Prolomit vlny

Typicky Trierovsky nepříjemná emocionální soda. Breaking the Waves je takové neutěšené slzavé údolí, režisér nedává divákovi šanci na zklidnění, mizérie se jen a jen stupňuje. Emily Watson svým výkonem vyráží dech. Přesto to pro mne na plný počet není, proč? Odpověď je jednoduchá - protože Dogville, film bez slabších momentů, který mě dokázal strhnout mnohem víc. Toto je taková light verze toho nejlepšího z Larse. (28.10.2010)

Romantický horor ze světa, kde Bůh existuje, akorát je to sadistický zkurvysyn. Sledovat dvě a půl hodiny, jak Trier škodolibě trýzní všechy zúčastněné je sem tam trochu únavné, ale to co tam předvádí Emily Watson je šílený. Fascinovalo mě to prostředí polozapomenuté skotské průmyslové periferie, která dělá maximum proto, aby tam nikdo spokojeně nežil a to se promítá do tvrdohlavosti zdejších středověkých komunit. Nakolik intimně pak působí jenom to, jak permanentní silný vítr splétá postavám dohromady jejich dlouhé vlasy. (05.12.2010)

,,JSEM S JANEM V DUCHOVNÍM SPOJENÍ. BŮH NECHÁ KAŽDÉHO V NĚČEM VYNIKNOUT. JÁ JSEM BYLA VŽDYCKY HLOUPÁ... ALE V TOMHLE JSEM DOBRÁ. BŮH DAL KAŽDÉMU NĚJAKÝ TALENT.…“ /// …a byla svatba. Pár zvláštních postav, romantická svatební šukačka na hajzlu, děkování Bohu za dar lásky. Film o životě Bess a Jana, poskládanej do sedmi kapitol (a jednoho epilogu). Otázky víry – fanatismus(?) nezdravé mysli aneb záchrana života šukáním a duchovním spojením. Úchylný téma, což nikoho nepřekvapí. Taky tady najdete to, co na Trierovi máte (máte, ne? Proč jinak byste… jo ták, kritici…) rádi: jiný postupy vyprávění, jinou kameru, filtr … prostě to, co fungovalo skvěle u Království (včetně Udo Kiera). Spíš jsem překvapenej, že mě to postupně přestává rajcovat a vyhlížím konec, páč nevěřím, že už to má čím překvapit. Tak sedím a čekám na zázrak, kterej by hodnocení zvedl aspoň na 3*… no a měl ho tam! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Chcu si se S. Skarsgårdem přeměřit pinďoura. 2.) Chtěla bych umřít na dobro. (no a nadobro až pak…) 3.) Thx za titule ,,fridatom“. /// PŘÍBĚH ** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (12.02.2014)

Emocionální dřeň, jen co je pravda, ale přesto to nějak nefunguje. Lars von Trier umí obsah, ale co se týče formální stránky, tak u mě značně kolísá ( u Lynche to mám obráceně). Breaking the Waves má složitou myšlenku a rozhodně to není film určený pro každého. Klady a zápory tu proti sobě nelítostně bojují a vítězem není nikdo. Film je rozdělen na několik kapitol, díky čemuž trochu vyčnívá ze stereotypu, všechny přechody do nové kapitoly jsou podbarveny skvělými optimistickými písněmi, které mi však v celkovém dějovém kontextu překážely. Emily Watson je zajisté schopná herečka a její role není vůbec jednoduchá, hysterické záchvaty, které měla každou chvíli, mě však neiritovaly, ale přímo sraly. Stellan Skarsgård mi rovněž zrovna moc neseděl. Film, jehož účelem je uštědřit divákovi ránu do srdce mě tak nechal zcela chladným. 70% (20.09.2011)

Pořádná emocionální nálož ve snímku o milujícím muži, který je po nehodě upoután na lůžko a nutí svou stejně milující ženu spát s jinými muži. Tyto zážitky si pak nechá vyprávět. Opravdu hodně sugestivní filmový zážitek a velice krutá výpověď o ženě, která jen činí vše co po ni její muž žádá. Lars von Trier patří mezi jedny z nejlepších evropských režisérů posledních dvou desetiletí a tímto snímkem to jen a jen potvrzuje. Emily Watson tu předvádí herecký koncert a na to, že se jedná o její první snímek vysloveně exceluje (nominace na Oscara budiž tomu důkazem). Stellan Skarsgård si tímto snímkem otevřel dveře do světa a začal točit s takovými herci jako De Niro, Williams či Damon. Za pochvalu stojí kamera, která místy působí hodně amatérsky, což je samozřejmě záměr. Ačkoliv nemám snímku prakticky co vytknout, tak mi něco brání dát pět hvězdiček. Nejspíš to bude tím, že jsem čekal něco trochu jiného (neříkám, že tohle bylo málo, ale dopředu jsem se navnadil až moc)...... (07.04.2008)