Já, robot

Hemží se to tu pochvalnými slovy, ale já v tom nic extra nevidím. A není to proto, že bych měla něco proti žánru jako takovému, ale nestačí mi sympatický polda, sympatický robot, sympatická vědátorka a trik na triku. Potřebuju být v napětí, mít strach, někomu fandit, v někoho věřit, potřebuju přemýšlet a hlavně potřebuju být překvapovaná. V tomhle filmu bylo na co se dívat, nebyla to nuda, byla to zábava, to bezesporu, ale když já holt chci, alespoň pokud jde o lidstvo na Zemi, nějakou tu hlubší myšlenku, ne revoluci v prášku. (23.03.2005)

Po prvním zhlédnutí velké rozpaky. Bylo by to asi na delší debatu. V zásadě mi to přijde jako dílo, které má být o budoucnosti a přitom se dívá na svět konzervativníma technofobníma očima 50. let minulého století. Navíc se tu všechno doslovně vysvětluje dvakrát i třikrát, ale celkové vyznění je nejasné. A to ani ne nejednoznačné (jako třeba u Blade Runnera); jen se zaměřením na hlavní postavu potlačují další možné významy toho, jaké místo mají roboti ve společnosti. Po řemeslné stránce vynikající, ale příběh stojí za úvahu jen v tom ohledu, nakolik je zpátečnický. Uvidím ještě po druhém zhlédnutí... (11.08.2004)

Shlédl jsem tento filmeček od jednoho z mých oblíbených režisérů Alexe Proyase a byl jsem více než spokojený. Will Smith a Ti druzí.... Will je cool policajt v botách z roku 2004, který nemá rád nic robotického. Ti druzí... Roboti. Krásný design robotů spojen s jejich realistickým vložením do obrazu, který nemá žádnou chybu. Hudba je skvělá a perfektně podtrhuje dech beroucí akční scény. Ať už Will a demolice baráku nebo Will v autě (mimochodem krásné Audi ;-)) a roboti na něm (ti už tak krásní nejsou ;-)). Will a závěrečných asi 15 minut akce akce a ... chvíle napětí....akce. Souboj robot VS robot je celkem zajímavý, i když nepřináší nic přelomového. Kamera je vynikající!!! Létající a obtáčející se kamera není zázrak, ale je velmi působivá. Pohled na město 2035 je zajímavý, ale velmi podobný Minority report. Osobně jsem očekával, že Alex zvolí větší podobu k Dark city. Temné město osvětlené jen umělým světlem, klidná tajemná hudba dotvářející noir atmosféru by z filmu jistě udělala hodně zajímavou podívanou. Tento film nebude kultovní. Za 5 let si na něj možná vzpomene jen málokdo, ale je to jistě lepší film a zábava než ostatní blockbustery tohoto léta (Van Helsing, Troy apod.jsou opravdu špatné filmy!!!). Málem jsem zapomněl na hezkou psycholožku robotických mozečků. PS: po třech letech ... Beru zpět, já si na tento film vzpomněl a díky HBO jsem zjistil, že jeho kvality čas nedokáže změnit. PPS: scénáristé odvedli slušnou práci ohledně přepracování povídkové sbírky Já, robot od Isaaca Asimova. Mnoho nápadů a některé zásadní zvraty jsou z jednotlivých příběhů sbírky zručně vyjmuty a zakomponovány do filmu. Dobrá práce. (06.09.2004)

„Can a robot write a symphony? Can a robot turn a… canvas into a beautiful masterpiece? - „Can you?“ Proyas je velmi schopný režisér, o tom není pochyb, ale tady tím povrchním klouzáním po zamrzlém Asimově jezeře, držíc za ruku trikově nedotažené akční scény včetně přemrštěného "supermanského" finále a s obavami důkladněji se podívat na bohatý svět skrývající se pod ledem nesoucím komerční úspěch, u mě moc bodů nezíská. Nehledě na to, že Fresh Princova cool póza s kolíbavou chůzí v kožených gaťkách a ropovodem Družba pod paží mi po chvíli začala lézt krkem, ale to je jen můj dlouhodobý osobní problém s hereckým projevem pana Smithe, který nelze brát za bernou minci. Pozor, mini spoiler! Kdo by to byl řekl, že jeho levou rukou masturbující detektive Del Spooner dá reálný základ rčení: „Udělej si to levačkou, ať to máš jak od cizího..“ (11.04.2011)

Znepokojenie z možnej rovnakosti. Je až taký rozdiel medzi stvorením a zrodením ? Znepokojenie z existencie nového, inteligenciou človeku blízkemu druhu. Napriek stále vyspelejším technológiám, isté veci sú zatiaľ tabu (klonovanie ľudí, výroba biohumanoidov). Film ponúkol v prvej polovici prostredníctvom vízie blízkej budúcnosti úvodné pochybnosti vynikajúcim skĺbením akcie a deja, aby nakoniec skĺzol k efektnej akčnej naháňačke s nejednoznačným vyústením. Lesklí priesvitní roboti pôsobili akoby tiene ľudí, vykonávajúcich pre nich ponižujúce a časovo zbytočné úkony. Miestami pripomínali nechcené, odložené rovnaké dietka, alebo výtvory s vlastnou smutnou dušou.(najmarkantnejšie pri scéne v skladisku vyslúžilých robotov). Pekný príklad vytvorenia diela , ktoré sa dá príjimať rovnocenne vo viacerých rovinách. Zaujalo ma aj pomerne korektné správanie ľudí vo filme: akoby chceli ukázať všadeprítomným, večne slušným a úslužným robotom, že aj oni vedia byť takí istí. 70% (11.03.2005)