When Worlds Collide

Slušné a dnes prakticky již klasické (aspoň v Americe, u nás naprosto zapadlé) science fiction ze začátku padesátých let minulého století, které nabídne snad jako jedno z prvních zkázu lidstva. Je škoda, že ta zajímavá a akční podívaná se dostaví skoro až po hodině tlachání, což je taky důvod, proč dávám tři hvězdy. Jinak je to samozřejmě dnes již moc předvídatelné, ale to jsem čekal. Všem je jasné, jak to skončí. Každopádně závěr stojí za to. Kdyby nebylo tohoto filmu, jistě bychom dnes neměli Armageddon a Drtivý dopad. (27.05.2012)

A jde do tuhýho. Lidstvu hrozí zkáza. Na planetu Zemi se řítí dvě planety - Zyrus - takový "předkrm", který má planetu o kousek minout, ale svými gravitačními účinky způsobit hrozivé katastrofy a o pár týdnů později planeta větší než Země - Bellus - která se přímo se Zemí srazí. Přichází soudný den, zbývá jeden rok,ale......Zatímco zbytek světa pasivně čeká, tým kolem Dr.Randalla, který jako první uveřejnil zprávu o zkáze lidstva, nezahálí a dohodne se s jedním miliardářem na financování stavby jakési "Noemovy archy", kosmického korábu, který má převézt vybraný vzorek lidí a zvířat na jinou planetu. Jde opravdu o ryze soukromý projekt, nikoliv státní s nejvyšší možnou prioritou a tedy co dělá zbytek světa, to už tvůrci filmu neřeší. Žádné jiné "Noemovy archy" po vzoru té Randallově, žádné kooperace mezi státy, nikdo nic až na Randalla nic neřeší. I mínění tvůrců o lidstvu jako disiplinované mase je úsměvné. Žádné rabování, žádná přirozená panika, lidé jenom čekají jako hovádka na soudný den a modlí se. Aspoň je víc času na milostnou zápletku. Pozor, první nebezpečí je zde! Přilétá Zyrus. Vědci koukají na hodiny, ve 13:00 to má začít, ale už je 13:01 a ono pořád nic....A přeci! Už to začíná! Minuta zpoždění, hernajs! Zemětřas, hladina moře stoupá....Mno, to načasování na minutu přesně je docela úsměvné, ale to není nic proti tomu, co přijde. Když se blíží Bellus, už se ani žádná gravitace neřeší. Lidi koukají na obrovský rudý flek, který se blíží k zemi a Randallův tým se teprve týden před kolizí začíná chystat na odlet. Horečně se balí, losují se vybraní lidé - 32 žen a 32 mužů, všechno běloši, žádný prostor pro jiné rasy, Adolf by měl radost. A teprve DEN před srážkou, kdy Bellus už zabírá většinu nebe, se nakládá do korábu. Přitom je pořád dost času na různé plkání a milostné cukrování. A kam se poděla ta gravitace, to fakt už tvůrci neřeší. Přetížení při odletu korábu se řeší, tím že členové posádky prostě upadnou do spánku. Skafandry se taky řeší, vypadají jako ušité z pytloviny s tkaničkou. A pohled z korábu na krajinu jiné planety - nového domova lidí - ten se nedá zapomenout. Ta kýčovitá namalovaná krajina jakoby z jehovistické Strážné věže vypadla. (11.04.2004)

Na daný rok je to velkolepé i když katastrofa trvá několik málo sekund a přivede vše od záplavy po sopku a podobně tak jsou záběry dokonalé, je škoda že toho nebylo moc a že se ve filmu řeší hodně konec světa který vznikl z nenápadné tečky, herci jsou v pohodě a celý film taky jenom konec bych změnil ale přesto klobouk dolu a spokojenost povedlo se hodně. (26.10.2018)

Je tu určitě spousta pozitiv a musím obdivovat odvahu tvůrců, kteří se do takhle objemné látky pustili už na počátku padesátých let. První dvě třetiny jsem si přitom dokonce říkal, že sleduji jedno z vůbec nejlepších sci-fi své doby, kde se napětí netěží z laciných trikových atrakcí, nýbrž ze samotného námětu vyvolávajícího silné empatie. To zaměření na komplikovaný lidský faktor v bezprecedentní situaci je celkově chvályhodné a plynou z něj silné motivy, ale ty jsou v součtu v krátké stopáži rozesety po trsech a chybí jim soudržné uchopení. Tuhle látku by dnes perfektně zvládl Emmerich, který zkrátka umí postavičky na osudové šachovnici dirigovat jako málokdo - pokud by mu tedy scénáristé utnuli teatrální snahu o humor a pohlídali si fyzikální nesmysly, jakých se dopouští Matého snímek (k Zemi se blíží obří hvězda a lidé unikají v raketě na poslední chvíli, nezasaženi žárem ani gravitací - a je tam toho samozřejmě více). Není to opravdu špatné a něco to o lidech jistě vypovídá, ale i s ohledem na dobu vzniku čpí z kvapně pojaté struktury nevyužitý potenciál. A já už se po tomhle solidním předkrmu vážně těším, až Roland konečně pošle vstříc matičce Zemi její zlobivý satelit Měsíc. 65% (01.11.2020)

Když pro srovnání použiji Emmerichovo veledílo 2012, zjistím, že tento film o záchraně lidstva na arše uráží mou inteligenci, vkus a trpělivost mnohem, ale mnohem méně. Dokonce i značný důraz na náboženskou stránku příběhu je podán tak přijatelně a nepateticky, že nenamítnu ani píp. Takže ano, téma je zjednodušeno a řada aspektů děje zcela pominuta... Vztahová zápletka je naivňoučká... Triky jsou sice ohromující, ale optikou padesátých let... Nicméně, podle mě nevypadá zobrazená kosmická technika tak naivně kvůli nedostatku fantazie tvůrců, ale spíš už jen kvůli propastnému rozdílu technologie mezi lety 1951 a dejme tomu 1969, kdy se letělo po utracení ooobrovského balíku peněz na Měsíc (a polovina věcí na palubě byla vynalezena jen kvůli tomu). Rolande, Rolande, takhles' to měl točit... (13.02.2012)