Concert at the End of Summer
Režie:
František VláčilScénář:
Zdeněk MahlerKamera:
Jiří MacákHrají:
Josef Vinklář, Jana Hlaváčková, Jana Hlaváčová, Svatopluk Beneš, František Němec, Vlasta Fabianová, Jiří Bartoška, Zlata Adamovská, Ondřej Pavelka (více)Obsahy(1)
Obrazy ze života Antonína Dvořáka v českém filmu Františka Vláčila.
Světoznámý skladatel Antonín Dvořák dostane při zkoušce v londýnské Royal Albert Hall zlou předtuchu. Čtyři tóny f-ges-e-f, které ho v myslí pronásledují, ho přimějí k okamžitému návratu do vlasti. Cestou ve vlaku se geniální hudebník noří do vzpomínek: vybavuje si své okouzlení herečkou Josefinou Čermákovou, která se však později provdala za hraběte Kounice. Dvořák se oženil s její mladší sestrou Annou. Skladatelova profesní dráha málem skončila, když Dvořák nevybíravě zkritizoval skladbu Josefinina vlivného švagra Kenta. Díky přímluvě skladatele Brahmse se však přece jen dostal do světa a prorazil svou hudbou…
Životopisný film o jedné z nejznámějších osobností české kulturní historie natočil režisér František Vláčil v roce 1979. Místo obvyklého chronologického sledu událostí nabídl divákům sérii obrazů ze skladatelova života.
(oficiální text distributora)
Recenze (52)
Smíchá-li se doba nejtužší normalizace, Vláčil v hluboké tvůrčí krizi a pateticko-národovecký Mahler, vzejde z toho tahle příšernost. Jenom ty dialogy: co věta, to metafora nebo moudro k vytesání do mramoru! Film by se asi ani neměl promítat v televizi - s ohledem na Vláčilovu památku. Mohl by se používat snad jen jako výuková pomůcka na FAMU. Ale copak je možné dát odpad filmu s Dvořákovou hudbou? ()
Průměrný životopis Dvořáka sehraný Vinklářem, který neurazí ani nenadchne. Hodnocení: 60 % ()
Trošku slabší F. VLÁČIL... ani Vinklarovi to celkom nesedelo..., avšak asi scenár a hudba boli najslabšie. 55% V porovnaní s Dvorakom Hynka Čermáka dosť slabšie... 🥺 ()
Velmi mě to zajímalo a velmi mě to nevtáhlo. Měl jsem takový pocit, že kromě Pavelky a Němce to nikoho ani nebavilo. Pak ani mě moc... Ještě si to někdy zopakuji. ()
Velice podivné drama kdy máte pocit, že někdo rozrazí dveře a řekne "Tonda" umřel...zahraje se smutná hudba a skočej titulky konec. Víte každý marodění je od zadržovanýho pití... ()
Film byl uveden ve Filmovém klubu Alfa Sokolov v sezoně 1988/89. ()
Asi bych raději o Dvořákovi viděl nějaký klasičtější životopisný film. V těchto podivných a zneklidňujících obrazech je navíc až příliš cítit Vláčilovská depresivní atmosféra. Vinklář byl jako Dvořák správný zemitý a svérázný morous. František Němec mi naopak připadal ve své "démonické" roli spíše poněkud směšný. To neustálé odkazování na vztah Mozarta a Salieriho mi vůbec přišlo nějaké divné, zvláště když dnes víme, že to nebyla pravda. ()
Zajímavý film asi tak na jedno shlédnutí. Špatný rozhodně není, ale taky ničím zvlášť nevyniká. Velkou kritiku si zaslouží absolutní neschopnost Vinkláře simulovat hru na housle (to je bohužel obecný nešvar českých herců, alespoň z dřívější doby). 65%, 4.12.2014. ()
Nějak mě to poněkud akademické ztvárnění Antonína Dvořáka jako Cvacha-proletáře neoslovilo, i když jde na mnoha místech tušit režijního génia Františka Vláčila. Z hereckého ansámblu mě potěšila (a z letargie dokázala vytrhnout) vlastně jen Jana Hlaváčová, která svojí postavě herečky Čermákové jako jediná dokázala rozproudit krev. ()
Spojení Zdeňka Mahlera s mistrem Vláčilem nedopadlo zrovna nejšťastněji. První si celkem podle očekávání vymýšlí hlavně banální výjevy, druhý si zase do osoby nejproslulejšího českého skladatele promítá vlastní pocity zneuznanosti a nedostatku pochopení ze strany lajdáckého okolí. Výsledkem je lehce bizarní portrét Antonína Dvořáka jako fachidiota až autisty. Sem tam se objeví nějaká ta WTF scéna, jako když se Dvořák jen tak mezi řečí zeptá svého kolegy z divadla, zda by mu nepůjčil tisíc zlatých. Následuje střih a Dvořák příslušnou bankovku vítězoslavně nese odevzdat mecenáši, který mu stejný obnos kdysi dávno zaplatil za to, že pro něj Dvořák napsal nějakou skladbu. Uvědomuju si, že postavy v tomto snímku byli umělci a bohémové, nicméně pochybuji, že by jejich vztah k penězům byl skutečně tak nonšalantní, jak je ve filmu ukázáno. Koncert na konci léta je tak nakonec zřejmě nejzajímavější přiblížením dobových reálií. ()
Nelze se ubránit dojmu, že Forman zde nalezl určitou inspiraci pro svého Amadea. Když to řeknu velmi kulantně. Natočil ho ale strhujícím způsobem, kdežto Vláčilův Dvořák byl skoro až nudný, na čemž má ale samozřejmě podíl viny i scénárista, který do toho jistě hodně mluvil a nebyl zrovna příznivcem velké akce, natož rozehrávání vláčilovské obrazotvornosti. Téma to ostatně ani příliš nedovoluje. Vinklář zahrál bravurně. Ani Hlaváčová se nedala zahanbit. Už zde, u tohoto filmu, si lze všimnout, že střih má řadu podivností a děj je místy nekonzistentní. ()
Od tohoto filmu jsem čekal více. Zaměření na jeho Requiem je sice, pěkné, ale zbytečné na celý film. Čekal jsem spíše něco z jeho života a více z jeho tvrorby, na to, že je to náš největší a nejznámější umělec v zahraničí, by si zasloužil více, než jeden kratší film zaměřující se na Requiem. ()