Režie:
Zdeněk TycScénář:
Zdeněk TycKamera:
Marek JíchaHrají:
Filip Topol, Barbara Lukešová, Iva Janžurová, Markéta Hrubešová, Tomáš Hanák, Jozef Domonkoš, Tereza Pergnerová, Petr Lébl, Marta Vítů, Gabriela Hyrmanová (více)Obsahy(1)
Filmový scénář Zdeňka Tyce dozrával od roku 1990. Prošel četnými proměnami a posléze se stal podkladem česko-francouzského filmu "Žiletky". Jeho poetikou Tyc navázal na svůj režijní debut - vynikající, leč stále nedoceněný film "Vojtěch, řečený sirotek". Podobně jako v něm i v "příběhu o lásce až za hrob" je klasický děj nahrazen silnou vnitřní situací hlavního hrdiny Andreje Chadimy (ve ztvárnění Filipa Topola), jehož citové a myšlenkové zrání sledujeme od roku 1984 do současnosti, tedy do roku 1994. V "čase temna" potkává nezakotvený Andrej krásnou Kristýnu, která se pro něj v příštích letech stává symbolem nedosažitelnosti. Mladík trýznivě prožívá čas vojny, odkud se zoufale pokouší dostat, a po dlouhodobém léčení na psychiatrii se mu to podaří. Očistí se "útěkem" na idylický venkov, ale po čase se vrací do Prahy a zakouší trpké citové rozčarování. Nakonec však nalézá vyrovnanost a naplňuje vysněnou lásku... (oficiální text distributora)
(více)Recenze (94)
Filip to hraje parádně, ta beznaděj roku 84 je vykreslena skvěle. Ale chtělo to trochu prostříhat, ta barevná druhá (naštěstí zřetelně kratší) část z roku 94 mě nijak neoslovila, tu bych škrtl celou. ()
Mám hodně rád Topola i Psí vojáky, takže jsem byl zvědavý. Ale sledování filmu bylo pro mně naprostým zklamáním. Slabý herecký výkony (hlavně Markéty Hrubešové) a hlavně absence příběhu i atmosféry udělala z tohoto filmu propadák - alespoň pro mně. ()
nedramaticky vystavěný, leč z nitra vypovídající a poeticky vyvážený snímek, rozhodně překvapující v kontextu naší kinematografie porevolučních let... skvělá kamera Marka Jíchy, zajímavé kompozice, syrovost proplétaná nenaplnitelnou touhou... po celou dobu impresivní hudební doprovod Psích vojáků exploduje v závěru a podtrhuje velmi silné autorovo vyjádření. ()
Je to hodně zajímavé, abstraktní a chvílemi hodně napínavé......ale chvílemi ne. Taky mi chvilkami vadila jakási zvláštní bezdějovost. Ale nádherná hudba. ()
Už ten modrobílý filtr mne neuvěřitelně iritoval. A další věc k naštvání byl střih. Nahoře se odehrává drama, ale divákovi jest čumět na houmelesáka dole u popelnic, an našel cigáro a hulí. Celý film stojí za …NIC. Dobrá, sám sebe jsem ukecal, že ta dvacítka procent by se dala za pár scén dát, ale protože ten konec jsem prostě „nedal“ a přejel, tak také nedám nic. To bylo neúnosné. Hrdina chodí jak ten ocas tam, zpátky, a zas od ničeho k ničemu…Ne, tohle opravdu není moje parketa. ()
Přesně ten typ filmu, co mě naprosto neoslovuje ()
Raději si pustím Psí vojáky na CD, než tenhle film ještě jednou. Díval jsem se na něj třikrát. Dvakrát jsem usnul po deseti minutách. Potřetí jsem byl v kondici, tak jsem vydržel do konce. Tedy občas jsem si vypomohl rychloposuvem, to přiznávám...:o))) Když se v závěru ozvou tóny písničky Chce se mi spát, fakt jsem se divil, že jsem do té doby neusnul... Jedna hvězda za muziku (ale z filmem to nesouvisí). ()
Pěkné písničky. ()
Občas radostně vytrhuju Žiletky z tlam Psích vojáků a proto neskrývám zklamání z toho, že tohle není můj oblíbenej film. ()
Moc povedný film se spoustou zajímavých aspektů. Celkově by podle mě mohl být trochu kratší, ale i tak mi celý děj přišel zajímavý, jeho postavy do jisté míry také. Některé části filmu byly obzvlášť pozoruhodné, například celá scéna na komíně byla podle mě fantastická a plná symbolismu. Celý film je určitě plný různých symbolů a jiných věcí, které by se daly různě analyzovat. Prezentace je velmi pozoruhodná, nejdřív mi přišlo zvláštní, že některé scény jsou brevné a ostatní černobílé, pak jsem si všiml, že i to má svůj rytmus a nějaké to hlubší mínění. Střih ale nebyl nejlepší, v některých scénách jsem se kvůli němu trochu ztrácel. Herecké výkony byly skvělé, Filip Topol to v hlavní roli podle mě zvládl na jedničku. Hudba byla taky fantastická, i když mi některé tracky přišly trochu zvláštní. 8/10 ()
