Koncert na konci léta

Musel jsem přehodnotit Americké dopisy (2015), neboť Vláčilův Koncert na konci léta je o stupínek lepším snímkem. Srovnávat moc nechci, ale zatímco první zmíněný film mi přišel jako nepovedená komedie, která místy možná až dehonestuje či jen příliš kontroverzně ukazuje jednoho z našich největších skladatelů, tento počin je serióznější, avšak místy může nudit skrze pomalé tempo vyprávění. Jediné, v čem bych si dovolil přímé srovnání, je obsazení herců do hlavní role. Hynek Čermák je dle mého Dvořákovi podobnější než byl Josef Vinklář, avšak i on byl dobrou volbou. Oba samozřejmě předvedli skvělé herecké představení. (16.11.2017)

V momentě, kdy ve vláčilově světě přestali řádit černoprdelnící, banderovci a komunisti, se z něj vytratila i magická zlověstnost jeho předchozích děl. Politicky neutrální profil Antonína Dvořáka se v české kinemotografii dá považovat za originální projekt, bohužel tohle je i na Vláčila trochu vlažné zpracování bez výrazného dramatu a obrazově to taktéž moc nepromlouvá. Je otázkou, co Vláčila k Dvořákovi táhlo, pokud se jednalo o dílo na zakázku, ke kterému Vláčil přistupoval stejně Dvořák k psaní rekviem pro Kenta, tak pak vše dává smysl. (07.09.2018)

Radosť počúvať, radosť pozerať. Optikou všeobecne platného pohľadu na ťažkosti tvorivých ľudí s talentom je sfilmovaný aj koncertný - osobný aj skladateľský príbeh Antonína Dvořáka. Tvorcom bez finančného či rodinného zázemia sa obvykle hádžu polená pod nohy. Závistliví špinavci s vplyvom im totiž dávajú pocítiť, že žiadne zvláštne nadanie nemajú, a ak predsa, tak si ho musia vykúpiť utrápeným životom plným pochybností o zmysle tvorivej dráhy. Dráhy, ktorá až príliš často podlieha príkazom a požiadavkám masového vkusu alebo osobným vrtochom kultúrne nadutých snobov; povrchných vo všeobecnom umeleckom rozhľade, no mimoriadne nadaných v zákutiach psychologického trápenia tých, čo vyčnievajú. Spracovanie námetu nie je zjednodušujúce - teda až na prílišné tlačenie na pílu v zobrazení negatívnych postáv (užívateľ D.Moore v komentári uvádza, že pôsobili miestami ako karikatúry svojich charakterov) a rozhodne nepodlieza masovému vkusu. Pretože pozerať na x-té obdivné vajatanie venované klasikovi českej národnej kultúry podľa zavedenej mustry by zrejme viedlo k odohnaniu od obrazovky. Josef Vinklář v hlavnej úlohe prekvapil, jeho výkon bol nadštandardný. Doktor Cvach zo seriálu Nemocnica na okraji mesta prekonal sám seba, v ostatných filmoch poväčšinou splýval s ansámblom. (03.12.2014)

"Variace na dvořákovské téma," hlásá titulek na začátku filmu. Co si pod tím představit? Dvořákův životopis samozřejmě ne. František Vláčil podle scénáře Zdeňka Mahlera natočil prazvláštně atmosférický film, který na základě skutečných epizod ze života našeho nejlepšího skladatele vypráví o lecčems. O lásce, o boji nadaného člověka s vlastními pochybami i pochybami jiných, o dobru a zlu, o bohu i ďáblu... Josef Vinklář je v hlavní roli vynikající a film je vůbec plný skvělých herců, kteří ale až na výjimky nedostanou příliš prostoru. Scénář se mohl vyvarovat několika zbytečně pomalých částí a z postav, které hráli František Němec a Jiří Bartoška, nemusel (i když to byl očividně záměr) dělat takové pekelnické karikatury. Takhle člověk skoro čeká, kdy přestanou skrývat rohy a spolu s Dvořákem zmizí v oblaku dýmu a síry. (02.03.2013)

Sterilní a bez života jak byt zhýralého fyzika po jarním úklidu. Nejpamětihodnějším okamžikem tak pro mě zůstane odseknutí staříka upíjejícího nějakou kořalku na adresu moralizujícího Dvořáka: "Víte, každý marodění je od zadrženýho pití." Svatá pravda, dědo, svatá pravda. (23.05.2014)