Reklama

Reklama

Tanec v temnotách

  • Dánsko Dancer in the Dark (více)
Trailer

Obsahy(1)

Svérázné československé emigrantce Selmě Ježkové hrozí brzká slepota. Sama emigrovala do Spojených států 60. let, aby tu zajistila oční operaci synovi postiženému dědičnou chorobou. Přestože Selmu obklopují dobří lidé, zůstává ve svém údělu sama. Potíže překonává zejména díky vášni k muzikálům. Trierovský dokumentární způsob snímání pomocí ruční digitální kamery tvoří zvláštní a často diskutovaný kontrast k žánru melodramatu a muzikálu. Závěrečnému snímku Trierovy “trilogie zlatého srdce” dominuje islandská zpěvačky Björk, která se zde se svou výjimečnou rolí zcela identifikovala bez dalších ambicí na filmovou kariéru. Za svůj výkon si odvezla hereckou cenu z Cannes, kde byl film oceněn i cenu nejvyšší, Zlatou palmou. (Aerofilms)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (399)

J*A*S*M 

všechny recenze uživatele

Ano, v závěru už Lars na tu pilu tlačí možná až příliš silně, ale stejně to na mě jako celek fungovalo. Strašně depkoidní výsměch nebohému divákovi. Rušila mě jen jedna maličkost - totiž že si Lars nepohlídal pár reálií plynoucích z toho, že hlavní hrdinka Selma (!) pochází z Československa. Ale vem to čert. Emočně jsem Tanci v temnotách podlehl a sledováním zdejších muzikálových čísel jsem následně strávil opravdu hodně času. PS: Píseň I've Seen It All je dokonalá! ()

kleopatra 

všechny recenze uživatele

Kdybych už nedostala nakládačku zvanou Prolomit vlny, byla bych z Tance hotová. Jenže Tanec je uvařen dílem z "Vln" a dílem je tam snaha Vlny trumfnout a to mi vadí. A našroubovat na to muzikál mi už vůbec nepříjde šťastné. To, co bylo ve Vlnách tak drásavé- příběh sám, syrová kamera, herecký výkon Emily Watson - bylo tady přemleté - zase syrová kamera, ještě prapodivnější příběh, podobný charakter hlavní hrdinky plus slepota a nádavkem ještě vyděračská šílená scéna. Bjork byla výborná, Catherine Deneuve také, ale od pana Triera to nebylo féééééér! ()

Reklama

Radek99 

všechny recenze uživatele

Další odvážný experimentální, ale nejen proto vynikající, film dánského mága Larse von Triera. Překvapivé propojení klasické stavby dramatu s žánrem televizního ,,dojáku" tedy formátem soap opery (mýdlové opery) a to celé navíc proložené muzikálovými intermezzy. Tuhle nezvyklou stavbu filmu Trier rozdělil na dva vyvážené celky. První polovinu, hlavně kvůli kameře, velmi roztěkané, až dokumentární, snímané z ruky, což Trierův tvůrčí záměr přesně splnilo (divák tak má být přesvědčen o autentické výpovědi díla), ovšem běžný filmový divák ale jen těžko stráví (skoro hodinová expozice je poněkud dlouhá) a druhá část díla, uvozená prvním muzikálovým vstupem, který je, jakož i ostatní muzikálová intermezza, v kontrastu se zbytkem nasnímaného filmu odlišně barevný a obsahuje další sémantickou i estetickou rovinu filmu. Melodramatický až bulvární příběh české emigrantky v podání vynikající a přesvědčivé islandské zpěvačky Björk, jejíž postava emigruje v padesátých letech z Československa do Spojených státu hlavně kvůli tomu, aby zachránila svého syna před prokletím dědičného jha slepoty, jímž ona sama trpí (a přechází tak přímo nabízející se politický rozměr oné doby), je záměrně postaven tak, aby doslova ždímal divákovy city a vymámil nejednu slzu na jeho tváři. Lars von Trier ovšem tuto ,,pokleslou " zábavu prokládá barevnými muzikálovými čísly, které zhmotňují představy a sny hlavní protagonistky a které posouvají významovou složku do dalších pater. Barevnost těchto hudebních vsuvek je sama o sobě velmi zvláštně zvolena. Natónování na úroveň barev televizního materiálu sedmdesátých či osmdesátých let, barvy vyvedené naschvál mdle vytváří v muzikálních číslech jakýsi zvláštní pocitový odér, odér nostalgie archetypu společného všemi sdíleného televizního světa... Výborná choreografie tanečních čísel, které jsou vždy situovány do všedních, neuměleckých míst (tovární hala, železniční trať, soudní síň, vězení...) a nesou v sobě sdělení, která se navyšují na obecně vedenou dějovou linku (Selma si materializuje zvuky továrny v kreacích tanečních figur; odváží se k milostné avantýře s místním mužem, jenž se jí vytrvale dvoří a kterého v reálném světě odmítá) a toto propojení působí velmi sugestivně. Co vyšlo Larsu von Trierovi asi nejvíce, je herecké obsazení tohohle filmu. O Björk asi mluvit netřeba, ta podává přesvědčivý strhující výkon, ale i další role jsou obsazeny velmi přesně. Peter Stormare, vytržen ze své typické role podivínského násilníka, tak typického pro filmy bratrů Coenů či aktuálně třeba pro seriálu Prison Breake, podává přesvědčivý výkon v roli maloměstského amerického prosťáčka, který se nesměle uchází o hlavní hrdinku Selmu, David Morse v roli pro kolizi dramatické složky velmi zásadní postavy, souseda - policisty, Cara Seymour v roli typické středostavovské Američanky, jeho manželky, to všechno představuje vhodně namixovaný herecký koktejl. Úžasné emoce budící postmoderní synkretické dílo... (PS: Nás Čechy tenhle film bohužel trošku škrtí...neb všichni máme něco uloženo v našem kolektivním podvědomí a ryzost ,,slovanského" křestního jména Selma či Oldřich Nový podobající se spíše Fredu Astaireovi to tedy rozhodně není...) () (méně) (více)

