Tanec v temnotách

(1001) 2008: Inu, mám dilema. Před sledováním tohoto filmu jsem už nějaké to rande s panem Trierem absolvovala a dosud jsem z každého byla, byť i takřka proti své vůli, naprosto odvařena. A jelikož jsem občasný skeptik, tak jsem si řekla, že přece není možné, aby na světě existoval takový génius, kterému sežeru úplně všechno (protože tohle by byl už druhý, jelikož jednoho takového už znám, ale to sem nepatří), no a abych se dostala ke své pointě, tak jsem si řekla, že se milému Larsovi podívám více na zoubek a nebudu ho šetřit, i kdyby trakače padaly. Tanec v temnotách začíná pomalu a pozvolna, až si člověk (já) říká, jak to může dospět k tomu závěru, o jakém už kdesi slyšel, že to k němu dospěje. Potom přestane nad takovými blbostmi přemýšlet, jak ho síla neobyčejně viděné obyčejné reality vtahuje do děje. Píseň "I've seen it all" zabije emocionálně zjitřenou a psychicky labilní dívku do sedačky a vyvolá v ní pocit naprosté identifikace se s hlavní hrdinkou. Náhlý zvrat v ději křičí z plátna: "Jsem nelogický, jsem násilně naroubovaný, jsem vyhnaný do extrému!" Chvíli si na to opět sledovatel zvyká, mozeček mu usilovně pracuje, hysterický konec opět nahlodá podvědomí... A teď přecházím zpět do první osoby. Zkrátka, i když film má rozhodně své mouchy a nezdá se mi dokonalý jako třeba Dogville, za přesné vykreslení vnitřního světa jednoho rezignovaného snílka opět uděluji nejvyšší hodnocení. -"You've never been to Niagara Falls?" -"I have seen water, its water, that's all..." 2017: Jak stárnu, tak moje výtky k filmu zůstávají, ale moje láska k němu se dál prohlubuje. Formální přístup kombinující pohyblivou dokumentární kameru v "normálním" životě a sestřih mnoha statických záběrů v muzikálových číslech tak geniálně nenápadně manipuluje divákův úhel pohledu, že už to samotné si vyslouží nehynoucí obdiv. Naprosto přesně přesní herci pracují tak, že se každá scéna zdá jako nejlépe zahraná scéna, co kdy byla nejlépe zahraná. V imaginárním světě bych neměla problém vytrhnout si srdce z hrudi a dát jednu polovinu Peteru Stormarovi a tu druhou polovinu věnovat Siobhan Fallon Hogan. -"What is there to see?" ♥♥♥ (24.11.2008)

Temný, nervydrásající a co hlavně neuvěřitelně depresivní film od začátku do konce, který Vám dokáže zkazit náladu okamžitě aniž byste vůbec tušili jak a proč a to celý film depresí žije právě díky Björk, hlavní představitelce a krom toho také tajuplné a mystické zpěvačce z dalekého ostrova Island. Ano, ta postava a celý film k ní naprosto sedl a proto se do něj tak vcítila a právě proto jsem se ke konci filmu skoro složil. Jediná záchrana prakticky tkví jen v hudbě a jejích muzikálních snech a když už se nemůžete připravit na nic jinýho tak alespoň zde mě příběh trochu dokázal uvolnil, což byla nakonec chyba a ke konci jsem za ní draze zaplatil. Jinak jsem byl mile překvapen, když se z Björk stala československá emigrantka a i když se s Ř a Ž opravdu snažila pro mě jako Čecha to přišlo chvílemi opravdu směšné, a co pak, když na scénu přišel Oldřich Nový. Ale což, snaha je znát i když ryze české jméno Selma si taky mohli nechat od cesty. Když si zde všímnu rozporuplného hodnocení ani se tomu nestačím divit, jelikož Björk jako zpěvačku bud milujete nebo nenávidíte díky akcentu, který má snad jen ona a tak neuvěřitelně zajímavě zní. Lars von Trier experimentoval, experimentoval podle mě na jedničku a i když se to někomu nelíbí, já jsem byl doslova nadšený, ale po druhý bych to asi už nezvládl. --- Ten právník za 14 dní přijede - Kathie, ale vždyt mě mají za týden oběsit. (01.06.2007)

Bjork jako česká emigrantka "Selma Džezkouva" je výborná ,zejména muzikálová čísla jsou opravdu strhující. A pokud někdo filmu vytýká "nechutné, nehorázné a samoúčelné citové vydírání“, jen to značí, že film vůbec nepochopil:-) Lars von Trier má jen hodně netradiční smysl pro humor, a celý film je jen kanadský žertík na účet těch, kdo rádi(y) vytahují v kině kapesníky:) (01.12.2003)

Nevím, jestli příčinou toho, že mě tenhle film nenadchnul byla Bjork, kterou bytostně nesnáším (a na mé averzi vůči ní se nic nezměnilo). Nevím, jestli mi vadilo to „typické české“ jméno Selma, na které jsem si ani po víc jak 2 hodinách nezvykla. Nevím, jestli mi vadila role Catherine Deneuve jako dělnice ve fabrice, protože mi prostě k této krásné a elegantní ženě nepasovala . montérky to není kostým pro ni. Vážně nevím, statečně jsem se přes své výhrady protrpěla až ke spásnému konci. Spásnému pro mě! (02.04.2005)

Naprosto úchvatná citová hra režiséra s herci. Naprsoté vymáčknutí všeho co se dalo ze všech herců (a to hlavně z Björk ) vymáčknout. Zvláštní až skutečná rozklepaná kamera zoomující na tvář plačící milující matky je opravdu citové vydírání nejvyššího stupně. Geniálně hrající Björk a úžasně působící hudební složka.... + Mist mistrů Larse von Trier. .. Tento film není o ničem hezkém ani příjemném. Tento film vás zničí a nechá vás at si celé to sebeobětování a lásku ke své rodině dáte dohromady a vyjasníte si co je správné a co ne. Že dnes nevyhrává vždy pravda. Ať žije toto nejlepší muzikálové drama posledního desetiletí. Lars Lars Lars..... (10.10.2004)