na svou dobu velmi poučná, je v ní vidět upřímná výpověď "z první ruky", ale dneska už působí trochu moc modelově. Líbil se mi neskrývaný vztah Petra se starší Zuzanou, podle mě byl na filmu to nejvíc queer. ()
Troškův revoluční „coming out“ zřejmě samotného režiséra vyděsil natolik, že se napříště utekl do bezpečného hájemství Drdových pohádek a lidových kameňáků. Nevadí, že složité hledání sebe sama hlavního hrdiny by herecky propracovaněji ztvárnil i Hurvínek, hlavně že se jeho představitel nestydí ukazovat svoje sošné tělo (případně plné slipy). Spíše než (okrajově pojaté) téma homosexuality tak nakonec v paměti uvíznou svlíkací scény Y.Blanarovičové. ()
Toto je jediný film Zdeňka Trošky, kde se sám nechvalně proslulý režisér pokusil svým dílem vyjádřit nějakou myšlenku. Jak asi správně tušíte, vymklo se mu to z rukou. Nepřekvapuje mě, že se chlubí prvenstvím, které využil taktéž bídně. Korunu tomu nasazuje výrazný autorský vstup (zamontování politiky), který tu působí dost nepřesvědčivě, asi jako kdyby do Osvícení někdo zabudoval muzikálové prvky. Ale jednu hvězdičku dám, přece jen, pořád lepší, než když Troška skládá filmy z vtipů. ()
Dalsi z tech filmu, kterym doba nataceni uskodila. Par dobrych momentu se tam najde, jinak film pusobi stejne chaoticky jako rok vzniku. Herci misty nevi co hrat, nejakou atmosferu a vypovidajici hodnotu to ale myslim ma. ()
Troška sa snažil o drámu, ale aspoň na začiatku to vyzerá na komédiu. Samý sex, bezstarostný študenstký život, dokonca podhodil aj svoju tému - buzerantskú. Potom sa síce snaží o vážnosť, ale uveriť mu ide iba ťažko. Mal ostať pekne krásne pri komédiách. Pár nahotiniek - medzi nimi aj mladá Blanarovičová, z proporcií ktorej je ale vidno, že neskôr asi musela prejsť plastikou svojich partií. Dnes vyzerá oveľa lepšie. ()
Jedním slovem zvláštní film. Zdeněk Troška zde měl ještě nějaké umělecké ambice a evidentně se pokoušel o film hlubšího významu na pozadí "sametové" revoluce. Výsledek však není příliš přesvědčivý. Jediné, co bych označil za přesvědčivé, je homosexuální tématika a seznamování se na záchodcích Hlavního nádraží v Praze. Velice příjemně působí použití hudebního motivu z druhé věty Beethovenova klavírního koncertu č. 4. ()
Panenko skákavá... ()
Československé filmy natočené těsně po pádu režimu jsou často nevybroušené diamanty, ale občas se mezi nimi najde i shnilé rajče. Čest být tím prvním které jsem viděl, připadla snímku Zdeňka Trošky. Tohle nepovedené sociální drama s nevěrohodným hlavním hrdinou a nepochopitelnou snahou zředit děj reflexí Sametové revoluce, nedrží pohromadě ani v jednotlivých scénách, natož v celku. Režisér se rozmách doširoka, a kam sáhl, sáhl do prázdna. Kamera je ovšem opravdu výborná. ()