Rocco a jeho bratři

Jeden z 500 největších filmů všech dob časopisu Empire. Možná jde o mistrovské dílo italského neorealismu, pro mne však bohužel taky dosti pomalé, neskutečně dlouhé a italsky uřvané dílo. Viscontiho Rocco zkrátka nebyl mým šálkem čaje pro osvěžení, spíš inspirací pro usnutí u televize. A tak můžu hodnotit jen první polovinu filmu. Sorry, Rocco a Tví bratři... (28.11.2009)

Každá bratská láska v sebe ukrýva diablika Kainovej túžby po odstránení milovanej a milujúcej konkurencie. Či už násilím, manipuláciou so slovami alebo empatiou. Visconti túto blízkosť protikladov pochopil a okolo nej vystaval príbeh piatich bratov a ich matky. Po smrti otca sa vydávajú do veľkého mesta, aby sa nejako pretĺkli. Vzťahy medzi bratmi diktované podmienkami, ktoré im pre život a prácu ponúka mesto a ich dôsledky sú ústredným motívom celej ságy. Veľká kinematografia! (28.07.2015)

Mohlo to být skvělé neorealistické drama podepřené přítomností velkých hvězd filmového plátna v čele a Alainem Delonem. Mohlo divákovi přiblížit rozdíl mezi životním stylem na italském venkově a v průmyslovém velkoměstě a zároveň i kontrast mezi hodnotovým žebříčkem obyvatel konzervativního italského jihu a liberálním pohledem na svět seveřanů. Ano, mohlo, kdyby ho Visconti neutopil v sentimentu, přehrávání a odporně melodramatické břečce. Zajímalo by mě, jak to skutečně je s tím italským temperamentem. Viděl jsem totiž řadu italských filmů, kde se postavy chovaly civilně a v rozporu s běžnými stereotypy, které míváme o horkokrevných Italech. Tady v chování postav nacházím podivnou afektovanost a přepjatost, ostatně podobný problém mám u historických snímků Akira Kurosawy. Tam, kde snímek měl a chtěl emočně vyvrcholit, tedy konforntací Simona a Nadi, na mě přehrávání herců působilo natolik rušivě, že veškerý dojem byl v háji. Neodpustím si tradiční výpad proti Viscontiho opakovanému nešvaru, tedy tříhodinové stopáži. I zde se daly použít nůžky, a to vícekrát. Nesouhlasím ani s Viscontiho idealizací a uctíváním "nezkaženého" venkova založeného na tradici a rodinných vazbách, který staví proti městskému stylu života. Obhajoba svérázně pojaté cti, morálky a rodinné soudržnosti je totiž důvodem, proč se dodneška tak daří mafii a jejím regionálním mutacím, klientelismu a korupci v Itálii. Celkový dojem: 45 %. Opět jsi mě, Luchino, nepotěšil. Ani já tě nepotěším... Ale neboj, už to bylo vážně naposledy. (13.05.2017)

Brilantne rozvedené charaktery hlavných postáv a reálne zhodnotenie spoločenského vývoja celej rodiny v spojitosti s ich konaním. Ale to je asi tak všetko. Na mňa to bolo až moc otravné, iritujúce a s neskutočne naťahovanými scénami, ktoré sa miestami tiahli ako sopeľ z nosa. Otravnosť vyplývala hlavne z konania Rocca (Alain Delon), ktorý mi teda poriadne liezol na nervy, až sa mi žiadalo ho prefackať. Človek si často ani neuvedomuje, aké škody dokáže napáchať prehnaná dobrota, svätuškárstvo a nekonečné nekritické odpúšťanie. Nie darmo sa hovorí, že ten kto sa nečinne prizerá na zlo a nič proti nemu nepodnikne, pácha ešte väčšie zlo. Tu sa mi žiada dodať iba jednu vec. Narozdiel od distribútorského obsahu si nemyslím, že Ciro celú pointu filmu vystihol až úplne na konci. Pekne sa vyjadril už o čosi skôr - Naša rodina má zdravé korene, ktoré sú potrebné na to, aby vyrástlo zdravé ovocie. Pokiaľ sa ale medzi nimi vyskytne hnilý kus tak ho treba odstrániť. Podobne ako keď naša mama preosieva šošovicu... Pekná myšlienka, pekná pointa a sakra pravdivá. Rocco to nepochopil. 60/100 (06.09.2016)

(1001) "...and he acts like there's a curse on him." Tak tomu říkám spektakulární příběh o bratřích. Rocco mě dojímal celou dobu, ale kdo by byl býval řekl, že i nakonec ten Simone mi sevře srdíčko. Jak byl zlomený a rozesmátý jako děcko v té hospodě. Měla jsem velký požitek z jejich sledování, ale ještě větší z osnování mých vlastních plánů pro jejich charaktery - hodnotím to tedy tak, že pro mne film trošku zestárl a už není stoprocentní. (04.02.2015)