Mládí v osmdesátých letech nestálo za moc. Možnosti víceméně žádné, s holkama to jde na levačku a ke všemu trčíte dva roky (!) na pitomé vojně, protože získat modrou je prakticky nemožné. Člověk by se z toho zbláznil a hlavní hrdina autobiografického příběhu Zdeňka Tyce to nakonec také udělá. Film pro ex-undergroundové máničky a okázale depresivní mládež. ()
Tohle mě nějak absolutně minulo. ()
Zajímavý počin, který balancuje na hranici mezi uměním, kýčem a studentským filmem. Z hlediska dodržování autenticity příběhu film ztrácí na celistvosti a rozdrobuje se do jednotlivých scének, jak si na ně autor pamatuje. Tudíž sledujeme spíše výjevy, zážitky z určitého období jeho života bez větší motivace pro chápání filmu jako celku. Tato látka vlastně nejspíš ani není vhodná pro natáčení, ale například pro knihu. V tom vidím jedno z hlavních úskalí. Filip Topol v hlavní roli dle mého není vhodná volba, má svoje specifické vystupování, ale jedná se o neherce a je to vidět. Na druhou stranu některé scény jsou opravdu povedené. Hudba vhodně doplňuje obraz a prohlubuje tak celkový dojem, převážně lyrických scén. Kamera je vynikající. ()
Krásné syrové obrazy. Nezapomenutelná scéna s komínem. Poezie v próze. A vše podkresluje podmanivá hudba. Jeden z nejlepších českých snímků natočených po roce 1989. ()
Deprimujúci film o deprimujúcej dobe. Hodnotenia sú značne rozporné, nie náhodou. PVO filmu hodne pomohli, napokon Topol tiež. Keby sa v ňom menej rozprávalo, mohol byť ešte silnejší. ()
Film, který je celkem odsuzován pro své objektivně chabé kvality. Neumělý scénář, bez začátku i konce, ba dokonce se dvěma různými konci, a slabší výkony herců v čele s duem do sebe uzavřeného Filipa Topola a duševně zcela vyprázdněné Markéty Hrubešové. Lepší střih by možná ledacos zachránil, kdyby film očistil o mnohé nadbytečné a pomalu se vlekoucí scény, byť natočené v architektonicky velmi inspirativním prostředí. Sázkou na Filipa Topola sice film nezískal na uměleckých kvalitách, ale dostal tak vstupenku do mlhy undergroundu, ve kterém osobnost a léty vybudované jméno znamená více, než často individuální umělecký dojem. Doprovodná hudba Psích vojáků s charakteristickou dominancí Topolova klavíru je ovšem více než zdařilá. Pro mě film zafungoval a stal se tím, čím se stát asi měl - kultovní generační zpovědí (dnes již s kapelou stárnoucích) posluchačů Psích vojáků. Za geniální klavír a za Topolovy texty (a kvůli H.K.) dorovnávám hvězdičky do plného počtu. ()
Jen výborná hudba film neudělá. ()
Tohle je UMENI. Hudba, kamera a Filip. ()
Když je moon v Utahu, chytáme se za hlavu… no dal jsem to nakonec, po letech, trochu přerušovaně, ale dal. Trošku moc umění na můj vkus a střižna měla taky víc úřadovat. Barvy bych asi odpustil a kamera jinak fajn, hudební Psí motivy krásný, ale jinak to bylo takové: éterické, neuchopitelné, melancholické, přemyšlené. Jako když člověk toho chce hodně moc umělecky říct, prostě. Filipa jsem (bohužel) naživo nikdy neviděl – to mě mrzí. A jasně, každej máme tu svou osudovou a etapa mezi dvacítkou a třicítkou je v tomhle podivná, plácací, emočně přeexcitovaná. Vojně jsem se vyhnul – kuwa a jak jsem rád. To bych asi nedal. Dva roky tam nechat… únik na venkov, kopce mi připomněly Bílé Karpaty, ale co pak? Vrátit se a začít být konečně šťastný, vyklidněný a spokojený? Takhle věci nefungují… Sympatickej biják v mnoha ohledech, ale forma vítězí až moc, to je škoda, no… [60%; 2020-03-29 Home sweet home] ()
Prvá polovica: Hrdina neví. Druhá polovica: Rejža neví jak to ukončit a nalepuje dalšie a dalšie nezmyselné scény až to zabije natotálku a furt sa tvári, že robí art. Ano, toto je etalón chcípáckého filmu. V 90kach som ho nevidel, ale vedel o nom, minul ma.Dnes (lfs 2021) už len dobový relikt. ()