Anthony 

všechny recenze uživatele

Na rozdíl od mnohých, mně se líbil víc konec než začátek. Na začátku jsem se spíš nudil. STRAŠNĚ mi vadila ta ruční kamera (ať jde celý Dogma někam!). Björk mě jako zpěvačka vůbec nezajímá, ale její herecký výkon byl výborný. Skvělí byli ovšem i Deneuve, Morse a Stormare, ale Björk ostatní svých bezprostředním výkonem zastínila. Muzikálové vstupy měly různou kvalitu, většinou byly ale spíše oživením filmu a byl jsem za ně vděčný. A ten tolik kritizovaný konec...Spíše než jako citově přepjaté bych to označil za velmi silně natočené, syrové a uvěřitelné. I ten hysterický záchvat byl uvěřitelný - snažte se jen vcítit do pocitů člověka v takové situaci! Já bych těch 107 kroků určitě nebyl schopen ujít. ()

Aky 

všechny recenze uživatele

Podle mne má film jedinou vadu, a tou je to, že chce být mermomocí muzikálem. Poetika syrového dramatu je zcela jiná než poetika muzikálová. A tak vždy, když mne příběh pohltí, ale vzápětí mne vytrhne z nálady, kterou předtím vytvořil, nepravděpodobnou taneční a pěveckou vložkou, která nic nikam neposune a jenom zdržuje, naštvu se. V průběhu minut se pak už hrozím, kdy to zase přijde - o možnosti jít pocitově s sebou se tak nedá mluvit. ()

Galerie (39)

Zajímavosti (29)

  • Lars Von Trier se chtěl původně obsadit do roličky diváka v kině, kterému vadí, že Selma (Björk) ruší. Nakonec od toho odstoupil, protože se bál, že by se před kamerou neudržel a skončilo by to špatně. Spor s herečkou Björk – dvou nekonvenčních osobností pokračoval ještě po letech, když v roce 2017 obvinila Islanďanka dánského tvůrce ze sexuálního obtěžování během práce na filmu. (ČSFD)
  • V době vzniku filmu bylo mnoho napsáno o neshodách mezi scenáristou a režisérem Larsem von Trierem a představitelkou hlavní role, zpěvačkou Björk (Selma Ježková). Ta k tomu tehdy řekla: "Naše rozpory byly zveličeny. Marketingové oddělení distribuční společnosti propadlo panice, protože se ukázalo, že Tanec v temnotách bude nejdražší skandinávský film všech dob a já jsem se už dlouho zdráhala ho propagovat. Takže potřebovali něco, co by film dostalo na první stránky, a vymysleli si tuhle historku. Většina těch věcí je hodně přitažená za vlasy, ale je pochopitelné, že pokud se sejdou dvě do té míry silné osobnosti jako Lars a já, jednoduché to není. Tím se ale vyznačuje každá dobrá spolupráce. Není nic krásnějšího než sedět v místnosti plné géniů a cítit, že každý z nich má dost prostoru. Jen v takovém případě je to skutečně napínavé, protože když existují rozpory, je nutné hledat kompromis. Se mnou a Larsem to bylo přesně tak - stačí se podívat na film a je jasné, že všechny konflikty byly vyřešeny. Jinak by žádný film nevznikl." A z čeho že ony rozpory vyplývaly? "Měli jsme naprosto odlišné názory na to, kým Selma vlastně je. Já jsem z ní chtěla udělat velmi poetickou, lehkou postavu - právě takovou, jaká je naznačena v muzikálové formě ve snových sekvencích. Moje Selma by byla euforičtější a svobodnější. Ovšem Lars von Trier je fanatik bolesti. Chce vidět utrpení - především u ženských postav. Chtěl Selmu vytvořit jako jednoduchou, přihlouplou dívku s dětskou řečí, což byla představa, s níž jsem se nedokázala ztotožnit. Setkali jsme se někde uprostřed. Bojovala jsem o Selmin smysl pro krásu a jsem ráda, že jsem to svou paličatostí prosadila. Selmina fantazie je přece tak silná právě proto, že její život je velmi zlý. Zoufalství dává člověku silný emocionální impulz, unáší vás stále výš. U Larse to bylo ovšem nemožné. Film je kompromisem mezi oběma našimi pohledy na věc, směsí reality a fantazie." (NIRO)
  • V některých scénách bylo využito i přes 100 digitálních kamer, aby byla co nejlépe zachycena bezprostřednost herců. (Brousitch)

Reklama

Reklama