Režie:
Jean-Pierre JeunetKamera:
Bruno DelbonnelHudba:
Angelo BadalamentiHrají:
Audrey Tautou, Gaspard Ulliel, Dominique Pinon, Chantal Neuwirth, André Dussollier, Ticky Holgado, Marion Cotillard, Dominique Bettenfeld, Jodie Foster (více)VOD (2)
Obsahy(1)
Píše se rok 1919. Mathildě je devatenáct let. Před dvěma lety odešel její snoubenec Manech na frontu v Somme a jako mnoho jiných byl zabit "na poli cti". Alespoň tak to stojí v oficiálním oznámení. Ale Mathilda odmítá uvěřit. Je si jistá, že kdyby Manech zemřel, ona by to cítila. Vedena svou intuicí se drží poslední jiskřičky naděje, která ji spojuje s jejím milencem. Marné jsou pokusy bývalého seržanta přesvědčit ji, že Manech zemřel v zákopech na "území nikoho" společně s dalšími čtyřmi muži. Mathildina cesta je plná úskalí a překážek, ale ona se jich neleká. Všechno je možné pro toho, kdo má odvahu postavit se osudu. (Magic Box)
(více)Videa (1)
Recenze (317)
Evidentne je pre Jeuneta aj v tomto filme dôležitá najmä forma pred (slabším) príbehom. V prvom rade sú to rôzne filtre, ktoré scénam dodávajú emocionálne zafarbenie, takisto očarujúca je vizuálna hravosť a nápady. Herci sú zvolení tak, aby boli zapamätatelní a vhodne dekorovali kreatívny kontext. Staré známe a spoluprácou osvedčené tváre Audrey, Dominique Pinon...Všetky tieto prvky sú pre Jeuneta príznačné. Rozdiel v úspechu jeho filmov spočíva už len v tom, či obsah a forma do seba dobre zapadá. V príliš dlhých zásnubách je jednoznačne prepálená stopáž a mnoho dejových odbočiek a vsuviek, bez ktorých by sa divák pokojne zaobišiel. Na druhej strane pár scén, ktoré vyrazili dych (vzducholoď, bombové útoky, čarokrásne zobrazené prostredie okolo/v majáku...). Nezabudnuteľnými pre mňa zostanú scény nasnímané originálne a s fantáziou. ()
Nádherné, oku lahodiace, emóciami nabité obrázky v manieristicko-secesnom štýle (miestami riadne zablatené) rozprávajú jednoduchý, no komplikovano podaný príbeh hľadania strateného snúbenca. A ak dopíšem tento komentár skôr ako niekto vstúpi do miestnosti, bude ma Jeunet potešovať a pohladzovať po srdiečku podobne teplým filmom ešte nejaký ten rôčik. ()
Vláčný scénář, který se snaží tvářit až příliš rafinovaně, promyšleně. Ve výsledném dojmu nemůže nikomu ujít, že příběh slouží jen jako opora pro Jeunetovi vizuální orgie. Přesto však Příliš dlouhé zásnuby jako celek nedokážou zaujmout právě ničím jiným než obrazem. Příběh není zajímavý a hraničí někde mezi klasickou detektivkou a naivní pohádkou a samoúčelnost některých scén, jenž režisér využivá jen a pouze k ukázaní dalšího obrazového kouzla, působí spíše hloupě. Příliš dlouhé zásnuby jsou velmi povrchním filmem pro všechny ty rádoby umělce, kteří hledají na bílém plátně filozofický podtext. Jedním z mála kladů jsou samotné zákopy, které dokážou strhnout jak mírou své autentičnosti, tak zároveň mírou kýčovitosti, což se - opravte mě pokud se mýlím - ještě nikomu nepovedlo. Btw ač nesouhlasím s natočením snímku Hannibal - Zrození, při pohledu na Gasparda Ulliela v Příliš dlouhých zásnubách bych o jeho obsazení v tomto filmu ani chvilku neváhal... ()
Detektivní pátrání na pozadí první světové války. Mathilda se odmítá smířit s tím, že její snoubenec padl. Je přesvědčena, že se pouze ztratil ve víru válečné vřavy a že nezbývá, než ho najít. Žluté filtry vytvářejí impresionistické obrazy zdůrazňující, že jsme ve Francii. V protikladu k poetické kráse je hnus a smrt ve válečných příkopech. Příběh je poskládán z jednotlivých střípků ve dvou liniích - minulost a současnost. Několik scén je na štos kapesníků s vědrem, občas se člověk pousměje, jindy si uvědomí hrůzu a beznaděj nejen z války, ale i z mocipánů, co ji vedou. Zážitek pro vnímavého a nespěchajícího diváka, co nepotřebuje třaskavý příběh, ale má rád pomalejší sled obrazů a myšlenek plynoucích volně ke svému cíli... ()
Mám rád tu zvláštní atmosféru hnilobné dekadence zákopů 1. světové války a vizuální ztvárnění J. P. Jeuneta patří mezi nejlepší... výborná práce kamery, přehledné vedení masových scén a pěkné barevné filtry. Bitevní sekvence tvoří jen výplň detektivně-milostné mozaiky, kterou táhne opět pouze roztomilá Audrey Tautou, která co neuhraje velkýma očima a úsměvem, to neuhraje vůbec. Hodně mi sedl zvolený tón, který je poměrně blízký hořko-nevážnému melodramatu z Amélie, zde ovšem s posílenými podtóny dramatu. Příliš dlouhé zásnuby nabízejí celkem zajímavý příběh, celkem snesitelné hlavní hrdiny a výborné vizuální zpracování, které jen potvrzuje vybrané schopnosti Jeunetova zraku tvůrčího. Nemohu říci, že by mě melodramatický výlet do hlubin války nějak hluboce zasáhl, ale měkce sklouzl po kůži... čili příjemně pohladil. To beru. ()
Galerie (38)
Zajímavosti (43)
- Pták, kterého Mathilde (Audrey Tautou) a Manech (Gaspard Ulliel) vídají létat kolem majáku, ve skutečnosti není albatros, ale terej bílý. (ČSFD)
- Mathilde (Audrey Tautou) sa narodila 1. januára 1900. Aspoň dvakrát počas filmu nám hovoria, že Manech (Gaspard Ulliel) je len o 1 rok starší. Avšak v úvode, keď je Manech vedený po zákopoch s inými väzňami v januári 1917, nás hlasový komentár informuje, že Manech má "päť mesiacov do dvadsiatky", čo znamená, že je narodený v júni 1897 a je o dva a pol roka starší ako Mathilda. Na druhej strane mohol klamať ohľadom svojho veku, aby bol povolaný - hlasový komentár citujúci skutočné záznamy, Manech mohol trvať na tom, aby bol odoslaný, a mohol mať svoj vek upravený v záznamoch. (Pat.Ko)
- O scéne pri Alexandrovom moste režisér Jeunet hovorí, že zábery kameramana mu okamžite pripomenuli film Cesta do zatratenia (2002) a rozhodol sa zachovať túto skvelú scénu vo svojom filme. (Pat.Ko)
Reklama