Rocco a jeho bratři

Pozoruhodná záležitost, rodinné drama jako řemen, sociální kontext, těžiště v milostném trojúhelníku. Tedy po pravdě... připomínek mám na tři stránky, včetně uřvané italštiny a teatrálnosti, přesto mě tento snímek dostihl a v závěru dokonale rozmázl. Lví podíl na tom má Simone (Renato Salvatori), Nadia (Annie Girardotová) a Rocco (Alain Delon). Dlouze budu přemýšlet nad tím, jak rozdílní mohou sourozenci být a že mohou, vím jistě... (03.02.2020)

Film se sociální tématikou, který mě oslovil v několika směrech – výměna tradičního způsobu života lidí z vesnic za život ve městech. Oslnění neóny, transparenty, manipulativní reklamou a další pozlátková lákadla mohou zlomit i nejtvrdší muže a jiné postavit vynuceně do rolí, o kterých by dříve ani neuvažovali. Působivě na mě působila sepjatost rodiny, což je dnes spíše archaismus. Třetím momentem bylo pojetí dobra, které vynikajícím způsobem ztvárnil AlainDelon, který svou nekonečnou dobrotou zaváděl celou rodinu na pokraj propasti. V té souvislosti mě napadlo rčení „Cesta do pekla je dlážděna dobrými úmysly“. Neuvěřitelná stopáž už mi v závěru začínala trochu vadit, ale jsem rád, že jsem vydržel. Nicméně jsem se trochu nemohl zbavit dojmu, že film není natolik nadčasový, aby dokázal svým sdělením oslovit současného diváka přimět ho k zamyšlení. (07.02.2010)

Taliansky film o talianskej rodine. Čo od toho očakávať? Samozrejme veľké emócie, klačiacu a plačiacu matku pri nepodarenom synovi, pomstu, bitku medzi bratmi, emotívnu vraždu s dohrou, krásne osudové ženy atď. Čistá melodráma ako vyšitá. Natočiť film pred 50 rokmi, ktorý mi utečie ako voda, je umenie. Výkony ústrednej trojice sú, neviem, ako to povedať originálne, takže famózne. (18.05.2012)

Ač téměř tříhodinový, přesto dostatečně poutavý a dramaticky natočený příběh pěti bratrů. Vyrovnaně podané příklady toho, jak dokáže původem vesničany změnit městská aglomerace a její nástrahy (konkrétně Milán). Zatímco Simone propadne alkoholu a prostitutkám, Ciro naopak dokáže vystudovat a získat místo v rozvíjející se továrně. Někde mezi těmito dvěma pak stojí Rocco perfektně zahraný mladým Delonem. Simonem způsobená tragédie v závěru nepostrádá dostatek gradace napětí a herecké dramatiky němých filmů, čímž ohromuje. (08.01.2008)

Bratia Parondiovci sú až piati, konkrétne najmladší a neplnoletý Luca, či zase povedzme, najstarší a rodinne založený Vincenzo, pričom medzi nimi sú ešte aj títo v zložení „dvoch boxerov”, a to úplne doslova, čiže Rocco a Simone, a nakoniec je aj poctivý Ciro, alias „pracovník automobilky” . Aby som náhodou nezabudol, tak tento »pentagon« , dopĺňa tiež i temperamentná matka a vdova zároveň, Rosaria, ktorá na samom začiatku prichádza spoločne so synmi do Milána → hľadať lepší spôsob života, ako zrovna tam dole na juhu, kde ich očividne už vôbec nič nedrží a nespája, keďže sa už raz a navždy pominula „hlava rodiny” , práve preto teraz skúšajú nájsť šťastie u prvorodeného, ktorého táto milá návšteva síce na úvod celkom milo poteší, no ostatných prítomných už vonkoncom teda nie...! A od tohto zlomového momentu, nastáva akési určité skonštatovanie, že niečo zlé je predsa na niečo dobré, pretože im daná situácia ihneď ozrejmí, v akom sú vlastne postavení, a tak sa  aspoň môžem odteraz začať poriadne sústrediť na nasledujúci vývoj udalostí a vzťahov, ktoré sa postupne komplikovane premiešajú, až to pomaly začne byť (ne)príjemné, čo mi mimochodom miestami trochu pripomínalo akúsi vyhrotenú, mexickú telenovelu, lebo tieto herecké výkony, sa na to aj patrične podobali, len s tým nepatrným rozdielom, že boli spracované v áčkovom prevedení, ale niekedy to bolo už aj na všelijakými drámami ostrielaného diváka príliš veľa, skrátka nad rámec, vďaka čomu sa nakoniec uchýlil k tomu, že si musel proste toto celé dianie držať ďalej od svojho tela, v inakšom prípade by si ich očividne nadmieru pripustil k telu, čo by nebolo vhodné ani pre jednu zúčastnenú stranu, a to ani nehovoriac s príchodom atraktívnej fešandy Nadii, aké to bude v podstate strašne (ne)zaujímavé... A vskutku, tie tri hodiny, boli na mňa trochu moc. Nabudúce by som si presne takúto "exkurziu" pravdepodobne vážne rozmyslel. PS: Škoda, že "božská" CC nemala viacej hereckého priestoru. (18.05.2022)